Vzácný ponor do Putinova státu. Takto se žije obyčejným Rusům

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Andrej z Moskvy, Daša ze Sibiře a Michail z Dálného východu jsou odlišného věku, povolání, názorů, pochází z různých prostředí a na první pohled toho příliš společného nemají.

Jen se všichni tři narodili v Rusku a nelíbí se jim, jak jim válka na Ukrajině „leze do peněz“. Pojí je však ještě jedno - po rozhovorech se Seznam Zprávami se mohou zařadit mezi Rusy ochotné promluvit o tom, jak tři roky bojů na Ukrajině proměňují jejich každodennost a životní úroveň.

„Podle mého názoru jsme momentálně nejhorší národ na celém světě a je s podivem, že vás zajímá, že třeba trpíme. Já ale chápu, proč to lidi teď prostě nezajímá,“ začíná bez okolků 35letá Daša, jejíž rodina žije nedaleko Novosibirsku. Ruský národ popisuje jako pasivní a „lidi, co se soustředí na sebe, předstírají, že válka neexistuje a netýká se jich“. „Pro některé je to ale způsob, jak si udržet duševní zdraví,“ dodává omluvně tato mladá vědkyně, kterou čtenáři Seznam Zpráv již znají.

Její sebekritický přístup nicméně neberou za svůj všichni, kteří redakci poskytli rozhovor a umožnili tak vzácný ponor do života obyčejných Rusů žijících na území Putinova státu.

Z desítky vyzpovídaných byli někteří přesvědčeni o nevyčerpatelnosti ruských zdrojů. Další popisovali „speciální vojenskou operaci“ jako něco, co se jich v nejmenším nedotýká. Jiných se válka dotýká příliš a promluvili o svých depresích, každodenním boji s cenami potravin i obavách z budoucna.

Přitom začtete-li se do ruských státních médií, zdá se, že obyčejný Rus může mít problémů pomálu. Prodlužuje se průměrná doba dožití, a to i přesto, že muži ve věku 15-49 let umírají častěji, domácí firmy vydělávají, ruští šachisté excelují, v rozkvětu je balet i ruská literatura. Příjmy z exportu rostou, přebytek rozpočtu je šestinásobný. Rusové jsou šťastní, i když se počet chudých zvýšil o další milion, příjmy obyvatel stále klesají a inflace naopak roste.

Ale to má své důvody. Hledejte je od Ruska na západ.

Pozn. red.: Údaje v grafu jsou platné ke konci února 2025.

Když před více než třemi lety rozpoutala Putinova vojska na Ukrajině válku, západní země reagovaly vůči agresorovi rozsáhlými sankcemi. Předpokládalo se, že dřív nebo později ruskou ekonomiku ochromí natolik, že svých choutek ukrajovat ze suverénního státu Putin zanechá.

Válečná ekonomika měla být Putinovým slabým místem. Mnozí analytici očekávali nedostatek pracovních sil, rostoucí inflaci způsobenou prudkým nárůstem vojenských výdajů i stále se zpřísňujících sankcí, což mělo vyvrcholit hospodářskou krizí.

Tato očekávání se však nenaplnila v kýženém rozsahu.

Ruská ekonomika se plně podřídila válečným potřebám a začala nalévat obrovské prostředky do zbrojního průmyslu a armády. Ekonomická odolnost Ruska je tak výsledkem kombinace zvýšených státních výdajů, autoritářského „spřáteleného“ obchodu a nahrazování dovozu, které společně zvýšily spotřebu a investice a udržely kapitál v zemi, stojí v reportu Centra pro analýzu evropské politiky.

Krátkodobý růst HDP a schopnost Ruska obcházet sankce však nezastíní problémy, které si Kreml touto kombinací upekl. Závislost ruské ekonomiky na rekordních vojenských výdajích mezi příznaky zdravé společnosti nepatří.

Ruská ekonomika se přehřívá, zemi opouští miliony schopných lidí, včetně odborníků z technologických a lékařských oborů.

Odchod více než 1 200 zahraničních společností sice snížil možnosti ruských spotřebitelů a poškodil image Ruska, ale zvýšil zisky ruských společností, posílil poptávku po zboží ruské výroby a poskytl režimu zdroj kapitálu.

Ke konci minulého roku Kreml představil návrh státního rozpočtu na rok 2025 s rekordními výdaji na obranu - spolykají asi 40 procent celkových rozpočtových výdajů.

Ekonomové nicméně varovali, že vkládání obrovských finančních prostředků do přehřívající se ruské ekonomiky představuje riziko, že se dostane do inflační spirály.

„Vysoké vládní výdaje vstřikují do ekonomiky více peněz a zvyšují spotřebitelské výdaje. Mezitím se výroba nezvyšuje – je již plně vytížená – takže inflace nadále roste,“ vysvětlili Alexandra Prokopenko a ekonom Alexander Koljandr v textu pro The Bell.

Systémový analytik Andrej z Moskvy si při dotazu na ruské zdroje a rostoucí inflaci nedokáže odpustit uštěpačnost. „Nemusíte mít o nás obavy, ruské zdroje jsou neomezené,“ říká pro Seznam Zprávy 45letý Moskvan, který je přesvědčen, že Rusko je nepotopitelná loď.

Aktuální model válečné ekonomiky však Rusko nebude moct udržet donekonečna.

„Rusko má sice velké množství surovin, ale válka ukázala jeho limity v mobilizaci ekonomiky pro válečné účely. I v minulosti se ruská impéria dostávala pod tlak kvůli vnitřním potížím a vnějšímu napětí. Příkladem může být krymská válka 1853–1856, první světová válka nebo sovětské angažmá v Afghánistánu v 80. letech 20. století,“ nabízí historické paralely vojenský historik Tomáš Řepa.

Oficiální ruské zdroje často tvrdí, že ekonomika roste, ale reálná situace je pro obyčejné občany složitější.

„Měli byste vědět, že Rusko je na krátké epizody ekonomických krizí zvyklé, ale i pro nás je to poslední zdražování překvapivé - přišlo silně a rychle. V posledním roce se situace ještě zhoršila,“ vysvětluje 35letá Daša ze Sibiře.

I když oficiální data uvádějí meziroční inflaci kolem 7 %, realita je jiná. Ceny základních potravin a léků prudce vzrostly a někteří ekonomové odhadují, že reálná inflace dosahuje až 10 %. V souvislosti s tím centrální banka zvýšila klíčovou úrokovou sazbu na 21 %, což omezuje dostupnost úvěrů a brzdí investice.

Jak uvádí oslovení Rusové, v začátcích války šlo hlavně o skokový růst cen u dovážených potravin. „Nárůst byl výrazný – u některých druhů zboží od 20–30 % až po 200–300 %. Navíc mnoho věcí, na které jsem byl zvyklý, zmizelo z trhu,“ uvedl IT specialista Igor žijící v Petrohradu.

„Vláda vysvětluje růst cen běžnou inflací a vysokým kurzem dolaru, ale zároveň tvrdí, že i platy rostou. Beru to tak, že se ekonomika těžko vyrovnává s tak vysokými vojenskými výdaji,“ říká pro Seznam Zprávy Jekatěrina z Moskvy.

Pětatřicetiletá Daša nabízí ze Sibiře jinou perspektivu. „Jak situaci vysvětluje vláda? Jako obvykle - vnější nepřátelé a sankce. Zlý Západ nás chce nechat vyhladovět a manufaktury ‚jsou zlobivé a snaží se na lidech vydělat‘. Jako vždy. Náš prezident je dobrý, všichni kolem jsou špatní,“ parafrázuje ruské noviny.

Jekatěrinino tvrzení, že platy rostou, částečně souhlasí - nejrychlejší růst zaznamenávají průmyslové regiony na Volze a na Uralu, kde sídlí mnoho výrobců zbraní. Všechny ruské regiony a téměř všechna odvětví se však potýkají s nedostatkem pracovních sil. Ministerstvo práce předpovídá, že do roku 2030 budou Rusku chybět 2,4 milionu pracovníků.

Zdá se, že větší města = objemnější „trable“. Moskvanka Jekatěrina si nemůže dovolit hypotéku a nový byt, Igor z Petrohradu zase nový automobil. „Kromě toho je na trhu méně značek – většina nových aut jsou nyní čínská,“ popisuje Igor.

Koupě nového auta je nemyslitelná i pro IT inženýra Michaila. „Můj plat v ruských rublech se nezměnil, ale v eurech nebo dolarech se snížil 2–3krát. Ceny také vzrostly 2–3krát, především u produktů, na které se vztahují sankce – auta, domácí spotřebiče amerických a evropských společností. Auto je teď pro nás nemyslitelné,“ říká.

To rodina žijící nedaleko Novosibirsku řeší „přízemnější“ starosti.

„Když začala válka, ceny se měnily jako bláznivé každý den. Teď jsou ustálené, ale všechno zboží zdražilo. Moje babička, která má o cenách přehled, říká, že jsou základní potraviny dražší i o 70 procent než před válkou. A co není dražší, to změnilo složení,“ cituje Daša svou babičku.

„Můj 75letý děda na tom zdravotně není moc dobře, ale snaží si najít práci, aby situaci zvládl,“ dodává. Sama Daša Rusko opustila ještě před válkou a momentálně v Česku dokončuje doktorát. S rodinou však udržuje pravidelný kontakt a má přehled o tom, jak se ceny vyvíjejí.

„Řekněme, že před anexí Krymu stačilo na kvalitní dobré jídlo pro dva dospělé 5 000 rublů (cca 1 300 korun) na týden, v roce 2020 to bylo kolem 10 000 a teď předpokládám, že by to bylo kolem 18 000 (cca 4 700 korun), pokud byste si kupovali i ovoce, dobré maso a zeleninu,“ uvádí pro představu. Mléko, které za posledních pět let zdvojnásobilo cenu, navíc dle Dašiny rodiny bývá nastavované levnými náhražkami.

„Lidé jedí více pečiva, chleba, levných sladkostí a méně zeleniny, ovoce a masa. Některé druhy masa (například hovězí) se prodávají i ve speciálních plastových bezpečnostních krabičkách jako velmi drahé potraviny,“ dává Daša nahlédnout do starostí rodin na Sibiři.

Rozkol mezi výpověďmi Moskvanů a lidí z menších měst Daša glosuje. Rusové prý říkávají, že Moskva není Rusko. „A je to vtipné, protože je to pravda. Chápu, že vám lidé z Moskvy řeknou, že válku nijak nepociťují, mají se dobře, nic jim nechybí. I já vám z vlastní zkušenosti mohu říct, že i za války v Moskvě dostanete lepšího zboží než v Praze. Obchody jsou napěchované potravinami z Německa, Itálie, České republiky, Francie, Španělska a mnoha dalších zemí. Moskva během války doslova nepocítila žádné následky,“ říká Daša.

A Moskvané to nerozporují.

Rostoucí ceny zboží jsou sice nepříjemné, ale co 45letého Andreje doopravdy trápí, jsou drahé dovolené v Evropské unii, která pro něj dřív byla „levnou destinací“.

„Navíc je děsivé jezdit do EU kvůli agresi ze strany Ukrajinců a migrantů,“ popisuje bez dalších podrobností. Zvykl si i na odliv západních značek. „Pak jsme přešli na čínské značky, které jsou stejně lepší a kvalitnější než ty evropské, takže se k těm vašim ani vrátit nehodláme,“ chlubí se.

Že Rusku vládnou peníze, věří i Jevgenij. „Pokud máte peníze, nic zásadního vám v Rusku chybět nemůže,“ domnívá se muž žijící na okraji hlavního města. I se svými nadprůměrnými příjmy (je zaměstnancem mezinárodní společnosti) měl problémy s financemi, avšak z jiného soudku - nemohl se dostat ke své výplatě.

„Vyřešil jsem to kryptoměnami. Díky tomu se navíc vyhýbám placení daní v Rusku a můžu mít pocit, že tak nefinancuji válku. Ale i tak jasně vnímám, že mi průměrný účet za nákup potravin vzrostl za poslední tři roky až třikrát,“ dodává Jevgenij a přiznává, že mu chybí předplatné Google a Netflix.

Problémy v práci mu dělá i samotný fakt, že je Rus. „Snažím se hledat nové kontrakty a klienty mimo Rusko. Jenže když lidi zjistí, že jste Rus, mnohdy se zdráhají spolupracovat. To se ani nesnaží dovědět se, jestli náhodou nejsem proti válce,“ popisuje.

Peníze řeší i Igor z Petrohradu, který s pravidelným přísunem výplaty bojuje stále. „Mně osobně dělá velkou starost práce. Převody peněz do Ruska se téměř zastavily, pořád tu jsou nějaké technické problémy. Ruská vláda blokuje mnoho mezinárodních webových stránek a dalo mi velkou práci zachovat si neomezený přístup k celosvětovému internetu,“ popisuje Igor.

To třicátníka Nikolaje z Moskvy „nic netrápí“. Tedy, není šťastný z inflace a zdražování zboží. Chybí mu Netflix a pohodlné nakupování her na Playstation. „Nevšiml jsem si, že by klesla kvalita nějakých služeb,“ říká a dodává, že to neřeší ani „nikdo v jeho okolí“.

„Některé obchody se jen přejmenovaly, ale sortiment zůstal stejný. Například značka Sinsay se změnila na Син (Sin, pozn. red.),“ doplňuje Jekatěrina, která při studiu pracuje jako sekretářka. Chybějící sortiment navíc brzy nahradily alternativy z šedého trhu, zejména z Kazachstánu.

Válku vnímá Moskva jako „něco vzdáleného a náhodného“. „Trochu mě znepokojují plakáty nabízející vojenské kontrakty nebo oslavující ‚hrdiny SVO‘ - speciální vojenské operace. Mnoho lidí se děsí toho, že po skončení konfliktu budou ulice plné veteránů, kteří nejsou připraveni na civilní život, budou trpět PTSD a vláda k nim bude přistupovat stylem ‚musíme jim odpustit, protože jsou hrdinové‘. Samozřejmě teď chce do armády ještě méně lidí, protože by mohli skončit přímo na frontě,“ popisuje Jekatěrina.

Fakt, že našponované válečné výdaje z ruské státní kasy chtě nechtě musí chybět v jiných sektorech, „Moskva neřeší“, tvrdí shodně Jekatěrina i Nikolaj.

I přes převážně pozitivní hlasy z Moskvy se dle analytika Tomáše Řepy situace v Rusku jednoznačně dá považovat za úpadek, který se ještě bude dále projevovat. „Vše je navíc spjato i s Putinovou noční můrou, což je vymírání populace. Pokud má v Rusku někdo vysokou porodnost, rozhodně to nejsou etničtí Rusové,“ dodává Tomáš Řepa, který mimo jiné působí na Univerzitě obrany v Brně.

22letá Jekatěrina uznává, že i v Moskvě „trochu klesla“ kvalita vzdělání a podpora rodin. „A to i přestože vláda aktivně vyzývá k vyšší porodnosti a lepší demografii,“ říká. Osobně ji znepokojuje „snaha vlády zasahovat do zdraví žen a jejich práva na potraty a zapojení církve do těchto otázek“.

Moskvan Andrej zůstává nad věcí. Pro Rusko je „zlepšování sociálních služeb prioritou číslo jedna“, tvrdí.

Padesátiletý Michail žije se svou manželkou a ročním synem v malém městě na ruském Dálném východě.

„Kvalita sociálních služeb v našem městě byla mizerná vždy, takže ta degradace tady není tak citelná. Vojenský komplex ale vysává zdroje z důležitých sfér a lidem je jasné, že kvalita života nás, obyčejných lidí, jde a ještě půjde dolů,“ doplňuje Michail. Jakožto čerstvý otec se už teď obává toho, že jeho syn bude vyrůstat „obklopen zetkaři“.

Kromě školství ho trápí i zdravotnictví a infrastruktura - sektory, ze kterých si nový vládní rozpočet letos citelně ukrojí.

Právě tyto oblasti válka ovlivňuje „naprosto destruktivně“, vysvětluje vojenský analytik Tomáš Řepa.

„Když nejdříve stručně zmíním školství, tak dozorované a vyžadované stádní uvažování a kolektivní nadšení není zvlášť pro mladého člověka něčím, čemu by se nepokusil po čase vzepřít. Odchody mladých tak mohou dále narůstat,“ uvádí analytik.

Změny ve školství barvitě popisuje i dokument učitele Pavla Talankina, který dostal od ruského ministerstva školství za úkol natočit zavádění nových kremelských stanov do škol.

Talankinův film tak ukazuje děti, které pochodují s ruskou vlajkou, čtou čerstvě vytištěné historické knihy obhajující ruskou invazi na Ukrajinu nebo soutěží v hodu granátem. Ve školách o „vlasteneckých hodnotách“ často káží bývalí trestanci z nechvalně proslulé polovojenské skupiny Vagnerovců.

„Školy jsou jedním z hlavních míst, kde se šíří propaganda,“ řekl Talankin pro The Guardian. „Fašismus může zakořenit těmi nejjednoduššími způsoby - začíná ve školách, u dětí,“ dodal. Koneckonců, říká se, že „války nevyhrávají velitelé, ale učitelé ve školách“.

Rusko po uvalení sankcí začaly ve velkém opouštět i farmaceutické společnosti, což Rusům způsobuje problémy při nákupech potřebných léků.

„Nedlouho po začátku války mi byla diagnostikována deprese. Mám velký problém se sháněním originálního Zoloftu,“ popisuje Igor. Problémy dosáhnout na odpovídající léčbu mají dle Igora i pacienti s vážnými nemocemi – HIV, rakovinou nebo cukrovkou. Pro ruské zdravotnictví to není jediná výzva.

„Jde o to, jak rychle odbavit tak velké množství pacientů nasazených ve válce. To je pochopitelně opět na úkor ostatních. Zdravotnictví mimo bohatou klientelu a soukromé kliniky přitom moc vysokou úroveň nemá. I zde to nakonec může vést k nějakému napětí,“ popisuje stručně Řepa.

Napětí pociťují mnozí Rusové přinejmenším sami v sobě. Od invaze Ruska na Ukrajinu stále narůstá prodej antidepresiv. Už v roce 2023 prodeje v Rusku překonaly pětiletý rekord, o rok později prodeje antidepresiv dosáhly 16,1 milionu balení, což je o 16,8 % více než ve stejném období předchozího roku. Zoloft patřil mezi nejžádanější léky. Roste také poptávka po prášcích na spaní a lécích proti úzkosti.

Otevřeně o své depresi promluvil třicátník Igor. Mimo jiné popsal sžíravé svědomí, že jeho daně financují kulky, které pak zabíjí na Ukrajině.

„Pro mě osobně je hrozně velmi těžké žít s vědomím, že mé daně jsou promrhány na kulky, které zabíjejí nevinné lidi. Vím, že moji přátelé a většina příbuzných cítí stejnou bolest,“ říká ustaraně.

„Moje duševní zdraví je po práci mou další aktuální výzvou. Bylo extrémně těžké přijmout změny v naší zemi a její činy. To vedlo k epizodě deprese. Nyní věnuji značné prostředky jen na to, abych si udržel relativně dobrý stav,“ dodává.

Ruskou společnost čeká i těžký úkol v podobě zařazení válečných veteránů do běžného života.

„Mnozí z nich jsou poznamenaní na těle i na duchu a budou se dále radikalizovat. Také příjmy a jejich výši, na kterou si zvykli v boji na frontě, se jen málokomu z nich povede udržet. To povede k nestabilitě v této komunitě, protože ti bývalí vojáci se budou radikalizovat,“ předvídá Řepa na základě zkušeností z historie.

„Pokud se pro vás zabíjení stane normálním a strávíte na frontě příliš mnoho času, resocializace bude velmi obtížná. Krize ale může zasáhnout prakticky kohokoliv - ti nejmladší jednou vládcům Kremlu rozhodně nepoděkují. Rusko vede válku o imperiální minulost, ale ztrácí přitom svou budoucnost. Krizový scénář se nabízí i u opětovného přeorientování ekonomiky na civilní sektor. To bude velmi nákladné a může to trvat dlouho,“ varuje historik.

Na náladě lidem nepřidávají ani rozkoly v rodině. „Mé vztahy s otcem, babičkou a některými dalšími staršími příbuznými se zhoršily. Věří státní propagandě,“ popisuje Igor a dodává, že oficiální noviny ani televize už pro jeho okolí nejsou kanálem, kam by se chodilo pro informace.

„Samozřejmě že Rusko zakázalo rusofobní média jako YouTube, ale kdo chce, obejde tyto zákazy pomocí VPN. Já sám čtu americká média,“ doplňuje Andrej.

Jakkoli by se mohlo zdát, že v Rusku protiválečné nálady neexistují, respondenti dokazují, že tomu není tak docela. Se slovem „válka“ však i mimo záznam operují opatrně.

„Už tři roky žijeme v nejistotě. Každý má na situaci jiný názor – někteří jsou zcela proti ‚speciální vojenské operaci‘, jiní souhlasí s ‚denacifikací‘, další zastávají pacifistický postoj a někteří o tom raději vůbec nepřemýšlejí. Já o tom nechci mluvit s lidmi, které znám, protože se nechci v nikom zklamat,“ říká Jekatěrina.

Silně jí však vadí, že vojáky doplňují i vězni. „Mnozí z nich jsou vrazi, přečtěte si třeba o případu Very Pechtělevy. I takoví po službě dostanou svobodu a mají být oslavováni jako hrdinové,“ dodává.

Zpovídaní Rusové mají příbuzné i mezi padlými v boji. Většinou se o tom u nich doma nemluví. Rozpovídal se až Moskvan Andrej.

„Zemřel příbuzný mé manželky. Starý alkoholik. Zemřel syn mého přítele kněze. Padl můj přítel - taky alkoholik. V podstatě téměř všichni lidé, které znám a kteří šli do speciální vojenské operace, neměli srovnané životy. Teď se z nich stali hrdinové, myslím, že je to pro ně ten nejlepší konec.“

V jakési izolaci končí ti, kteří s válkou nesouhlasí a raději mlčí, ale i ti, kteří ji podporují, vnímá Michail. Válka se jednoduše vytrácí z konverzací. „Strach zesílil. Dříve jsme vnímali takový slabý pocit úzkosti, za který mohla protiteroristická hlášení v metru a nákupních centrech. Teď je všude. Lidé se stali uzavřenějšími a mlčenlivějšími,“ popisuje Michail.

Podobně to cítí i Ivan. „Atmosféra ve společnosti rozhodně není zdravá. Věřím, že válku podporuje maximálně 20 procent společnosti a přibližně stejný počet je striktně proti. Ale ten zbytek? Ti jsou velmi pasivní a vyhýbají se jakýmkoli závěrům,“ říká.

„Lidé se prostě musí cítit podvedení. Už měli čas porovnat propagandu se svými reálnými životy a zjistit, že tu něco nesedí,“ lamentuje Jevgenij.

„Já se o svou rodinu nebojím a nebojím se ani o ruskou ekonomiku - během tří let války už několikrát předpovídali kolaps, a zatím se nic nestalo,“ domnívá se Nikolaj, který nepociťuje ani zhoršení nálady ve společnosti.

Andrej spíš než strach vnímá nárůst počtu vlasteneckých lidí a také proměnu názorů na uspořádání světa. Evropská unie prý před Rusy v Andrejově sociální bublině ztratila nálepku „silného kolosu“.

„Vnímám, že roste blahobyt mé rodiny i ekonomiky, a to díky novým regionům a obnovením vztahu s USA, později třeba i s EU. Obávám se však, že naši oligarchové časem začnou cpát své peníze do EU a USA a ruská vláda omezí všechny programy nahrazování dovozu. Bojím se, že vztahy s Íránem, Koreou a Čínou mohou opět ochladnout,“ říká Andrej.

O generaci mladší Moskvanka Jekatěrina má skromnější přání. „Je mi teprve 22 let. Já jen doufám, že budu mít šanci prožít normální život, alespoň na průměrné úrovni,“ přeje si.