Rusové pokládají na letadla pneumatiky. Aby zmátli zrak počítačů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Loni na podzim se na ruských leteckých základnách začal objevovat nezvyklý úkaz: na křídlech ruských bombardérů Tu-95 a Tu-160 satelitní snímky zachytily desítky položených pneumatik.

Poprvé se tak stalo na základně Engels-2, která leží zhruba 500 kilometrů od ukrajinských hranic a stala se cílem opakovaných útoků ukrajinských dálkových dronů.

Brzy poté se objevily snímky mnoha dalších kusů a také typů ruských letadel pokrytých pneumatikami. Kamery je zaznamenaly i na letecké základně vzdálené až 6000 kilometrů od ukrajinského území, a tedy velmi bezpečně mimo dosah všech ukrajinských zbraní.

Praxe nezmizela dodnes. Několik strategických bombardérů s pneumatikami na křídlech je i na záběrech z letecké základny Engels pořízených letos v srpnu, jak si všiml ukrajinský Defense Express.

Současně se na základnách začaly objevovat další nezvyklé prvky, jež nešlo označit za nic jiného, než pokus o vytvoření falešných cílů. Takovým byly například siluety letadel nakreslené přímo na ranvej letiště. Aby toho nebylo dost, i na nich se brzy začaly objevovat pneumatiky.

Prakticky okamžitě vypukly dohady, proč ruské letectvo k tak nezvyklému kroku sáhlo. Někteří komentátoři naznačovali, že pneumatiky by mohly poskytovat určitou fyzickou ochranu proti bezpilotním letounům a dalším hrozbám. Podle jiných mohly pneumatiky zmást infračervené senzory teplem naváděných ukrajinských střel. Objevovala se ale i další možná vysvětlení.

Jednomu z nich nyní dodala obzvláštní váhu Schuyler Mooreová, která má v Centrálním velení (CENTCOM) amerických ozbrojených sil na starosti úsek technologií. Předtím působila mimo jiné jako hlavní strategický důstojník skupiny v americkém námořnictvu, která měla za úkol experimentovat se začleněním nových schopností využívajících umělou inteligenci a bezpilotní technologie do každodenních námořních operací na Blízkém východě.

Podle svědectví reportéra z The War Zone Mooreová během zářijové diskuze na téma umělé inteligence uvedla, že ruské využití pneumatik je příkladem snahy zmást software zbraní. „Když na křídla umístíte pneumatiky, mnoho modelů počítačového vidění najednou má obtíže určit, zda jde o letadlo,“ přiblížila.

Podobný software se učí objekty rozpoznávat na základě dlouhého učení na konkrétních příkladech. Velmi zjednodušeně řečeno musí vidět celou řadu fotografií letadel, než si vytvoří vlastní „představu“ o tom, jak letadlo vypadá a jak by ho měl poznat. Rozhodující přitom je pouze to, co je na snímku, nic jiného.

Vzhledem k tomu, že na snímcích letadel se obvykle pneumatiky ve velkém množství nevyskytují, tedy alespoň na křídlech, je snadno představitelné, že software by letadlo s takovou „dekorací“ nemusel klasifikovat jako letadlo.

Mooreová neupřesnila, z kterých konkrétních zbraní mohli Rusové asi mít v tomto ohledu největší obavy. Je ovšem všeobecně známo, že řada dnešních moderních střel –⁠⁠ včetně například Storm Shadow a SCALP, které dostalo ukrajinské letectvo od spojenců –⁠⁠ má i určitou formu optického navádění.

Detaily jsou tajné, střely ovšem rozhodně porovnávají to, co vidí pod sebou, s tím, co mají uloženo v paměti. V té přitom nemusí mít rozhodně pouze snímky cíle či jeho bezprostřední okolí, ale širokého okolí. Metoda se používá pro navádění k cíli i ve chvíli, kdy není dostupná satelitní navigace či jiné způsoby navádění.

Pokud mají skutečně pneumatiky na křídlech za úkol zmást „chytrou“ munici, dá se předpokládat, že podobný účel mají i další na pohled zvláštní obranná opatření jako na leteckých plochách namalované siluety letadel.

Ruští vojáci i na tyto siluety v některých případech mimochodem pokryli pneumatikami a vytvářeli tak jakou kamufláž na druhou.

Ze stejného důvodu se zřejmě i na jedné z ruských námořních základem objevila nakreslená silueta ponorky. A na některých hladinových válečných lodích ruské černomořské flotily se objevily nové nátěry, které vytvářejí falešnou siluetu. Ty na pohled působí opravdu zvláštně i pro lidské oko, podle toho ovšem jejich účinnost při zmatení „strojového vidění“ nemůžeme posuzovat.

V každém případě jde o zajímavý příklad trendu, který na bojištích bude stále viditelnější: tedy snahy neoklamat primárně lidské oko, ale „oči“ umělé.

Atrapy a další podobná opatření nikdy nejsou zcela realistická a vždy se zaměřují jen na částečnou nápodobu cíle. Pro infračervené senzory řízených střel není důležité, že klamný cíl vůbec nevypadá jako letadlo, důležitá je pro něj hlavně jiná vlastnost: teplota.

V případě „strojového vidění“ je situace složitější, ovšem princip zůstává stejný. Stroje se sice naučily vidět, ale jejich pohled na svět je jiný než náš, a to doslova. Iluze vytvořená na míru strojům bude tedy vypadat obvykle jinak než iluze vytvořená s cílem zmást lidský mozek.