Článek
Zvuky bojů jsou na frontě v blízkosti města Kupjansk v posledních týdnech hlasitější než dříve. Častější jsou také raketové útoky na samotné město. Při jednom z nedávných útoků například zemřel 63letý muž a byla poničená školka a hasičská stanice, uvádí britský deník The Guardian.
Kupjansk leží v části Charkovské oblasti, kterou na podzim osvobodila ukrajinská armáda.
Opět se přibližující válečnou linii připouští i tamní starosta Andrij Besedin. „Pozorujeme dynamiku toho, co se děje. Ostřelování sílí a obětí přibývá… Doufali jsme, že po podzimu hrozba pomine a budeme moci začít s obnovou jako v jiných osvobozených městech. Ale Kupjansk je stále dosažitelný dělostřelectvem a granáty, takže musíme být chytří a plánovat,“ cituje jeho slova britský deník.
Intenzivnější útoky na město popsal reportérovi americké stanice CBS i ukrajinský dobrovolník Nazarij. Podle něj ruské jednotky využívají pro ostřelování již poničeného města všechny typy zbraní, co mají k dispozici. „Všechno. Každý den. Všechno… Ale jsme na to zvyklí a držíme obranu,“ říká.
Jak takové ostřelování vypadá, popsal britskému deníku prodejce z místního trh Vitalij. Zažil ho jen několik desítek minut před tím, než poskytl rozhovor. „Bylo to, jako by poskočila země… Bylo to děsivé,“ říká. U svého stánku, kde prodává sušené ryby a pivo, ale zůstal. „Co jiného se dá dělat,“ dodává.
Jelikož je situace vážná, rozhodla se tamní samospráva ve čtvrtek přistoupit k povinné evakuaci. Vztahuje se na stovky dětí a lidí s omezenou pohyblivostí a invalidů, informovala ČTK. Pokud by se ruským jednotkám podařilo dostat až ke Kupjansku, k okupaci ruskými jednotkami by tak došlo již podruhé.
Poprvé ruské jednotky obsadily Kupjansk 27. února, odešly v září.
Už to dále nezvládáme
Přestože se většina lidí rozhodla z Kupjansku odejít, někteří stále zůstávají. Ti, co přečkali několikaměsíční okupaci, doufají, že další už nepřijde. Potýkají se ale s nedostatkem jídla a často žijí v nelidských podmínkách.
„Nemáme plyn, ostřelují nás… Předevčírem na naše město dopadlo osm raket,“ popsala na konci února situaci některých lidí pro CBS Valentyna Chalajová. Jídlo prý má jen díky úsilí dobrovolníků, kteří rozdávají jednou denně teplý pokrm.
V Kupjansku zatím zůstává šedesátiletá Natalia Ivanivna, i když možnost odejít měla. Bojí se ale, že by jí mohli vyrabovat dům. Stejně se rozhodla i 45letá zdravotní sestra Iryna Viktorivna. „Žili jsme tu po celou dobu okupace. Vzpomínám si, že 24. února ráno (první den ruské invaze na Ukrajinu – pozn.redakce) mi volala mladší sestra a ptala se, co dělám,“ vypráví pro The Guardian.
„Viděla jsem Putinův proslov a myslela jsem, že blafuje. Tak jsem odpověděla sestře, že připravuju sendviče pro děti do školy. Řekla mi, že válka už začala,“ uvádí dále. O tři dny později slyšela zvuky ruských tanků přímo v Kupjansku.
Iryna Viktorivna pracovala v nemocnici, dokud nebyla vybombardovaná. V době okupace sloužila především na covidovém oddělení.
Popisuje dále, že „kámen ze srdce“ jí spadl 9. září, kdy slyšela střelbu a exploze, ale viděla ukrajinské tanky. „Ani nedokážu popsat, jak jsem se cítila,“ vypráví.
I ona nicméně v posledních týdnech vnímá změnu. „V posledních dvou týdnech je tu větší hluk. Někdy se třese celý dům. Lidé se bojí… Někteří lidé se kvůli celé situaci nedávno evakuovali,“ popisuje.
Kupjansk zatím nechce opustit ani Natalia Rjabuchinová. I ona má strach z vyrabování svého domu. „Hodně mých přátel odešlo. Ale já teď chci zůstat. Vložila jsem do svého domu 20 let práce. Odejdu, až nebude stát,“ říká. Kromě hlídání svého domu krmí i opuštěné psy, říká.
Mohlo by vás zajímat
Reportér Seznam Zpráv Jan Novák se vrátil na Ukrajinu, odkud připravuje sérii reportáží z oblastí u linie dotyku s ruskými silami. Podívejte se, jak vypadá taková cesta k ohnisku bojů: Z Charkova přes Izjum na jih do Slavjansku.
Naopak odejít se rozhodla pětapadesátiletá Světlana Talajenková s dvaadvacetiletou dcerou Violettou. Zamířily do Charkova. Po okupaci, osvobození a hrozbě možné další okupace už je toho na ni moc.
„Bylo to velmi těžké s tou věčnou střelbou… Máme poškozená okna a střechu. Psychicky to bylo příliš náročné… Před nedávnou eskalací to (ostřelování) bylo spíše náhodné. Dělo se mimo město, teď už je to ve městě a v naší čtvrti. Myslím si, že pokud se vrátí (ruské jednotky), budou se k nám chovat hůř než předtím,“ říká.
Jen na otočku „posbírat věci“, včetně teplého oblečení, přijela do zničeného domu v Kupjansku místní obyvatelka Halyna, jak vypráví reportérovi stanice CBS.
Snahy zachovat ve městě aspoň trochu normální život nicméně jsou. I přes zvuky ostřelování lidé stojí v řadě na výběr z bankomatu, chodí nakupovat a čekají na zastávce na autobus, dodává The Guardian.
