Rusové mají Putina pořád rádi. A jen tak je to nepřejde

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Ruská invaze na Ukrajinu trvá už čtyři týdny, útočící vojska se potýkají s vysokými ztrátami a problémy se zásobováním, jejich postup výrazně zaostává za plány Moskvy. Rusko zároveň čelí bezprecedentním sankcím, které přiškrcují jeho ekonomiku a postihují nejbohatší Rusy, sportovce, umělce, ale i obyčejné lidi.

Nic z toho se však zatím prokazatelně neprojevilo na popularitě Vladimira Putina. V reakci na útok na Ukrajinu se důvěra k ruskému prezidentovi skokově zvýšila a i v následujících týdnech ho podle průzkumů podporovaly zhruba tři čtvrtiny dospělých Rusů.

Například podle posledního průzkumu státní agentury FOM ze 13. března Putinovi důvěřovalo 75 procent dotázaných. Podíl těch, kteří prezidentovi spíše nedůvěřují, přitom klesl až na 13 procent.

Podle dalšího průzkumu z jiné státní výzkumné instituce VCIOM pak Putinovi ke stejnému datu důvěřovalo dokonce 79,6 procenta respondentů.

Nabízí se samozřemě námitka, zda agentury podléhající Putinově vládě poskytují věrohodné výsledky. Jenže vysokou podporu prezidenta potvrzují i nestátní agentury, v Rusku především výzkumné centrum Levada, které je vysoce respektované i na Západě. Podle jeho posledního průzkumu Putinovi v únoru vzrostla podpora na 71 procent.

Faktem je, že Putin si udržuje vysokou popularitu už od svého nástupu na přelomu tisíciletí. Podle údajů centra Levada za více než 22 let, co je ve funkci prezidenta nebo premiéra, klesla jeho podpora pouze jedinkrát pod 60 procent – v květnu 2020 na 59 procent. Trvale vysoká čísla v průzkumech dělají z Putina jednoho z nejpopulárnějších světových politiků vůbec – navzdory tomu, že jeho vláda se s postupem času dala čím dál méně označit za demokratickou.

Sociologové a politologové si už v předchozích letech lámali hlavu nad tím, v čem silná důvěra Rusů k jejich autokratickému vůdci spočívá a jestli mu průzkumy přeci jen nepřilepšují.

Například čtveřice univerzitních vědců ze Spojených států a Švédska v roce 2015 zkoumala, jestli se respondenti ruských agentur neobávají sdělit kritický názor vůči režimu. Dva druhy experimentů, které tito sociologové provedli, ukázaly, že odpor k Putinovi zastírá asi šest až deset procent dotázaných, pokud dostanou přímou otázku. To ke zpochybnění průzkumů zdaleka nestačilo.

„Obecněji řečeno, naše výsledky naznačují, že hlavní překážkou vzniku rozšířeného opozičního hnutí vůči Putinovi není to, že se Rusové bojí dát najevo svůj nesouhlas s Putinem, ale to, že Putin je ve skutečnosti docela populární,“ napsali vědci ve studii, která vyšla před pěti lety v časopise Post-Soviet Affairs.

Tento celkem bezútěšně znějící závěr nejspíš stále platí.

Podle Noaha Buckleyho, který působí na Trinity College v irském Dublinu a sleduje vývoj Putinovy popularity, je oblíbenost ruského prezidenta dlouhodobě silně navázaná na ekonomickou prosperitu. Zatímco v 90. letech Rusko procházelo hospodářským úpadkem, s nástupem Putina přišlo období růstu a stability.

Západní sankce by měly tento ekonomický pilíř důvěry v Putina zákonitě podkopat. I pro Rusko platí, že sebelepší válečná propaganda nedokáže potlačit nespokojenost lidí se zdražováním nebo nedostatkem zboží. Podle Buckleyho se však účinek sankcí na náladách obyvatelstva projeví až s odstupem času a možná ne tak výrazně, jak se na Západě očekává.

„Nějaký znak skutečného poklesu podpory Putina v tuto chvíli nevidím a neočekávám ho ani v brzké době,“ uvedl politolog pro Seznam Zprávy. Předpokládá, že nespokojenost se zhoršenou ekonomickou realitou se začne na Putinově podpoře odrážet až v následujících měsících. I tak ale nepočítá s velkými změnami.

„Lidé budou zpravidla dál důvěřovat narativu režimu, že jde o další příklad toho, jak chce Západ Rusko zničit,“ poznamenal Buckley.

Během války pak Putinovi podle něj nahrává úkaz, který se často vyskytuje na pozadí mezinárodních krizí – politickým vůdcům v takových situacích roste popularita automaticky.

Dokládají to příklady z novodobé historie. Americkému prezidentovi Johnu Kennedymu výrazně stoupla podpora během kubánské krize. Asi nejvyšší skok pak zaznamenal George W. Bush po teroristických útocích 11. září 2001, během několika dnů z 51 procent na 85 procent. Tentýž efekt, označovaný v politologii obtížně přeložitelným výrazem „Rally Round the Flag“, si už vyzkoušel i sám Putin, naposledy po anexi ukrajinského poloostrova Krym v roce 2014.

„Dlouhodobě je navíc Putinova popularita založená ještě na dalším silném faktoru. Rusům imponuje jeho silné vůdcovství, podpořené chlapáckým vystupováním, a dojem, že povznesl význam Ruska ve světové politice,“ zdůraznil Buckley.

Mezi dalšími vysvětleními, co za Putinovou popularitou vězí, bývá často zmiňována silná role státní propagandy a kontrola Kremlu nad médii. Ukrajinská socioložka Xenija Kizilovová a americká politoložka Pippa Norrisová v této souvislosti nedávno upozornily, že v Rusku hraje stále dominantní roli televize a pouze menšina se spoléhá na internet. Naproti tomu například na Ukrajině dnes využívá internet téměř stejný počet lidí jako televizní zprávy.

Vědkyně připomněly, že ruská armáda zaútočila na kyjevský televizní vysílač a po obsazení města Chersonu přenastavila vysílání lokální televize a rádia na ruské stanice. Rusy dosazená starostka města Melitopol pak vyzývala obyvatele, aby si přeladili na ruské televizní kanály, aby získali „důvěryhodnější“ informace.

Z analýz „kremlologů“ ale vyplývají také celkem nečekané aspekty, které mohou být pro Putina varující. Podle Buckleyho lze z průzkumů veřejného mínění vyčíst, že Rusové jsou hákliví na to, když se jim upírá možnost rozhodovat o svých místních zástupcích. Ukázalo se to při zrušení přímé volby starosty Jekatěrinburgu před čtyřmi lety, kdy tamní voliči vyšli protestovat do ulic.

Důležité také je, zda se k širšímu publiku dostanou informace o projevech nespokojenosti s režimem.

„Při zkoumání stovek tisíc odpovědí ruského průzkumu veřejného mínění z let 2003 až 2019 jsem zjistil, že pouhé vystavení veřejnému protestu potlačuje souhlas s Putinem a jeho režimem,“ napsal Buckley ve svém nedávném textu. Další výzkum podle něj ukázal, že pokud Rusové zjistí, že úroveň souhlasu s Putinem není tak vysoká, jak si mysleli, jejich postoj vůči němu se podstatně zhorší.

„Putin má širokou základnu podpory a propagandistický stroj, který může použít k omezení škod na své pověsti. Masová povstání, nespokojenost a dokonce revoluce však mohou v autoritářských režimech každého zaskočit. Neměli bychom ruský lid odepisovat,“ dodal politolog.