Rusové donutili Ukrajince u Pokrovsku zastavit pilíř ekonomiky

Důl u Pokrovsku v Doněcké oblasti není první, který padl do rukou invazních sil. Ruské jednotky od roku 2014 připravily Ukrajinu o velkou část průmyslových kapacit na východě země.

Jeho příběh byl ovšem dlouho symbolem ukrajinského odhodlání: Po omezení činnosti po invazi v únoru 2022 se těžba uhlí v roce 2023 dostala na 3,2 milionu tun ročně, tedy téměř na předválečnou úroveň. Téhož roku se do Pokrovsku vrátila řada jeho obyvatel v naději, že se válečné štěstí obrací ve prospěch Ukrajiny. Důl představoval ekonomickou páteř regionu. V roce 2023 zaměstnávala společnost Metinvest na tomto zařízení asi 4500 lidí.

Situace v oblasti se však během roku 2024 zhoršovala a ruské jednotky se postupně přiblížily.

Koncem září způsobily útoky na důl během čtyř dní smrt čtyř žen zaměstnaných v dole. Dvě z nich zahynuly v zasažené prádelně, další dvě pak na zastávce při čekání na autobus. Úmrtí otřásla zaměstnanci a přiměla řadu z nich, aby se připojili k novému proudu uprchlíků z Pokrovsku. Ruské jednotky se v té době nacházely méně než 15 kilometrů od města.

Od té doby byly útoky podle horníků stále častější. Někteří raději jezdili do dolu vlastními auty namísto autobusů, aby mohli snáze uniknout ruským dronům, které se začaly objevovat na obloze. Těžební šachta č. 3, která se nacházela nejblíž frontové linii ve vesnici Piščane, byla pravidelně ostřelována.

Na začátku prosince, kdy používání šachty č. 3 už bylo příliš rizikové, začali horníci sestupovat do dolu jinou šachtou ležící dále na západ. Aby se dostali k uhelným slojím pod šachtou č. 3, kde probíhala těžba, museli v podzemí urazit téměř deset kilometrů.

Zpáteční cestu absolvovali obvykle na přepravnících, které se používají pro dopravu čerstvě vytěženého uhlí, uvedli zaměstnanci v rozhovoru pro The New York Times.

V polovině prosince postoupily ruské jednotky na vzdálenost zhruba jednoho kilometru od šachty č. 3. Hrozilo, že by Rusové mohli důl obsadit a využít tunely, aby obešli ukrajinskou obranu v oblasti. Horníci ve spolupráci s armádou rozmístili pod šachtou výbušniny. O několik dní později, zřejmě 20. prosince, byla šachta vyhozena do povětří.

Důl začal postupně „umírat“. Z letních zhruba 7000 tun uhlí denně klesla těžba v polovině prosince zhruba na 2000 tun, uvedl manažer společnosti Metinvest pro americký deník.

Poslední ránu zasadil štědrovečerní útok na elektrickou rozvodnu, která zásobovala důl energií. Provoz byl uzavřen a produkce klesla na nulu. Dne 14. ledna pak majitel dolu společnost Metinvest oznámila, že těžba a veškeré další činnosti byly ukončeny a zaměstnanci byli evakuováni.

Zastavení provozu na dole Pokrovsk představuje pro ukrajinský hutní průmysl a ekonomiku kritický problém. Jako jediný domácí zdroj koksovatelného uhlí, které je klíčové pro výrobu oceli, důl Pokrovsk pokrýval 90 procent potřeb země. Jeho uzavření představuje okamžité i dlouhodobé výzvy pro ukrajinský ocelářský sektor, export a ekonomickou stabilitu.

Odvětví už bylo pochopitelně válkou významně zasaženo. Ukrajinská produkce oceli klesla z 21 milionů tun v roce 2021 na 6,3 milionu tun v roce 2022. Koksovatelné uhlí z Pokrovsku ale umožnilo, aby se produkce začala pomalu odrážet ode dna: V roce 2024 země vyrobila 7,6 milionu tun oceli.

Ocel je dnes druhým nejvýznamnějším exportním artiklem Ukrajiny, a to po zemědělských produktech. V roce 2024 za ni ukrajinské podniky obdržely 4,4 miliardy dolarů (přes 100 miliard korun). Zhruba 72 procent ukrajinského exportu oceli směřovalo do zemí EU. Ztráta Pokrovsku snižuje schopnost Ukrajiny generovat devizy nezbytné pro financováních vojenských operací a sociálních programů.

Potenciální pokles produkce oceli je podle nezávislé poradenské firmy Rochan Consulting „alarmující“. Průmyslové prognózy naznačují, že produkce by mohla v roce 2025 klesnout na dva až tři miliony tun ve srovnání s deseti miliony tun plánovanými před uzavřením dolu.

To představuje 50procentní pokles odvětví, které dostalo silnou ránu zničením oceláren v Mariupolu a v důsledku válkou vyvolaných logistických potíží. Podle odhadů by ukrajinský státní rozpočet mohl přijít o nějakých 350 milionů dolarů (cca osm miliard korun).

Uzavření dolu Pokrovsk představuje pro ukrajinské výrobce oceli „nákladový problém“. Země bude nucena koksovatelné uhlí dovážet: Importované uhlí je přitom o 30 procent dražší než domácí. V roce 2024 země dovezla přes 0,4 milionu tun koksu, převážně z Polska.

Ale navýšit objem bude obtížné – především proto, že doprava k ukrajinským odběratelům bude náročná. Mimo jiné i proto, že ukrajinské přístavy jsou navržené pro export spíše než import (moře je nejlepší způsob dopravy uhlí i dalšího velkoobjemového zboží). Vyšší náklady také pochopitelně sníží konkurenceschopnost ukrajinské oceli na mezinárodních trzích.

Postup Ruska směrem k Pokrovsku zřejmě záměrně cílí na jeden z ekonomických pilířů Ukrajiny. Přerušením výroby oceli Moskva nejen oslabuje fiskální kapacitu Ukrajiny, ale také omezuje její schopnost válečné výroby.

Uzavření dolu Pokrovsk je podle analytiků také dobrým příkladem jedné zranitelnosti ukrajinské ekonomiky: Řada ekonomických odvětví je závislá na jednom či několika málo velkých, klíčových provozech.

Tato vysoká míra koncentrace sice zvyšuje efektivitu, ale také následky v případě poškození, zničení či obsazení těchto závodů. Při poválečné rekonstrukci Ukrajiny tak nejspíše bude nutné myslet na diverzifikace, třeba právě zdrojů surovin.

Vojenská situace v oblasti kolem pokrovského dolu je v tuto chvíli nejasná. V době přípravy článku se objevily nepotvrzené informace, že ukrajinské síly nebo zaměstnanci dolu již explozí zničili hlavní šachtu dolu, aby nepadla do rukou postupujících ruských vojáků. Zatím nemáme ovšem žádné důkazy, že by se Rusové k této šachtě v areálu koksovny (viz mapa) dostali.

Boje s velkou pravděpodobností probíhají stále o něco jižněji, v blízkosti vesnice Udačne (3) a Kotlyne (2). Na sociálních médiích se objevily příspěvky o přítomnosti ruských vojáků přímo v těchto obcích, podle jiných informací je stále drží ukrajinská armáda.

Fronta v této oblasti ovšem rozhodně není stabilizovaná a ukrajinská situace se již delší dobu zhoršuje. Na konci prosince Rusové obsadili obec Solone, což otevřelo cestu k dalšímu postupu na sever.

Hlavní otázkou podle Rochan Consulting nyní je, zda se již podařilo ruským jednotkám přiblížit opravdu až do vesnic Udačne a Kotlyne nebo k nim, či jsou na polích před nimi.

Druhá možnost by pro ukrajinskou stranu byla podstatně příznivější – oblast je totiž pro obranu poměrně vhodná. Zmiňované Solone, které je od prosince v ruských rukou, leží ve výšce 121 metrů nad mořem. Udačne se nachází ve výšce 170 metrů nad mořem a Kotlyne dokonce ve výšce 190 metrů. Výškové rozdíly mezi obcemi jsou tedy v jinak poměrně přehledném terénu poměrně výrazné.

Pokud obránci dokážou vhodně využít terénu, mohli by ruský postup výrazně zpomalit. Na druhou stranu, pokud jsou Rusové již blízko Kotlyne, jak ukazuje mapa ukrajinské nezávislé analytické skupiny Deep State, tak mohou nejspíše pokračovat ve svém poměrně rychlém postupu z posledních dní.

Jisté obavy může vzbuzovat skutečnost, že Kotlyne je chráněno oddíly jedné z nejznámějších ukrajinských jednotek poslední doby – a známé ze špatných důvodů. Jde o oddíly 155. motorizované brigády, kolem které v posledních týdnech vypukl na Ukrajině otevřený skandál.

Brigáda, která byla vycvičena ve Francii a vybavena do velké míry francouzskou technikou, se stala ztělesněním vad ukrajinské armády. Armádní velení z ní mělo podle ukrajinských novinářů už během výcviku neustále „odčerpávat“ muže či celé jednotky pro posílení kritických úseků fronty, a jednotka tak nikdy neměla šanci získat soudržnost.

Po návratu na Ukrajinu přišla prakticky okamžitě z ne zcela jasných důvodů o svého velitele, přesto byla prakticky okamžitě nasazena do boje, aniž by nové velení (byť má dobrou pověst) mělo čas na nějakou další práci. Více než 1500 mužů ji pak svévolně opustilo, a výsledky v boji byly tedy od začátku údajně velmi špatné. Brigáda tak velmi pravděpodobně není plně bojeschopná.

Ruské armádě se tak možná nabízí možnost, kterou ráda využívá: udeřit na pravděpodobně slabou jednotku, donutit ji k ústupu, a probít se tak hlouběji do ukrajinské obrany. Invazní jednotky by si tak mohly zajistit nové pozice a postoupit dále na severu. Vzhledem k tomu, že koksovna a důl již byly uzavřeny, je nepravděpodobné, že by ukrajinské velení na obranu nově strategicky už nepříliš významné oblasti nasadilo další síly.

Pokud Rusové obsadí Udačne, přiblíží se tak doslova na pár kilometrů ke správním hranicím Doněcké oblasti. Její kompletní zábor – a několika dalších oblastí, ve kterých se bojuje – je přitom hlavním deklarovaným cílem celé ruské operace, alespoň tedy od neúspěchu úderu na Kyjev.