Rusové chtějí informace, mluví s námi miliony lidí, říká Navalného přítel

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Alexejova smrt byla pro miliony lidí šok, protože byl majákem naděje, a miliony lidí měly pocit, že jim tato naděje byla ukradena. To se skutečně stalo, je to katastrofa,“ říká rok od smrti ruského opozičního lídra Alexeje Navalného jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a přítel Leonid Volkov.

„Samozřejmě to nefunguje tak, že ti lidé automaticky změní názor a začnou podporovat Putina. Musí nicméně skrývat své názory a jsou ještě více odzbrojení,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ruský diktátor Vladimir Putin od 16. února 2024, kdy Navalnyj zemřel v sibiřské trestanecké kolonii, upevnil moc. Ve zfalšovaných volbách obhájil mandát, nečelí významnějšímu odporu kvůli válce na Ukrajině, a téměř celá opozice je v exilu nebo po smrti.

Volkov ale zdůrazňuje, že v Rusku stále zůstává mnoho lidí, kteří s režimem nesouhlasí. A právě na ně se podle něj musí upínat nejen pozornost opozice, ale i Západu. V rozhovoru ale mluví také o apatii ruské společnosti, o tom, jak se dělá opozice z exilu, a nastiňuje také svůj pohled na budoucnost Ruska.

Jak rok po smrti svého přítele Alexeje Navalného vnímáte jeho odkaz?

Především je to otevřená a nikdy se nehojící rána. Nebyl to jen přítel. Jen velký politický vůdce, jen veřejností uznávaný intelektuál. Byl také majákem naděje pro mnoho lidí. A velký politický inovátor. I v sebevíce složité situaci dokázal něco vymyslet.

Poslední rok, kdy vidíme, jak celému světu chybí dobré nápady a inovativní kroky, jen ukázal, jak velkou politickou osobností Alexej Navalnyj byl a jak moc nám chybí.

Postupem času se jeho postava zvětšuje a bohužel stále hlouběji cítíme, jak je nenahraditelný. Ruská občanská společnost a protiputinský odpor utrpěly dramatickou ztrátu, ze které se už nikdy nebudou moci plně vzpamatovat.

Žádný druhý Alexej Navalnyj neexistuje. Byl jedinečný ve své generaci, něco srovnatelného s Václavem Havlem nebo Nelsonem Mandelou. A my už ho bohužel nemáme. A Putin si to uvědomuje naprosto dokonale.

Opakovaně nicméně vidíme, že se Putinův režim snaží jakýkoliv odkaz Navalného potlačit. Jak se snažíte jeho práci udržet při životě?

Jeho smrt přinesla odhodlání pokračovat v jeho práci, protože jedině vítězstvím jeho myšlenek zajistíme, aby jeho obrovská oběť nebyla zbytečná. Musíme dokázat, že jeho sen o krásném Rusku budoucnosti je možný.

Ano, tahle myšlenka Ruska, které je slušná, normální evropsky demokratická země, je od února 2025 vzdálená asi na milion kilometrů daleko. Ale i v tomhle stavu věříme, že to bude možné. Věříme, že se jednoho dne dočkáme rozložení Putinovy ošklivé konstrukce moci.

Máme šanci vybudovat to krásné Rusko budoucnosti, za které Alexej bojoval. Je to naše poslání.

Jak si tohle krásné Rusko představujete? Přece jen dnes se zdá, že jakákoliv změna je téměř nemožná, neexistují k ní páky.

Měla by to být běžná demokratická evropská země, tedy země založená na právním státě. Občas se mě někdo ptá, jak můžeme říkat, že chceme být evropská země, že to je přece hrozně vágní a nedá se srovnávat například politika v Německu a Portugalsku. Podle mě záleží na úhlu pohledu. Rozdíly mezi těmito státy jsou důležité, pokud jste uvnitř evropského politického života a jste schopni si jich vůbec všimnout.

Když se odkážu na známý politický kompas, kde musíte odpovědět na několik otázek a najdete tečku na takovém politickém čtverci, jestli jste spíše levičák nebo pravičák, konzervativec nebo liberál a tak, Rusko je teď z našeho pohledu strašně daleko od toho, aby vůbec takový čtverec existoval. Je to spíš tečka.

Pro nás v tuhle chvíli všechny tyto rozdíly v postojích nemají význam. Protože Evropané, a je jedno, jestli žijí v Česku nebo v Maďarsku, mají nástroje, jak se v tomto čtverci pohybovat. Mohou hlasovat a rozhodnout se, jestli se chtějí posunout doleva, doprava, k zelené politice nebo kamkoli jinam.

Když máte svobodné a spravedlivé volby, nezávislý tisk, nezávislé soudy a další instituce občanské společnosti, má to význam a můžete o všem diskutovat. Ale ruský parlament nyní opravdu není místo k diskuzi, natož aby se v něm řešilo, jestli chcete mít progresivní daň z příjmu nebo manželství pro všechny.

Ruští občané nemají svobodný nezávislý tisk, pouze propagandu. Nemáme žádné soudy. Jako by vše bylo řízeno z Kremlu. Žádná svoboda shromažďování. Žádné svobodné volby, nic. Takže pro nás je to jako tečka.

Dá se z takové tečky vůbec dostat?

Musíme přinést pluralitu názorů do ruské politiky, což znamená umožnit ruským občanům, ruským voličům, aby se mohli orientovat a pak se sami rozhodnou. Až se vrátíme do Ruska, možná budeme já a moji přátelé i spolupracovníci patřit k různým stranám. Možná já budu více levicový a oni budou více pravicoví a povedeme debatu v parlamentu.

Ale teď jsme v exilu, proti mně je vedeno jedenáct trestních řízení a náš vůdce byl otráven a zabit v zemi, která zabíjí politické odpůrce. Stát se evropskou zemí znamená vrátit instituce, nástroje pro politickou diskuzi, protože politika nevypadá vždycky hezky. Existují vyhrocené diskuze, existují špinavé nástroje.

Přesto se politici v západních zemích, v evropských zemích, obvykle nezabíjejí. Obvykle nepodplácejí soudy, aby proti sobě zahajovali politické procesy. Soupeří spolu jinými nástroji. To je to, co chceme mít v Rusku.

A pak se ruští voliči rozhodnou, jestli chtějí, aby se jejich země podobala spíše Švédsku, nebo spíše Řecku. Pak na těchto rozdílech začne záležet, ale teď na nich nezáleží.

Ruský režim systematicky potlačuje jakoukoli veřejnou kritiku. Jaké metody považujete za nejúčinnější při udržování zájmu veřejnosti o opoziční myšlenky?

Nadále šíříme naše politické smýšlení prostřednictvím sociálních médií a různých kanálů. Naše sítě mají dohromady měsíční sledovanost 22 milionů uživatelů, takže každý měsíc hovoříme s miliony lidí, z nichž drtivá většina žije uvnitř Ruska. Čelíme tak propagandě, říkáme pravdu o válce a Putinově režimu.

Rusové se snaží získat nezávislé informace. Třeba více než 50 procent Rusů používá VPN, aby se dostali k necenzurovaným informacím. To je mimochodem velmi působivá míra rozšíření VPN. Nevím, jestli je tak vysoká kdekoli jinde na světě, což ukazuje, že poptávka po necenzurovaných informacích je velká.

Udržujeme síť mediálních kanálů, na YouTube, na Telegramu a jinde. Můžeme to přirovnat třeba k Rádiu Svobodná Evropa, které sídlilo v Mnichově během studené války a vysílalo do východního bloku a lidé se učili, jak si vyladit rozhlasové přijímače, aby byli schopni chytat západní hlasy. Ale v té době to bylo dostupné jen několika disidentům. Nikdy to nemělo skutečně masový průnik.

Řekl byste, že dnes díky internetu máte mnohem větší dosah i přes veškeré nástroje ruské cenzury?

Když v roce 1968 Sovětský svaz napadl Československo, přišlo na Rudé náměstí v Moskvě protestovat osm statečných mladých lidí. V únoru 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, bylo v Rusku zadrženo více než 20 tisíc lidí, kteří protestovali za mír a proti válce. Takže řádově mnohem víc než v sovětské době.

Stále existují lidé proti válce a proti Putinovi. Trpí však těžkým útlakem, ale existují a nesmíme na ně zapomínat. Miliony lidí podporovaly Alexejovu práci a navzdory všemu se snaží s jeho odkazem zůstat v kontaktu. Teď už tito lidé nemohou být kvůli strachu z represí vidět, ale až se situace v zemi změní, budou těmi nejdůležitějšími aktéry.

Budou to ale téměř tři roky, co Putin zahájil invazi na Ukrajinu a mluví se o tom, že ruská společnost je stále v mnohem větší apatii. Jak se v tomto zrcadlí smrt Navalného? Zmobilizovala podle vás víc lidí k odporu, nebo ještě více prohloubila atmosféru strachu a beznaděje?

Alexejova smrt byla pro miliony lidí šok, protože byl majákem naděje, a miliony lidí měly pocit, že jim tato naděje byla ukradena, a to se skutečně stalo. Je to katastrofa. Ale samozřejmě to nefunguje tak, že ti lidé automaticky změní názor a začnou podporovat Putina. Musí nicméně skrývat své názory a jsou ještě více odzbrojení.

Ale oni stále existují a naším posláním je s nimi pracovat, zastupovat je, oslovovat je, mluvit jejich jménem. Julija Navalná vystoupila v Mnichově na konferenci o bezpečnosti jako zástupce těchto lidí v Rusku.

Často se také mluví o tom, že některé snahy brzdí propast mezi opozičními skupinami v exilu. Jak nyní vypadá spolupráce?

To je v pořádku. Jsme různí lidé. Jsou tu různé skupiny. Jako v každé demokratické zemi máte v parlamentu několik stran, což nemusí být nutně o tom, že se máme rádi. Nechci se soustředit na tyto otázky.

Když se jakákoli skupina snaží dělat cokoliv proti Putinovi, nejdůležitější je, jak využívá různé mediální kanály. Oslovujeme různé publikum, různé voliče, a to je v pořádku. Věřím, že tím, že každá pracuje svým způsobem, jsou schopny oslovit více lidí se svými protiputinovskými a protiválečnými sděleními.

Jak hodnotíte dosavadní podporu ruské opozice ze strany Západu?

Pomoc Západu by měla být adresná pro ruskou společnost, která je proti válce a proti Putinovi. Ti se nyní cítí opuštěni, ponecháni stranou.

Příliš často slyšíme lidi na Západě mluvit, jako by všichni Rusové byli vinni, všichni museli být potrestáni.

Především to není pravda. Putin je nezastupuje. Putin se ani jednou v životě nezúčastnil volební debaty, nástupcem byl jmenován. Nikdy nekandidoval proti řádné opozici ve volbách. Dokonce i Alexej Navalnyj byl vyloučen z kandidatury proti Putinovi ve volbách. Putin není legitimním vůdcem a představitelem země. Je to uzurpátor. Ruský lid nedal Putinovi mandát k zahájení války.

Putin není nesmrtelný, alespoň v to doufám. Jednou odejde a ruský lid zemi obnoví. A pokusí se z ní udělat evropskou demokratickou zemi.

Jak se na tuhle chvíli třeba teď připravujete?

Budeme potřebovat Marshallův plán pro Rusko. Musíme ho vypracovat. A odcizení obyčejných Rusů je tou nejhorší strategií, jaká tomu teď brání. Nemohu se nezmínit také o zákonu, který nedávno schválil český parlament a podepsal prezident Pavel a který diskriminuje Rusy v České republice na základě jejich národnosti. Především je to čistá diskriminace. Za druhé je to dárek pro Putinovu propagandu.

V čem?

Pokaždé, když se něco takového stane, otevřou v Kremlu láhev šampaňského, protože jim to pomáhá říkat: Vidíte, vy sníte o tom, že evropská cesta je pro vás a rozvíjíte demokracii, ale ti Evropané vás nenávidí. Nechtějí vás a diskriminace a antagonismus vůči vám je tam tak zlý, jak vám říkala naše propaganda. A to samozřejmě velmi mnoho proevropských Rusů dramaticky odrazuje.

Jaké poučení si podle vás opozice vzala z minulých let nebo z některých chybných kroků, které se staly?

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. My děláme spoustu věcí, proto můžeme udělat spoustu chyb. To je v pořádku. Zkoušíme různé přístupy, a tak se dopouštíme chyb, rozpoznáme je a jdeme dál.

Hodně jsme se toho naučili. Nejsme zničeni. Přestože situace je hrozná a ten uplynulý rok byl hrozný, říká se, že vždycky je nejtemnější hodina těsně před úsvitem. A jestli se člověk může poučit z posledních staletí ruských dějin, tak v tom, že když v Rusku skutečně dojde ke změně, je to vždycky pro každého naprosté překvapení.

Dokonce i Václav Havel ve svých denících, ještě v roce 1987, když byl v domácím vězení, napsal, že nemá naději, že se dočká svobodné a demokratické země.

Ale vy stále máte naději.

Ano, samozřejmě.

Co vás osobně motivuje k tomu, abyste pokračoval ve své činnosti navzdory rizikům, kterým čelíte?

Vědomí, že dělám správnou věc. Že jsem na správné straně, i když moje země říká něco jiného. A také vnímám jako povinnost bojovat za to, co jsme s Alexejem chtěli vybudovat.

Stal jste se také terčem násilného útoku, který měl zřejmě za cíl vás zastrašit. Jak často čelíte výhrůžkám menšího charakteru a jak se s tím vyrovnáváte?

Naštěstí jsem se stal terčem útoku jen jednou. Pevně doufám, že to tak zůstane i nadále. Ale ano, byl to docela hrozný den v březnu loňského roku. Podařilo se mi přežít, zotavit se a vrátit se do práce. Je opravdu mnoho rizik, která jsou součástí naší práce, ale takový je život.