Rusové a Ukrajinci se předhánějí, kdo lépe ovládne nejkrvavější zbraň

Nejnovější „mutace“ ruského kamikadze dronu Lancet útočí na své cíle projektilem z roztaveného kovu, který může obejít dnes obvykle používanou obranu proti nejrůznější létající munici.

Nový Lancet zachycuje velmi dobře video (v úvodu článku) z útoku proti vozidlu americké výroby Bradley na bojišti u města Avdijivka. Na záběrech lze jasně rozlišit dvě zcela bezprostředně po sobě následující exploze: jedna na místě, kde dron vybuchne několik metrů od vozidla, další pak na jeho pancíři.

Co se tedy na záběrech přesně děje? Lancet je podle všeho vybaven speciálním typem nálože, který se odpaluje s pomocí nějakého dálkoměru (téměř určitě laserového) ještě před cílem. Dron evidentně nese nálož v podobě duté mísy, která při výbuchu vystřelí projektil z rozžhaveného kovu směrem k cíli.

Taková nálož nejen dokáže účinně prorážet pancíř, ale také umožňuje dronu de facto zaútočit ze vzdálenosti několika metrů před cílem. A to je v ukrajinské válce dnes pro drony klíčová výhoda. S tím, jak se kamikadze drony staly na bojišti běžnou zbraní – podle některých odhadů dokonce mají v současnosti na svědomí více ztrát na obou stranách než dělostřelectvo – se totiž zvýšila i důležitost defenzivních opatření proti nim.

Vojáci obou stran proto na vozidla montují nejrůznější „nástavby“ v podobě kovových desek, klecí či sítí. Jejich hlavním úkolem je právě zachytit přilétající drony ještě předtím, než do stroje narazí, a tak buď zcela zabránit výbuchu, nebo alespoň zajistit, aby epicentrum bylo ve větší vzdálenosti. I pár desítek centimetrů totiž může sehrát klíčovou roli v tom, jaké škody exploze ve výsledku způsobí.

Nikdy nebylo jasné, do jaké míry jsou podobná opatření vlastně účinná. Nejspíše ovšem nějaký efekt mít budou, protože jich na ukrajinských i ruských vozidlech stále přibývá. Mimochodem objevují se třeba i na izraelských tancích operujících v Pásmu Gazy.

Existence nové varianty Lancetu je jen dalším důkazem, že improvizovaná opatření fungují do té míry, že je konstruktéři dronů začali brát vážně. A hledají způsoby, jak se s nimi vypořádat.

Sítě a další fyzické překážky mají ovšem své jasné nevýhody. Nejen, že nefungují zcela spolehlivě, ale „přístřešky“ nad tanky jsou také vidět z větší dálky, takže vozidla se hůře maskují. A pochopitelně mohou v neposlední řadě omezovat schopnost průjezdu v terénu a ještě více ve městě, kde nebývá pro větší obrněná vozidla místa nazbyt.

Sofistikovanější možností, kterou ozbrojené síly využívají ve stále větší míře, a která se nejspíše stane součástí arzenálu armád po celém světě, jsou pak malé rušičky přímo na palubě tanků a dalších vozidel. Objevovat se postupně začaly především na ruských obrněncích v průběhu letošního roku, poslední dobou jsou minimálně v některých oblastech fronty k vidění už zcela pravidelně. Třeba v podobě malých „ruksaků“, které ruští vojáci připevní na svoje vozidla před nástupem do útoku.

Jde o zařízení, která mají narušit řídicí signál dronu. Ve chvíli, kdy se dron přiblíží k cíli, s ním tedy pilot má ztratit spojení. Co se stane poté, záleží na okolnostech. Nejjednodušší drony se mohou rovnou zřítit k zemi, některé si s takovou situací umí víceméně autonomně poradit, aniž by spadly. Útok by měl být každopádně ve většině případů přerušen.

Dosah podobných systémů je maximálně několik set metrů, takže jde skutečně o systém ochrany jednotlivých vozidel než celých úseků fronty. Ruské jednotky k tomu účelu používají například systémy (především RP-377), které jsou určené k ochraně vozidel před nastraženými výbušninami. Podobná zařízení nechala vyvinout nejen ruská, ale třeba i americká armáda jako zbraň v boji proti hůře vyzbrojeným protivníkům, kteří neměli k dispozici vyspělé protitankové zbraně a miny.

Do jaké míry fungují proti dronům, v tuto chvíli nejsou k dispozici spolehlivé informace. Ruská strana pochopitelně tvrdí, že zařízení jsou funkční, ty proukrajinské zase poukazují na příklady záběrů FPV dronů, které zjevně úspěšně zasáhly stroje tímto systémem vybavené.

My ovšem pochopitelně nevíme, zda v dané instanci bylo zařízení funkční, zapnuté atp. Protože ale instalace bývá jednoduchá (RP-377 lze na stroj připevnit magneticky), ruské posádky asi nemají žádný důvod podobné zařízení na své obrněnce neupevnit, pokud ho mají k dispozici.

I když jsme zatím zmínili pouze příklady využití podobných rušiček na ruské straně, neznamená to, že by je ukrajinská armáda vůbec nepoužívala, nebo že by je považovala za nepraktické. Je to dáno spíše tím, že Rusové mají v tomto ohledu před protivníkem náskok - daný patrně do značné míry tím, že ruská armáda do prostředků elektronického boje v minulosti investovala mnohem více nejen než ta ukrajinská, ale i než většina armád západních.

Ale i Ukrajinci si důležitost podobných systémů uvědomují. Ukrajinská firma Piranha-Tech například vyvinula a na bojišti údajně „úspěšně vyzkoušela“ protidronový systém Dome 360 vyvinutý speciálně pro obrněná vozidla. Instaluje se do vozidla, ze kterého pak vyčnívá pouze anténa.

Systém potlačuje řídicí signály i satelitní navigaci bezpilotních letounů na vzdálenost až 700 metrů. Pokrývá frekvence používané komerčními drony, FPV drony i Rusy ve stále větší míře využívanými stroji Lancet. Ty pro ruskou armádu představují relativně dostupnou alternativu řízených střel s výhodou poměrně velkého dosahu, v některých verzích zřejmě až kolem 50 kilometrů.

Malé rušičky se vzhledem k relativně nízké ceně nejspíše stanou běžnou součástí obrany vojáků před dronem i v dalším průběhu ruské agrese vůči Ukrajině, nedá se ovšem předpokládat, že by jako obrana stačily. Existuje totiž hned několik možností, jak jejich vliv obejít.

Tou základní jsou rychlé změny komunikačních frekvencí mezi dronem a pilotem. Další je pak částečně zavádění prvků „umělé inteligence“. I když AI se zatím na bojišti nasazuje zřejmě jen v omezené míře, v případě kamikadze dronů se nabízí jedna velmi prostá a užitečná aplikace: totiž navádění „zrakem“.

Počítače dnes mohou velmi spolehlivě poznat, co před sebou vidí. Pokud tedy operátor dokáže dron dovést na dohled cíle – a to by i přes rušení mělo být obvykle možné – tak je celkem představitelné, že drony se pak na něj budou moci navádět samy. Takové kamikadze stroje budou pochopitelně složitější a dražší než většina dnes používaných FPV dronů, ale to je dnes obecný trend. Drony dostávají lepší baterie, odolnější elektroniku, termokamery a další zařízení, takže jejich cena stoupá i tak.

I když nejsou k dispozici sítě či rušičky, vojáci na obou stranách se mohou alespoň částečně chránit jinak. Právě proto rytmus bojů na Ukrajině do velké míry určuje i denní doba. Velká část útoků probíhá před úsvitem nebo pozdě večer, pod rouškou tmy. V nedostatečném osvětlení je těžké útočníky zpozorovat. Přestože drony s infračervenými kamerami vidí i ve tmě a jsou hojně využívány, jsou dražší než běžné drony a je jich tedy méně.

Svou roli hraje i terén. FPV drony je lépe používat z vyvýšených míst, protože k řízení je zapotřebí přímé viditelnosti mezi vysílačem (tj. víceméně pozicí pilota) a dronem. V opačném případě by mohlo dojít ke ztrátě komunikace, a dokonce i ke ztrátě dronu.

Pokud to tak není, je zapotřebí ještě nějakého „prostředníka“, tedy obvykle dalšího létajícího stroje, který předává signály od pilota ozbrojenému dronu a naopak. To už je komplikovanější operace, protože je zapotřebí další stroj (který může protivník zničit nebo se může porouchat) a dalšího pilota (kterých je pořád nedostatek).

Roli hraje i počasí. Řada bezpilotních letounů nemůže pracovat za silného větru, silného deště nebo teplot pod bodem mrazu. Během bouřlivých, mlhavých či deštivých dní tedy vojáci na frontě zažívají větší či menší míru fyzické nepohody, ale na druhou stranu jsou podle řady svědectví rádi za to, že všudypřítomné drony alespoň na chvíli zmizí z oblohy.

Počasí podle účastníků z obou stran konfliktu i podle nezávislých analytiků jednoznačně ovlivňuje například rychlost, s jakou je možné nasadit dělostřelectvo proti nějakému nově odhalenému cíli. V konfliktu, v němž děla a drony dominují, je nepřízeň počasí příležitostí pro ty, kdo menšího pokrytí fronty drony dokážou využít.

Stroje považované donedávna za „hračky“ modelářů a nadšenců tak dnes do značné míry určují průběh nejkrvavější a nejničivější války, jakou evropský kontinent za poslední tři čtvrtě století poznal.