Článek
Ruská ústřední volební komise rozhodla, že nezaregistruje Borise Naděždina jako kandidáta do ruských prezidentských voleb. Naděždin podle komise nesplnil podmínku sto tisíc podpisů podporujících jeho kandidaturu. Část jmen na jeho podpisových arších byla podle komise neplatná. Boris Naděždin se chce proti rozhodnutí odvolat. Favoritem stále zůstává stávající prezident Vladimir Putin.
Podle nezávislého ruského novináře Leonida Ragozina, který byl hostem podcastu 5:59, se takový scénář dal předvídat. Pokud by totiž Boris Naděždin prošel do další fáze kampaně, mohl by jako registrovaný kandidát svolávat předvolební mítinky, na kterých by hlasitě prosazoval své hlavní téma, tedy ukončení války proti Ukrajině. A to by třeba v Moskvě, která je silně protiválečně naladěná, mohlo znamenat mnohatisícová shromáždění. To Kreml nechtěl dopustit.
Leonide, Rusko se chystá na březnové prezidentské volby. Jaká je provází atmosféra?
Tyto volby samozřejmě nejsou opravdovými volbami, jak je známe z demokratických zemí. Je to důležitá událost, ale spíš než o volby jde o referendum. A jeho předmětem není ani tak sám Vladimir Putin, ale válka, kterou Rusko vede na Ukrajině. Kreml v tom hlasování chce dosáhnout co nejširší veřejné podpory svých akcí na Ukrajině.
Válka se stala i hlavním tématem Putinovy volební kampaně. Ostatně sám byl do voleb nominován člověkem z okupované části Ukrajiny, osobou, která je do války přímo zapojena. I symboly, které Vladimir Putin v kampani používá, jsou s válkou spojené – třeba znak „V“ jako vítězství vyvedený v ruských národních barvách a písmena „Z“ a „O“ spojená s ruskou válečnou propagandou a konfliktem na Ukrajině. V tom celém hlasování tedy půjde o to, aby Putin získal formální podporu ruského obyvatelstva, ze které pak bude vycházet při svých dalších krocích. Někteří odborníci očekávají, že až komise sečte hlasy a Putin bude vítězem voleb, vyhlásí další mobilizaci.
Poslechněte si celý rozhovor s ruským nezávislým novinářem Leonidem Ragozinem:
Předvolební kampaň přinesla také jedno nové jméno – Borise Naděždina. Sběr podpisů potřebných pro jeho kandidaturu provázel poměrně velký zájem veřejnosti, znamená to tedy, že v Rusku roste protiválečná nálada?
Myslím, že podpora protiválečného postoje je v Rusku zhruba stejná jako podpora prodemokratických proudů a myšlenek. Půjde tak o jednu čtvrtinu, možná jednu třetinu obyvatelstva. V samotném Rusku jsou ale samozřejmě všechny takové myšlenky potlačovány a je obtížné prosadit se s nimi v médiích. Kreml se snaží předstírat, že jde o marginální názory, které rozhodně nepodporují miliony lidí. Jenže ty fronty, o kterých jsem už mluvil u podpisových míst kandidáta Naděždina, ukazují něco úplně jiného. Dost možná jde o názory milionů lidí, kteří s válkou nesouhlasí a chtějí mít dobré vztahy se Západem a vlastně i s Ukrajinou.
Zablokování Naděždinovy kandidatury můžeme považovat za signál, že se Kreml těchto miliónů lidí bojí, a to i přesto, že jde pořád o menšinu ruské populace. Jenže významnou menšinu, která žije ve velkých městech s více než milionem obyvatel, jež dohromady tvoří pětinu ruského obyvatelstva. A je to právě tato pětina, která může rozhýbat revoluci. Jsou to hlavně velká města, na kterých politicky záleží – alespoň v evropských zemích tomu tak je.
A jak Kreml vůbec o těchto volbách uvažuje? Musí Vladimir Putin zvítězit naprosto drtivě, nebo naopak potřebuje porazit nějakého oponenta?
Výsledek těchto voleb je předem daný. Kreml disponuje dobře promazanou mašinerií, která umožňuje Vladimiru Putinovi volby vyhrát, tedy technicky získat nejvíc hlasů, ale také udržet domnění zdánlivé legitimity, přinejmenším v očích většiny ruské veřejnosti. Kdyby se v Rusku konaly poctivé a čestné volby – takové, do kterých by se mohli zapojit kandidáti jako například Alexej Navalnyj, který je teď ve vězení, a ve kterých by i tito kandidáti měli rovnocenný přístup do médií –, výsledek by dopředu rozhodnutý nebyl. Nicméně na tomto místě je fér připomenout, že Putin se jako politik v Rusku stále těší velké popularitě a je velmi dobře možné, že by volby vyhrál, i kdyby se konaly podle těch nejpřísnějších demokratických pravidel. Ovšem to, že konání takových voleb neumožňuje, nám naznačuje, že on sám o tom má velké pochyby.
A je v tuto chvíli vůbec možné spolehlivě říct, jak velké podpoře se Putin u ruské veřejnosti těší?
Vedle státem kontrolovaných sociologických agentur v Rusku stále funguje nezávislé centrum Levada, které také provádí průzkumy veřejného mínění. Výsledky ukazují, že se Putin těší významné podpoře, která je ještě lehce nad průměrem za celá léta jeho vlády. Nicméně ke všem průzkumům je potřeba přistupovat v kontextu toho, kde se odehrávají. Nevznikají v demokratické zemi, dotazníková šetření se většinou odehrávají po telefonu. A je známo, že v podmínkách, kdy otevřenost může vést ke konfliktu s úřady, je uvádění falešných preferencí velmi časté.
Nedokážeme tedy říct, do jaké míry průzkumy skutečně odrážejí náladu ruské společnosti. Nevíme ani to, kolik lidí na otázky odmítlo odpovědět. Objevily se informace o tom, že s výzkumníky je ochotný mluvit jen každý desátý dotazovaný. Na telefonické průzkumy reagují většinou starší lidé nebo senioři, kteří tráví víc času doma v porovnání s mladší a aktivnější populací, která chodí víc ven. A starší občané jsou také věkovou kohortou, u které je podpora Putina pravděpodobnější. Nemůžeme si tedy být jisti kvalitou průzkumů, jejich reprezentativností a tím, nakolik skutečně odrážejí situaci v Rusku.
Leonid Ragozin, ruský nezávislý novinář žijící v Lotyšsku.
Jaký výsledek Vladimir Putin ideálně potřebuje?
Putin tradičně míří k výsledkům kolem dvou třetin hlasů. Můžeme tedy předpokládat, že to je jeho cíl a že ho dosáhne i v těchto volbách. Možná se mu podaří získat i víc, protože za myšlenkou plebiscitu o Kremlu je snaha demonstrovat téměř jednohlasnou podporu vojenské operaci na Ukrajině, kterou ruská vláda označuje za „zvláštní vojenskou operaci“, ne za válku proti Ukrajině. Vysokou podporu potřebuje režim i s ohledem na to, že nadcházející rok bude na bojišti velmi těžký jak pro Rusko, tak pro Ukrajinu.
V obou zemích se začíná objevovat u části veřejnosti kritika, protože obě strany budou muset povolat do boje nové vojáky. To znamená mobilizaci, která bude nepopulární v Rusku i na Ukrajině. A pak uvidíme – pokud se Putinovi povede posílit řady, aniž by podryl důvěru veřejnosti ve svou osobu a svou vládu v Rusku, pak je možné, že se mu může povést zvítězit i na bitevním poli.
Pod tím vším je zjevně ještě jedna vrstva – a sice to, jak se ruská společnost s válkou vyrovnává. Kam se za ty dva roky od začátku konfliktu posunula?
Svým způsobem zůstává situace stejná od roku 2014, kdy Putin anexí Krymu odstartoval válku proti Ukrajině. Tu používal Putin jako strašáka ještě dřív, už po vypuknutí prodemokratických demonstrací na ukrajinském Majdanu. V Rusku v roce 2014 to občas vypadalo, jako by se ruské televizní zprávy změnily na zprávy z Ukrajiny.
Ve zpravodajské relaci v hlavním vysílacím čase se najednou objevilo třeba šest příspěvků z Ukrajiny, přičemž všechny pojednávaly o tom, jak strašlivý život na Ukrajině je, že tam je válka, zemi ovládly nepokoje, politická a ekonomická nestabilita, chudoba a tak dále. Pak následoval sedmý příspěvek, který zachycoval Putina při setkání se šťastnými dojičkami krav. Tak funguje ruská propaganda. Ukazuje potíže na Ukrajině, a Kreml tak může ukazovat Rusům – kteří by se třeba také chtěli režimu postavit a udělat to samé, co Ukrajinci v roce 2014 –, že tudy cesta nevede. Tváří v tvář těžkému údělu Ukrajiny přece nikdo soudný nemůže chtít to samé. Nikdo nechce u sebe doma rozpoutat občanskou válku nebo jiný typ válečného konfliktu.
Ruské prezidentské volby
Vlekoucí se válka na Ukrajině, pochod Vagnerovy skupiny na Moskvu a západní sankce komplikující život Rusů. Za poslední měsíce ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi mohla podrazit nohy řada událostí.
Průzkumy mu nicméně i nadále přisuzují velkou podporu Rusů a s blížícími se prezidentskými volbami se nezdá, že by něco mohlo narušit všeobecně předpokládaný scénář: Tedy že v čele Ruska bude i během dalších šesti let stát muž, který rozpoutal dobyvačnou a krvavou válku na Ukrajině.
Dnes tato metoda funguje ještě lépe. Ruská společnost se stala v podstatě rukojmím geopolitiky. Pro kremelskou propagandu je velmi snadné vybírat si prohlášení různých politiků na Západě – zvlášť pak těch z východní části Evropy –, kteří mluví o tom, že by Rusko mělo být strategicky poraženo, nebo dokonce že by se mělo rozpadnout. Co to pro Rusy znamená? Nehledě na to, jaké názory mají – zda jsou proputinští nebo antiputinští, prozápadní nebo protizápadní – přeloží si to tak, že válka nebo občanská válka je za humny. A to je samozřejmě motivuje k pasivitě, ne k tomu, aby jakoukoli akcí takovou možnost přiblížili. Za takových okolností je velmi nepravděpodobné, že by v Rusku došlo k něčemu takovému, jako byl Majdan na Ukrajině. Lidé se bojí války. A právě to je způsob, jakým Putin konflikt využívá ke svým cílům v domácí politice.
Na závěr ještě k Putinovi – co se od něj vlastně očekává? Má se za to, že své příští volební období dotáhne do konce?
Je dost těžké říct, jaké má Putin plány, protože jde o velmi netransparentní režim. Je to společenství lidí, kteří o věcech rozhodují za zavřenými dveřmi. Víme, že některá rozhodnutí jsou spontánní, může jít o jakési reakce na domnělé hrozby ze strany nepřátelských sil, v jejich očích třeba Západu nebo Ukrajiny. Proto nejde Putinovy kroky příliš předvídat. Taky stárne. Ale pořád je mladší než oba američtí prezidentští kandidáti. Tvrdí, že je fit, a tak je pravděpodobné, že vydrží ve funkci celé volební období.
Myslím si – ale jde o čistou spekulaci –, že Putin chce dokončit jakousi „historickou etapu“, kterou sám začal v roce 2014, když Rusko anektovalo Krym. A chce ji uzavřít za podmínek, o kterých on sám rozhodne. Chce si být jistý, že Krym zůstane ruský, stejně tak jako další čtyři anektovaná území. Kromě toho chce vrátit zpět vztahy se Západem, chce aby byly zrušeny sankce, chce vyvolat debatu o nových bezpečnostních mechanismech v Evropě, v nichž budou zohledněny bezpečnostní zájmy Ruska. To má v překladu znamenat, že Ukrajina bude považována za ruskou sféru vlivu a že Rusko bude mít v budoucnu možnost rozhodovat o politické budoucnosti Ukrajiny, včetně rozhodnutí o připojení k vojenským aliancím typu NATO. I když to pravděpodobně neznamená, že by Putin chtěl celou zemi okupovat nebo by se chtěl vměšovat do jiných ukrajinských záležitostí, kromě vstupu do NATO. Ale to jsou všechno spekulace, které vychází z různých vyjádření představitelů Kremlu. O čem ale ve skutečnosti v úzkém kruhu jednají, to lze jen těžko odhadnout.
