Článek
1. díl deníku, který přímo z Moskvy píše pro čtenáře Seznam Zpráv český novinář
Jaké je to probudit se v Sovětském svazu? Před dvěma týdny by to znamenalo usnout po vodkové smrští na retro večírku někde v Moskvě. Dnes? Dnes je to ruská realita. Bez přehánění nebo sarkasmu. Rusko se vrací mentálně, ale především svým životním stylem o čtyři dekády zpět.
To je dopad ruské války proti Ukrajině. Nebo – jak v Rusku musí říkat – „zvláštní operace ruských ozbrojených sil na denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny“.
V Rusku žiju patnáct let. Zažil jsem tu válku proti Gruzii v roce 2008, anexi Krymu a ruské angažmá na východě Ukrajiny počínaje rokem 2014. Nikdy jsem ale nevnímal, že by se Rusko propadlo v čase. Až teď. Když zemi začínají opouštět populární západní značky, železná opona mezi Ruskem a Západem začíná být hmatatelná.
Návrat do minulosti vypadá následovně. Jdete do nejmenovaného supermarketu na moskevském předměstí na nákup. Regály jsou ještě plné. Berete Coca-Colu a… uvědomíte si, že to je asi poslední kola na příštích několik měsíců, možná let. Kvůli ruskému vojenskému angažmá na Ukrajině Coca-Cola i její konkurent Pepsi dočasně odcházejí z ruského trhu.
Jdete na kasu a… nemůžete zaplatit. Platební terminál nechce moji českou kartu. Rusko je odstřihnuté – od 10. března už oficiálně – od sítě Visa a MasterCard (více zde). Rusové nemohou nakupovat svými platebními kartami v zahraničí a já v Rusku.
Ale ta největší tragédie Rusy postihla na dvoutýdenní výročí ruského vpádu na Ukrajinu. Rusko opouští fastfood McDonald's. Mekáč se v Moskvě poprvé objevil těsně před rozpadem Sovětského svazu. Byl symbolem konce studené války a integrace rozpadající se komunistické velmoci do západního světa.
Před třiceti lety bronzový Puškin v centru Moskvy sledoval obrovskou frontu na Big Maca. Se stejně smutným výrazem sleduje, jak dnes stovky Rusů stojí pod žlutým M a naposledy si chtějí vychutnat hambáč s hranolky a půl litrem koly.
Smutek po mekáči jsem už jednou zažil. V prosinci 2014 jsem se ocitl v Doněcku. Východoukrajinské město kontrolovali proruští separatisté a McDonald's odtud raději uprchl. Na dveřích bylo logo restaurace přelepeno ruskou vlajkou s imperiální orlicí. Obyvatelé neuznané Doněcké lidové republiky byli „osvobozeni“ od západních burgerů.
Místní to ale moc neocenili. Když jsem z Doněcka odjížděl, tamní známý mě prosil, abych mu příště kromě léků přivezl několik porcí ikonického hambáče.
„Co mám teď dělat?“ ptá se mě zoufale moskevská kamarádka, pro niž je uzavření mekáče opravdovou tragédií. „Zvykat si na pečenou bramboru s náplní,“ odpovídám. I já budu muset.