Článek
5. díl deníku, který přímo z Moskvy píše pro čtenáře Seznam Zpráv český novinář
Nikdy jsem se s tím netajil. Občas si zajdu do ruských propagandistických talkshow, které Rusům nalévají do hlavy zkazky o zlém Západu a nadřazenosti Ruska. Vím, že mí novinářští kolegové to odsuzují. Ale což.
Tradičně stojím na opačné straně studia, za pultem pro zápaďáky, Ukrajince nebo tolerovanou ruskou liberální inteligenci.
Před čtyřiadvacátým únorem jsem tam dlouhé minuty poslouchal manipulace z úst moderátorů, prokremelských politiků nebo expertů o tom, jak se Západ chystá napadnout Rusko, že Západ nechce dát Moskvě bezpečnostní záruky nebo že ruská armáda nikdy, ale opravdu nikdy nezaútočí na Ukrajinu a podél její hranice jen nacvičuje.
A pak začala takzvaná zvláštní operace ruské armády na Ukrajině. Čili válka. A ruské propagandistické show se kardinálně změnily. Z většiny pořadů zmizeli oponenti. Pro ruskou propagandu už nemělo smysl hrát si na fiktivní pluralitu názorů. Diváci musí konzumovat jen jediný správný názor: Rusko je v právu a ruské zbraně vítězí.
Propagandistické show teď připomínají samohanu. Šest chlápků s vážným výrazem v obličeji diskutuje o tom, že Spojené státy na Ukrajině vyráběly biologickou zbraň, kterou chtěly namazat na netopýra, poslat ho do Ruska, aby tam mezi Slovany vypukla smrtící pandemie.
Myslíte si, že tak absurdní blábol nemůže ruské propagandě nikdo sežrat? Tak to jste na omylu. Je to jeden z oficiálních argumentů, proč Rusko „preventivně“ zaútočilo na Ukrajinu.
Byl jsem proto překvapený, když mě necelé dva týdny po ruském vpádu na Ukrajinu pozvali na televizní kanál NTV do jedné z jejich talkshow.
„Promiňte, ale víte, že já nebudu schvalovat ruský útok na Ukrajinu?“ říkám produkční. „Ale zajisté,“ opáčí.
„Mně se ale příčí nazývat ruský útok na Ukrajinu zvláštní operací, jak to nařizuje cenzurní úřad,“ upozorňuji dámu. „Jsem si toho vědoma,“ švitoří. „Přijdete k nám v pátek?“
A tak jsem šel. Spíš ze zvědavosti. Cizák ze znepřátelené země nikdy nepřesvědčí Rusa o tom, že jeho válka je agrese, nikoliv „osvobození od nacistů“.
Uvolněná atmosféra zákulisí propagandistických show, kde se po letech každý znal s každým a slovní konfrontace před kamerou nebránily kamarádíčkování mimo její záběr, vyprchala.
Časy dávno minulé, to zvláštní a tak vzdálené Rusko před anexí Krymu a všemi posledními válkami, připomínají fotografie na stěně čekárny.
Mezi desítkami rámečků s různými ruskými politiky a umělci visí oligarcha a úhlavní Putinův nepřítel Boris Berezovskij, který před devíti lety zemřel za nejasných okolností. Shora na všechny cení zuby Alexandr Lukašenko. O kus dál je snímek loutek Vladimira Putina a Borise Jelcina z pořadu Kukly. Tato ruská verze Gumáků byla populární politickou satirou na starém kanálu NTV, než ho nechal Putin rozprášit.
„Za třicet vteřin jedeme… Toto je pořad Svá pravda, dobrý večer. Začneme prohlášením našeho ministerstva obrany…“
A jak natáčení dopadlo? Podle očekávání. „Koukám na tvou debilní usmívající se držku v televizi a je mi jasný, že jsi typický evropský kretén a evropská buzna,“ napsal mi divák Valerij Androsov z Moskvy.