Ruský deník: Rusové znají „příčinu“ problémů. Všechno svalí na Židy

Nejste vy náhodou Žid? Asi jsem měl štěstí, ale s antisemitismem jsem se setkal až v Rusku. Ne, ne. Nejsem Žid ani se k židovské víře nehlásím. Jen citlivě reaguji na různé projevy nesnášenlivosti. A že jich v Rusku je!

Otázku, jestli nejsem případně Žid, na mě vypálil před více než deseti lety strejda na stanici moskevského metra Treťjakovskaja. Vypadal jako inteligentní pán. Šedesátník s plnovousem. Nejdříve jsem myslel, že jsem se přeslechl. „Ptám se, jestli nejste Žid,“ opáčil.

Nechápal jsem, co tím myslí. Z nudy zjišťuje národnostní složení cestujících moskevského metra? Sám je Žid a hledá bratra ve víře? Nebo to je maniak, který vraždí Židy přímo v podzemce? Každá z těchto variant mohla být správná. Vždyť se náš bizarní rozhovor odehrával v Rusku. Ale protože jsem tomu chlapovi odpověděl, že jsem „Slavjanin“, dal mi pokoj.

Když se před pár dny ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jal mudrovat na téma židovstva, nacionalismu a Hitlerových židovských kořenů, překvapený jsem nebyl.

Lavrov prohlásil, že to, že je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Žid, neznamená, že na Ukrajině nejsou nacistické prvky.

„On (Zelenskyj) argumentuje, že jak u nich může být nacifikace, když je Žid. Mohu se mýlit, ale Adolf Hitler také měl židovskou krev. To absolutně nic neznamená. Moudrý židovský národ hovoří, že největší antisemité jsou zpravidla Židé,“ uvedl šéf ruské diplomacie.

Když se proti tomu ohradil celý izraelský politický establishment včetně předsedy vlády Izraele Naftaliho Bennetta, dostalo se mu drzé reakce na oficiálním twitterovém účtu ruského ministerstva zahraničí.

„Všimli jsme si ahistorického prohlášení šéfa izraelského MZV Jaira Lapida, které do značné míry vysvětluje politiku současné izraelské vlády na podporu neonacistického režimu v Kyjevě.“

Zkrátka Rusko učí Izrael, jak se pozná nacismus.

Ruský antisemitismus je součástí všednodenní nenávisti Rusů vůči všemu. A především vůči tomu, co se jeví jako cizí nebo antagonistické k čemukoliv ruskému.

Podle průzkumu nezávislé sociologické agentury Levada Center z loňského prosince pouze 27 % Rusů je ochotno vidět Židy mezi obyvateli Ruska. Přičemž 13 % respondentů (v přepočtu na obyvatele to dělá 19 milionů Rusů) by si přálo, aby Židé měli zakázán vjezd do země.

À propos, dva měsíce před ruským vpádem na Ukrajinu si 17 % Rusů přálo, aby jejich „bratři“ Ukrajinci nesměli do Ruska.

To je ta stará dobrá ruská xenofobie. Bez urážky.

„Za to můžou Židi.“ A nebo „ruská opozice? Tam se to Židy jen hemží“. Nespočetněkrát jsem slyšel tyto a jim podobné nářky. Od obyčejných lidí, ale i politiků. Přišlo jim to jako jasné vysvětlení ledasčeho – od životních neúspěchů až po vliv vládního režimu.

A pak jsou tu ty ruské paradoxy. Ještě donedávna partaj ruských národoveckých populistů, která svůj program stavěla na obraně ruských hodnot, vedl Vladimir Volfovič Ejdelštejn. Známý spíš jako Žirinovskij.

„Felgengauerová? Ta je Židovka jen podle příjmení,“ vypálil nedávno na adresu novinářky režimem zlikvidované nezávislé rozhlasové stanice Echo Moskvy prominentní propagandista Vladimir Solovjov. Mimochodem, také Žid.

Smysl v tom nehledejte. To je zkrátka Rusko.