Rusku dochází peníze na šíření vlivu, říká rusista

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal zákon o přidání dalších devíti bilionů rublů na obranu a bezpečnost, to je v přepočtu asi 3,3 bilionu korun. Jak tento týden upozornilo britské ministerstvo obrany ve své pravidelné zprávě, výdaje na obranu tak už budou tvořit 30 procent ruského rozpočtu.

Co tak výrazné utrácení za armádu bude znamenat pro ruskou pozici ve světě, zhodnotil v rozhovoru pro Seznam Zprávy Karel Svoboda, politolog a rusista z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Vyjadřuje se i ke zrušení každoroční Putinovy velké tiskové konference. „Nedivil bych se, zdravotní stav byl důležitějším faktorem než obava z nepříjemné otázky. Ty občas zazněly i předtím a on je vždy dokázal obrátit ve svůj prospěch, je velmi zkušený demagog,“ říká Svoboda.

Podle amerického Ústavu pro studium války se Rusku kvůli zvýšení výdajů na bezpečnost ztíží možnost financovat geopolitické kampaně ve světě. Souhlasíte s tímto závěrem?

Určitě. Rusové mají zatím stále kam sahat, pořád ještě mají Fond národního bohatství a mají možnost si půjčovat od domácích subjektů, které mají peněz relativně dost. Malér s rozpočtem ale spočívá v tom, že od začátku války část rozpočtových kapitol uzavřeli. Jestliže pak vyhazují tolik peněz na válku a mobilizaci, spoustu peněz stojí vojenská výroba, spotřeba zbraní a munice, možnosti se pak logicky zužují.

A je to už vidět. Například na tom, jak Arménie skřípe zuby, protože Rusko nedělá to, co mělo – mírotvůrce v Náhorním Karabachu. Neuspěla ani Putinova touha po plynové unii, s ní ho poslali v Kazachstánu i Uzbekistánu hodně daleko. Možnosti se zužují a zužovat budou, třeba financování různých spřátelených režimů, jako je ten ve Středoafrické republice. Tam přitom není potřeba až tolik peněz a často šly prostředky odjinud než ze státního rozpočtu.

Na další otázku jste už začal odpovídat – kde si myslíte, že by Rusové mohli nejvíc ubrat? V Sýrii, v Africe? Nebo na hybridní válce proti Evropě?

Nejsou to až tak velké finanční částky, problém bude spíš vojenský. Rusové si „vyplácali“ ty nejlepší jednotky, které potřebují i jinde. Třeba ve Středoafrické republice působí vagnerovci, není to ale tak, že by tam Rusko potřebovalo desetitisíce vojáků. Vagnerovci jsou konsolidovaná a bojově zkušená skupina, není jich proto potřeba tolik. Mise ale přesto čeká omezení, a to plošně.

Rusové Evropu potřebují i dál rozvracet a doufají, že až tak dlouho nevydrží. Sázky na to, že Evropané dlouho nevydrží a začnou se stavět proti svým vládám, jsou víc než zřejmé. Rusové se chytají každého detailu. Informují třeba o demonstraci v Německu. Pak zjistíte, že na ní bylo dvacet lidí.

Někteří prováleční blogeři kritizovali Putina za tzv. soft power, kdy Rusko například utrácí peníze za provoz ruskojazyčných škol ve střední Asii. Daří se Rusku tato taktika, nebo spíš pozorujete dlouhodobé upadání jeho vlivu v postsovětském prostoru, zejména ve střední Asii?

Myslím, že probíhá přenastavování vztahů. Rusko si musí uvědomit a přijmout, že tato oblast není exkluzivní zónou jeho zájmů, ale že se mu tam tlačí další aktéři, jmenovitě Čína, částečně i Turecko. Není to už tak, že by ty státy byly v područí Ruska a musely dělat, co Moskva chce.

Dávají mu to už najevo a tím, že Putin oslabil válkou na Ukrajině svoji armádu, jim k tomu dal zelenou. Středoasijští politici se pravděpodobně nebudou nikdy chtít zcela obrátit proti Rusku (Rusko je stále mocný soused se 140 miliony lidí), ale také netouží být ruskou kolonií. Přesně o to se Rusové snaží ve válce proti Ukrajině, je to jen snaha udržet si kolonii.

V Evropě se stále připravují nové sankce proti Rusku, které by měl časem pocítit každý Rus. Očekáváte, že se kvůli nim dočkáme i nějakých sociálních protestů, když už Rusové masivně nevyšli do ulic proti válce?

Moc to nečekám. Jsou země, které žijí dlouhodobě pod sankcemi a jsou výrazně menší než Rusko. Nelze si představovat, že uvalíme sankci a Rusko se zhroutí. Tak to v ekonomice nikdy nefunguje, bude to ale postupný pokles.

Pokud sankce vytrvají, bude životní úroveň lidí stagnovat, nebo se bude postupně zhoršovat. Bude méně dostupného zboží, to ale lidi do ulic nevyžene. Putin velmi dobře ví, že si musí zachovat loajalitu silových složek – pokud jsou jeho oporou, nemusí se bát nepokojů. Jiná věc je ta, že se může bát, že nastane palácový převrat. Ten hrozí Putinovi spíše než nějaké lidové povstání.

Putin zrušil i tradiční tiskovou konferenci, na níž odpovídá na dotazy veřejnosti. Jak toto rozhodnutí vnímáte? Bojí se Putin, že by i přes kontrolu dotazů přece jen vyvřel nějaký odpor proti válce?

Je mnoho verzí a spekulací, čeho se Putin bojí. Už ale jen samotný fakt, že to vystoupení zrušil, má svůj význam. Nepříjemná otázka by se sice mohla objevit, s těmi si ale Putin vždy dokázal poradit, dokonce je i vítá. Je velmi dobře připravený a nabrífovaný, má na to celý aparát prezidentské administrativy.

Četl jsem i spekulace o zdravotním stavu. Nedivil bych se, kdyby právě zdravotní stav byl důležitějším faktorem než obava z nepříjemné otázky. Ty občas zazněly i předtím a on je vždy dokázal obrátit ve svůj prospěch, je velmi zkušený demagog.

Tento týden má Evropská unie jednat o cenových stropech na plyn. Pokud se EU shodne, bude to znamenat další velkou ztrátu pro ruský rozpočet?

Je to pro něj samozřejmě nepříjemnost, která se přidává k těm stávajícím. Cenový strop na ropu způsobil problémy, i když není považovaný za nějak brutální sankci. Tankery nemohou například do Turecka, protože nemají pojištění.

Nečekám ale, že by Putin ukončil v příštím roce válku s tím, že už na ni nemá peníze. Mám obavy, že i kdyby měl prodat babičku do masokombinátu, bude pokračovat dál. Rozhodnutí dobýt ukrajinské území je silnější než nějaké finanční ohledy.

Ostatně celá invaze nedávala z finančního, vojenského ani mocenského hlediska smysl. Daleko více by Putin dosáhl postupným podrýváním Zelenského, například by mu mohl dělat problémy striktními kontrolami na hranicích. To by přinášelo Ukrajině ztráty. Putin ale místo toho zaútočil nedostatečným množstvím vojáků a všechno vsadil na jednu kartu, která nevyšla.