Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Moskva kvůli nenaplňování vzájemných závazků a proruských reforem pozastaví finanční pomoc separatistické republice Abcházie. Oznámil to abchazský ministr zahraničí Sergej Šamba.
Rusové se k situaci doposud oficiálně nevyjádřili, už minulý týden ovšem unikl zápis ze schůzky abchazského prezidenta Aslana Bžaniji se zástupcem vedoucího ruské prezidentské administrativy Dmitrijem Kozakem, podle něhož se Rusko rozhodlo financování pozastavit.
Ačkoliv je Suchumi na Moskvě dlouhodobě finančně i vojensky závislé, v posledních měsících narůstalo mezi jejich představiteli napětí. Abcházie se tak po vzoru dalších postsovětských zemí vyslovuje pro stále větší nezávislost na Kremlu, který je zaneprázdněn válkou na Ukrajině.
Autonomní oblast spadá pod kontrolu Moskvy od rusko-gruzínské války v roce 2008. Posléze se svým hospodářstvím a ekonomikou napojila na ruský režim i rubl, ruština tam platí za oficiální jazyk.
V neposlední řadě Abcházie skýtala Moskvě strategický přístup k Černému moři. Nepřekvapivě se tak stala oblastí, kde si ruská armáda plánovala vybudovat stálou námořní základnu pro svou flotilu, která by mohla sloužit i k vedení války na Ukrajině.
Po podepsání smlouvy i prvních záběrech z výstavby nicméně v srpnu ministr Šamba prohlásil, že v Abcházii nakonec žádná nová ruská námořní základna nebude.
Trnem v oku jsou Moskvě i další drobná vzepření abchazské vlády, k nimž docházelo. Separatistické úřady například po rozsáhlých protestech stáhly „zákon o bytech“, který umožňoval výstavbu a usnadňoval nákup tisíců bytů nerezidentům ve východní části okupovaného regionu. Nejvíce z toho těžili ruští občané, což se setkalo s nevolí u Abcházců.
Rusko-gruzínská válka
- Ruská vojska vstoupila v noci ze 7. na 8. srpna 2008 do Jižní Osetie, v té době autonomní oblasti Gruzie. V oblasti předtím Tbilisi zahájilo armádní operaci s cílem obnovit tam svoji kontrolu.
- Rusové se postavili na stranu místních separatistů, čímž začala válka. Ta skončila prakticky po pěti dnech, vyžádala si ale stovky obětí, převážně mezi civilisty.
- Po podepsání příměří Rusko uznalo nezávislost Jižní Osetie a dalšího regionu u svých hranic – Abcházie. Drtivá většina světa ale jeho příkladu nenásledovala. Tyto dva regiony představují asi pětinu gruzínského území.
- Abcházie je větší a rozmanitější, žije v ní pravděpodobně čtvrt milionu lidí – i když je to také polovina toho, co měla v roce 1989, kdy v ní žilo velké množství gruzínského obyvatelstva.
- Pro Rusko je důležitější a zároveň méně poddajná. Přestože je Abcházie závislá na Rusku, pokud jde o bezpečnost a zhruba dvě třetiny jejího rozpočtu, její představitelé se dál snaží udržovat nezávislost jak na Gruzii, tak na Rusku.
Mapa Gruzie.
Separatistická vláda rovněž odmítla přijmout dohodu o prohloubení investičních aktivit, případně umožnit vzájemné uznávání soudních rozhodnutí.
Abcházie dokonce navzdory tlakům z Ruska nepřijala zákon o zahraničních agentech. Stejnou legislativu, která čelí kritice kvůli inspiraci v ruském potlačování opozice, přitom na jaře prosadila gruzínská vládní strana.
„Je naprosto jasné, že v poslední době se u našich spojenců v Rusku nahromadilo mnoho nespokojenosti. Vztahy se výrazně změnily. Už to není, co to bývalo na začátku. Vzpomínám si, když jsem byl ministrem zahraničních věcí v době uznání Abcházie, jaký panoval postoj v ruské společnosti,“ poznamenal Šamba k rozhodnutí ruské strany.
Pozastavení finanční pomoci se má dotknout zejména sociálního rozpočtu. Rusko také v souvislosti s ochlazením vztahů předeslalo, že pro letošní zimu zdraží pro Abcházii dodávky elektřiny. Finanční pomoc přitom tvoří velkou část abchazského státního rozpočtu.
Gruzínská vláda označila rozhodnutí Ruska za zajímavý vývoj, okolnosti ale odmítla komentovat.
Žádná ochota k integraci
Abcházie je domovem asi čtvrt milionu lidí a má svůj vlastní jazyk. Jak už ale bylo zmíněno, oficiálně se tam platí rublem a úřady používají ruštinu. Nynější odpor Suchumi vůči začlenění do ruských struktur koresponduje s jeho dlouhodobými snahami o nezávislost.
Separatistické provincie Abcházie a Jižní Osetie se s ruskou pomocí začátkem 90. let odtrhly od Gruzie a později během války v roce 2008 uznalo Rusko jejich nezávislost. Následovala ho pouze hrstka států včetně Venezuely, Nikaragui, Nauru a Sýrie. Západ označil krok Moskvy za faktickou anexi obou území.
Přestože oba autonomní regiony mají vlastní prezidenty i parlamenty, jejich chod je zcela závislý na ekonomickém sponzorování Moskvy, mimoto zde působí i ruské jednotky.
Odklon od Ruska?
Ruská invaze na Ukrajinu uvalila Moskvu do mezinárodní izolace. S pokračující válkou se ale od Kremlu odvracejí i dlouhodobí partneři v postsovětském prostoru. Regionální mocnost jim už jednoduše nemá co nabídnout.
Přístup oblastí k Moskvě se nicméně od počátku lišil. Zatímco Abcházie vysílá svému protektorovi projevy nezávislosti, Jižní Osetie už několikrát vyjádřila přání stát se součástí Ruské federace. Tamní lídři dokonce několikrát prohlásili, že by rádi uspořádali referendum o připojení k Rusku, a vláda také souhlasila s integrací své armády do té ruské.
Abcházie si naopak udržuje vlastní síly a v zahraniční politice se snaží hledat partnery i za hranicemi Ruska. Vláda už také dříve i rétoricky poukázala na hranice přátelství s Moskvou, když oznámila, že v regionu „neexistují žádné politické subjekty“, které by usilovaly o integraci s Ruskem.
Gruzie situaci pozoruje
Separatistické oblasti zůstávají předmětem sporu i mezi Ruskem a jeho menším kavkazským sousedem. Gruzie nezávislost Abcházie a Jižní Osetie nikdy nepřijala a nadále je považuje za své území, které Rusové okupují.
Dokonce se opakovaně vymezila vůči rozšiřování ruských vojenských sil v oblasti – v souvislosti se stavbou námořní základny pak obvinila Moskvu z hrubého porušení suverenity a územní integrity.
Statisíce etnických Gruzínců byly z regionu, který hraničí s Ruskem, vysídleny v rámci kampaně separatistů, které často podporovaly složky ruských ozbrojených sil.
Gruzínské hlavní město Tbilisi je živoucí nástěnkou. Gruzínci v ulicích města na řece Kura vyjadřují své politické názory pomocí barev či plakátů.
Tohle je hlavní „politická“ budova a zároveň i středobod současných protestů: gruzínský parlament. Na budově je velkými červenými písmeny napsáno „Tato země je naše“, černý nápis vpředu zase budovu parlamentu považuje za Ruskou dumu. Pisatelé tím připomínají zákonodárcům, kteří rozhodují o sporném zákoně o zahraničních agentech – jehož předobraz vymysleli v Kremlu – že taková norma podle nich do Gruzie nepatří.
Plakáty řešící směřování Gruzie do EU potkáte po celém městě. Více než 80 procent Gruzínců se podle průzkumů veřejného mínění vyslovuje pro vstup do Unie. Poté, co Gruzie získala status kandidátské země, se v Tbilisi odehrály obrovské oslavy.
Hesla „ne ruskému zákonu!, hrdinové nikdy neumírají a sláva Ukrajině“. Fasáda domu s pizzerií v centru města.
Poté, co se opozice vyjádřila negativně vůči zákonu o zahraničních agentech, který má inspiraci v Rusku a který tlačí vládnoucí strana Gruzínský sen, se v ulicích objevily plakáty dehonestující právě opoziční politiky.
Lidé je však obratem ihned strhali.
Velkým tématem tbiliských ulic – ostatně stejně jako na protestech – je i válka na Ukrajině, NATO a USA.
Další z domů vyjadřuje jak podporu Ukrajině, tak Izraeli.
„Osvoboďte Kara Murzu“ hlásá další graffiti. Vladimir Kara-Murza je ruský opoziční představitel a politický vězeň. Před pár dny ruský nejvyšší soud zamítl Kara-Murzovo odvolání proti jeho odsouzení k 25 letům vězení za údajnou vlastizradu a šíření falešných zpráv o ruské armádě.
Kdo nemá pomalované zdi, vyvěsí alespoň vlajky na balkóny…
…nebo na sochy.
Plakáty podporující protesty vylepené před budovou gruzínského parlamentu.
Autor plakátu dal jasně najevo, co si myslí o hlavních tvářích vládnoucí strany Gruzínský sen, která zákon o zahraničních agentech prosazuje.
Rusko přitom naposledy loni varovalo, že by mohlo separatistické oblasti i anektovat, vůči čemuž se Tbilisi ostře vymezilo.
Vzkaz vyslaný do kavkazské země rezonuje zejména v době, kdy se Gruzie chystá na podzimní parlamentní volby. V nich usiluje o obhajobu vítězství vládní strana Gruzínský sen, kterou kritici obviňují z úzkých vazeb na Rusko a vedení země z jejího prozápadního směřování.
