Rusko zaútočí, zní Evropou. Experti říkají, zda dnes funguje jaderné odstrašení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Řada evropských představitelů v posledních týdnech varovala před válkou.

Že je riziko ruského útoku na nějakou z evropských zemí NATO reálné, jsme slyšeli například od německého ministra obrany Borise Pistoriuse, britského ministra obrany Granta Shappse, dánského admirála a předsedy Vojenského výboru NATO Roba Bauera. Že se riziko může dokonce zhmotnit už za tři až pět let, řekla estonská premiérka Kaja Kallasová. Tři roky jako realistický výhled zmínili také náčelník norských ozbrojených sil Eirik Kristoffersen a šéf polského Národního bezpečnostního úřadu Jacek Siewiera.

Jedním z často se opakujících sdělení těchto varování je, že evropské armády byly v posledních letech a dekádách tak podfinancované, že pokud to nezměníme, nemusíme mít dost sil na to, abychom Rusko mohli odstrašit či případně odrazit konvenční silou.

Nemá ale země NATO před útokem chránit i síla jaderná, která by měla sama o sobě odradit kohokoliv? Nikdo přece nechce riskovat, že se pustí do války rovnou s několika státy, co mají jaderné zbraně. Přestal snad svět, nebo přinejmenším politici a generálové z Evropy, věřit jadernému odstrašení?

Tuto otázku jsme položili trojici expertů – Marion Messmerové z britského think tanku Chatham House, analytikovi Michalu Smetanovi z Institutu mezinárodních studií FSV UK a šéfovi projektu pro výzkum ruských nukleárních zbraní (Russian strategic nuclear forces) působícího i v Institutu OSN pro výzkum odzbrojení (UNIDIR) Pavlu Podvigovi.

Odpovědi byly velmi odlišné. V jednom se ale shodly. Na výše zmíněnou otázku ani jeden z oslovených neodpověděl souhlasně.

Současné dění ve světě a výroky evropských představitelů podle Smetany nejsou signálem oslabování významu jaderného odstrašení, protože to samo o sobě nikdy nefungovalo tak jednoduše, jak naznačuje otázka.

„Jaderné odstrašení se nikam nevytratilo,“ řekl Smetana Seznam Zprávám s tím, že i nadále platí, že vlastnictví tzv. zaručené schopnosti druhého úderu dává jaderným mocnostem „určitou pojistku proti možnému existenčnímu ohrožení ze strany jiných států“.

Každý, kdo plánuje útok na jadernou mocnost s cílem zničit daný stát, podle Smetany i nadále ví, že jde pravděpodobně o sebevražednou misi.

„Stejně tak stále platí, že státy mají obavu z toho, že dojde v rámci konvenčního konfliktu k nekontrolovatelné eskalaci na jadernou úroveň,“ dodal Smetana a poukázal na případ Ukrajiny a opatrný přístup Západu k její podpoře. Ta by totiž podle experta, nebýt ruského jaderného arzenálu, byla pravděpodobně v mnoha klíčových momentech kvalitativně odlišná.

U jaderného odstrašení nicméně podle Smetany zároveň vždycky platilo, že nejde o žádný „kouzelný proutek“, kterým by šlo protivníka automaticky donutit k čemukoliv.

Efektivita odstrašení totiž není daná jen samotnou kapacitou, ale i věrohodností hrozby. A jelikož i omezené použití jaderné zbraně s sebou nese obrovské riziko další eskalace i politických nákladů, nelze jím podle odborníka věrohodně vyhrožovat pokaždé, když se to hodí.

Naprosto věrohodná by tedy podle Smetany jaderná hrozba NATO byla třeba v případě, že by došlo k útoku ohrožujícímu existenci států s jaderným arzenálem, jako jsou USA, Francie nebo Velká Británie. Zcela nevěrohodná pak například u snah ukončit konflikt, v němž bude napaden jen nepřímý spojenec NATO.

V případě napadení evropských spojenců je věrohodnost jaderné hrozby podle Smetany sporná a je tomu tak už od studené války. NATO proto už od té doby udržuje jaderné odstrašení pro případ existenčního útoku a konvenční odstrašení pro případ agrese nižší intenzity.

„To, co nyní pozorujeme, se svojí logikou od studené války nijak dramaticky neliší – s jednou zásadní výjimkou, že Rusko je oproti Sovětskému svazu výrazně konvenčně slabší,“ uzavřel analytik.

Podvig poskytl odlišný pohled. Ani ten se sice nedomnívá, že by se v poslední době ve věci jaderného odstrašení něco měnilo. Myslí si to ale proto, že považuje jaderné odstrašení za slabé, už dávno podle něj „neposkytuje bezpečnost a nedělá nic dobrého“.

„I kdybychom si představili extrémní situaci, že například současné napětí na Blízkém východě vyvrcholí přímým útokem Íránu na Izrael, ten by teoreticky mohl uvažovat o takzvaném strategickém použití jaderné zbraně, které má za cíl ochromit nepřítele a donutit ho ke kapitulaci. To jde ale udělat jedině tak, že zabijete hodně lidí. A pokud by mělo jít jen o demonstraci, tak ani tou nedemonstrujete, že jste schopni zničit armádu nepřítele, nebo jeho továrny, nebo jakýkoliv jiný strategický cíl, ale že jste schopní a ochotní zabít spoustu lidí. A já si myslím, že v této době je už prostě jasné, že zabíjení velké spousty lidí, je politicky nepřípustné,“ vysvětlil Podvig svůj pohled na příkladu aktuálních tenzí na Blízkém východě.

Na tento problém, tedy v podstatě nedůvěryhodnost jaderné hrozby, budou podle experta kalkulace a zvažování použití jaderné zbraně a tedy i jaderné odstrašení narážet vždycky. „Nejde to bez toho, že zabijete opravdu hodně lidí. Všichni to vědí a uvědomění toho faktu roste. Máme Smlouvu o zákazu jaderných zbraní a pak jsou tady všechny ty výroky odsuzující jaderné výhružky od zemí G20, ale i Číny a třeba i Indie. Poselství je podle mě jasné – tohle se prostě nedělá,“ řekl.

„Nechci tím ale říct, že by odstrašení vůbec nefungovalo,“ doplnil svůj pohled Podvig ještě před tím, než padla otázka, zda se funkčnost odstrašení přeci jen neukazuje v případě Ruska a jeho schopnosti odradit Západ od větší podpory Ukrajiny.

„Já v této věci ani nemluvím o tom, jestli jaderné odstrašení funguje, nebo ne. Ono někdy fungovat může. Chci ale říct, že nikdy nedělá nic dobrého. Když se na to podíváme na případu Ruska, tak ano, Rusko jaderné zbraně využilo k tomu, že si mohlo dovolit zaútočit na Ukrajinu a nemuselo se bát zapojení Západu. K čemu to ale bylo? Rusko by na tom přeci bylo o hodně lépe, kdyby tu válku vůbec nezačalo. To je prostě pravda, ať už se na to podíváme z ekonomického, politického a hlavně i bezpečnostního pohledu,“ dodal Podvig.

Útok Ruska na Evropu je podle Podviga velmi nepravděpodobný. Jaderné odstrašení v tom ale nehraje zásadní roli.

Odpovědi Marion Messmerové jsou v mnoha ohledech průsečíkem názorů Smetany a Podviga. Podle ní se o funkčnosti jaderného odstrašení dá oprávněně pochybovat, ale to platí dlouhodobě. Výroky evropských politiků na tom nic nemění a jsou spíš zbytečným strašením lidí než signálem rozpadající se víry v jaderné odstrašení.

„Myslím si, že to, v čem se jaderné odstrašení v moderní době opravdu změnilo, spočívá ve skutečnosti, že jaderné zbraně má víc států a že už tady nemáme tu dvoustrannou mocenskou rivalitu pouze mezi USA a Sovětským svazem,“ řekla analytička.

„Když se podíváme třeba na Rusko, tak to chce samozřejmě odstrašovat USA. Chce ale odstrašovat i evropské státy a Čínu. A takhle je to skoro s každou jadernou zemí. Většina jich potřebuje odstrašit alespoň dva rivaly. Indie chce odstrašit Pákistán i Čínu. Spojené státy Rusko a taky Čínu,“ dodala.

Že odstrašení funguje a je to právě ono, co předchází třetí světové válce, nebo střetu velkých mocností, podle Messmerové není a nikdy nebylo vůbec jisté. „Nemůžeme říct, jestli kdy fungovalo. Zastánci jaderných zbraní vám to budou tvrdit, ale podle mě si nemůžeme být úplně jistí. Nemáme jak prokázat, že to byly právě jaderné zbraně, co zajistilo mír. Není to tak jednoduché, jak si někteří lidé myslí a tvrdí,“ řekla expertka.

Jaderné zbraně a článek 5 zakládající smlouvy NATO a kolektivní sebeobraně jsou podle ní pravděpodobně dostatečná hrozba na to, aby Rusko na Evropu spíš nezaútočilo. Odstrašující je ale podle ní i „obrovská konvenční síla NATO“ a je prakticky nemožné efekt těchto dvou druhů odstrašení od sebe odlišit.

Zmiňovaná varování, tedy alespoň ta, která říkají, že Rusko může zaútočit například do tří až pěti let, pak nejsou podle Messmerové ničím jiným než alarmismem.

„Nepodezřívám nikoho z toho, že by ty výroky byly neupřímné. Opravdu si myslím, že když někdo řekne, že existuje riziko, že Rusko za tři roky zaútočí na NATO, sám tomu věří. Zároveň je mi ale jasné, že tito lidé (u politiků to platí obzvlášť) vědí moc dobře, že takový výrok bude fungovat u publika. Bylo by správnější říct, že riziko se opravdu zvýšilo a že potřebujeme investovat do obrany, protože jsme to v posledních 20 letech nedělali. To plně podporuji. Politici se ale nejspíš obávají, že tohle nebude fungovat a vědí, že určité výroky budou fungovat lépe,“ zamyslela se.