Rusko vyhrává závod, který bude klíčový pro vývoj války

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Závod v navýšení produkce dělostřelecké munice je a bude zcela zásadní pro další vývoj a nejspíš i výsledek války na Ukrajině. V roce 2024 už o tom není pochyb.

Víme, že artilerie působí drtivou většinu lidských ztrát na ukrajinské straně, nebo že byla klíčová i v počáteční fázi, kdy Ukrajinci ubránili Kyjev z velké části díky masivní palbě svých dvou dělostřeleckých brigád. Během posledního zhruba roku jsme mohli také vidět, jak se převaha jedné či druhé strany promítá do reality na bojišti. Sledujeme i překotné snahy o shánění munice Ruska i Ukrajiny a jejich spojenců po celém světě. Krmivo pro hladovou artilerii také nevynechal ze seznamu zásadních faktorů ani jeden ze šesti analytiků, kteří se pro SZ zamýšleli, co nejvíc ovlivní vývoj války v roce 2024.

Momentálně se má za to, že Ukrajina trpí v tomto ohledu nedostatkem, což má být i jeden z hlavních důvodů, proč přibývá míst, kde se dostává do defenzivy.

Jak moc špatně na tom ale je? A jak se situace bude vyvíjet?

Jde o nesmírně těžké otázky, které z veřejně dostupných zdrojů v úplnosti nikdo nezodpoví. Přesto se pokusíme odpovědět částečně a poskytnout alespoň hrubou představu.

Víme, že Ukrajina vlastní zásoby vyčerpala velmi rychle v počáteční fázi bojů. Ruské počáteční zásoby granátů jsou neznámé, ale vzhledem k tomu, že minimálně na začátku předloňského roku i v druhé půlce loňského jich mělo Rusko nedostatek, můžeme předpokládat, že i jeho zásoby jsou vyčerpané. Zásadní tedy je, kolik jednotlivé strany dokáží vyrobit:

Kontext zmiňovaných čísel, vysvětlení jejich váhy, doplňují informace i zdroje veškerých informací najdete v rozbalovacím okně pod grafikou.

Tato čísla jsou důležitá a o lecčem vypovídají. Pro hodnocení, jak na tom obě strany v závodě ve zbrojení jsou, ale nestačí. Je potřeba doplnit další faktory.

Prvním z nich je upozornění, že Ukrajina k tomu, aby měla „dostatek“ munice, jí zřejmě potřebuje méně než Rusko. Západem dodávaná ráže 155mm je totiž přesnější a spolehlivější, takže se dá říct, že pokud s nimi chcete něco zasáhnout, spotřebujete jich méně, než byste vystříleli ruských granátů ráže 152mm. Roli rovněž hraje ještě řada proměnných souvisejících s efektivitou využívání munice. Pokud je výhoda v kvantitě ale příliš vysoká, lepší kvalita ani nic jiného k získání převahy v dělostřeleckém souboji nepomůže.

Co už je ale moc velká převaha v kvantitě? Odpověď lze najít v dokumentu estonského ministerstva obrany. To sice na otázku neodpovídá přímo, ale alespoň uvádí západní odhad množství munice, jaké Ukrajina potřebuje, aby byla v roce 2024 schopná získat alespoň lokální převahu v dělostřeleckém souboji.

V dokumentu stojí, že Kyjev potřebuje 200 000 kusů munice na měsíc, tedy něco mezi šesti až sedmi tisíci denně a 2,4 miliony ročně.

Kontext zmiňovaných čísel, vysvětlení jejich váhy, doplňují informace i zdroje veškerých informací najdete v rozbalovacím okně pod grafikou.

Jak můžete vidět, tolik státy EU dohromady s USA ani neodhadují (alespoň podle toho, co se dostalo na veřejnost), že zvládnou vyrobit.

Dodejme, že jde jen o odhady (odkud se čísla v grafice berou, si můžete přečíst v rozbalovacím okně pod ní), takže se může stát, že západní výroba těchto cílů ani nedosáhne, stejně jako, že je naopak přesáhne, což se v posledním roce opakovaně povedlo USA.

Aby EU a USA vyrobily tolik, kolik Ukrajina podle estonského dokumentu bude potřebovat k šanci lokálně přestřílet Rusko, budou muset v roce 2024 zvýšit aktuální produkci (opět podle toho, co je nyní známo) o asi 140 % –⁠ snahy o navyšování výroby by tedy musely oproti nynějšímu tempu hodně zvýšit.

Kontext zmiňovaných čísel, vysvětlení jejich váhy, doplňují informace i zdroje veškerých informací najdete v rozbalovacím okně pod grafikou.

Těžko také předpokládat, že veškerá produkce USA a Evropy půjde jen na Ukrajinu.

Dodejme, ale že na druhou stranu neexistuje žádný odhad množství munice, které by bylo považováno za dostatečné ze strany Ruska. A dá se předpokládat, že i ten je vyšší než kapacita ruské výroby. Vzhledem k tomu, že během války v některých dnech spotřebovalo údajně až 60 tisíc granátů, a během roku 2022 jich podle západních odhadů vystřílelo celkem 10 až 11 milionů, nebylo by překvapení, kdyby ani výše zmiňovaných 3,5 či 4,5 milionu ročně nebylo pro ruské dělostřelce dost.

Je nejspíš pravda, že Estonci ve svém odhadu s těmito čísly počítali a odvodili od nich odhadovanou minimální spotřebu pro Ukrajinu. To ale nutně neznamená, že ruská armáda bude s daným množstvím spokojená, i když Ukrajinci dostanou méně než zmiňovaných 200 000 na měsíc.

Kontext zmiňovaných čísel, vysvětlení jejich váhy, doplňují informace i zdroje veškerých informací najdete v rozbalovacím okně pod grafikou.

Neméně důležitým dodatkem však je, že výroba vlastní či přímých spojenců, není jedinou disciplínou.

Munice se shání všude, kde to jde.

I tady je na tom ale zřejmě je lépe Rusko. To totiž našlo silného dodavatele v zemi, která už desítky let vyrábí munici do zásoby a nikam ji nevyváží. Kvůli sankcím ostatně nemůže, ani kdyby sebevíc chtěla. Jde o Severní Koreu.

Není známo, kolik přesně KLDR Rusku dělostřeleckých granátů poskytla. Už loni v listopadu ale například jihokorejské tajné služby odhadly, že od začátku spolupráce v létě 2023 dosáhly dodávky do Ruska až milionu kusů a k podobným číslům došly i nezávislé odhady satelitních snímků.

Má se za to, že Pchjongjang, jehož armáda je podobně jako ta ruská silně postavená na artilerii, měl na skladech zásobu granátů na několik měsíců války s Jižní Koreou. Kapacita výroby je neznámá, ale právě dělostřelecká munice patří k tomu, co KLDR bezpečně vyrobit dokáže a pro co má na svém území dostatek nerostných surovin. Navíc navýšení rychlosti produkce v totalitním státě, kde všechno podléhá vůli jednoho vůdce bez ohledu na následky, je snazší než jinde. Pro Rusko tak KLDR může být jednou velkou továrnou na munici. Alespoň dokud jí Kreml bude moct platit.

Kromě toho Rusko dováží munici i z Íránu, i když ve srovnání s KLDR méně –⁠ za půl roku do dubna 2023 údajně 300 000.

Dalším potenciálním dodavatelem by mohla být Čína, ale její podpora (či nepodpora) Ruska v tomto ohledu je tématem pro separátní článek.

Ukrajina je po vyčerpání zásob ze skladů staré munice pro systémy ze sovětské éry v Evropě i jinde, a pravděpodobně přinejmenším do značné části i skladů zemí NATO s moderní municí, zdá se závislá především na západní výrobě, nebo ochotě spojenců sáhnout ještě hlouběji do strategických zásob.

Nedávno se nicméně přece jen ukázalo, že má i jednoho silného dodavatele –⁠ ač ne přímého –⁠ z jiného tábora. A opět je to země ležící na Korejském poloostrově.

Na začátku roku 2023 podle zjištění deníku Washington Post začaly z Jižní Koreje proudit dělostřelecké granáty do USA, které pak mohly uvolnit víc své munice pro Ukrajinu. Celkové množství není známo, ale za loňský rok mělo jít o více, než kolik Ukrajině dodala celá Evropa. Jen za počátečních 41 dní měly dodávky dosáhnout 330 000 kusů.

Jestli jde o dlouhodobější spolupráci, která trvá nadále, se nicméně neví.

Na tom, jak se bude závod vyvíjet, se kromě jiného nicméně může podepsat i případná změna v přístupu obou stran. Na to, že by mohla pomoct Západu, upozorňuje a vyzývá ve svých článcích pro Forbes bezpečnostní expert a bývalý insider obranného průmyslu Craig Hooper.

Obě strany už zřejmě začaly s „renovováním“ prošlých granátů. Podle Hoopera by ale USA a země EU mohly jít ještě o dva kroky dál.

Prvním krokem by mohlo být „zjednodušení produkce“. Podle Hoopera Západ vyrábí munici s pečlivostí a s přísností „jako pro motory Formule 1“, což sice přináší jisté výhody, které jsou ale v hektických bojových podmínkách (opotřebované hlavně děl, nevhodné skladování) do značné míry umazány a tak by na ně podle Hoopera bylo lepší rezignovat a začít vyrábět alespoň rychle. Pomoct by podle něj mohlo také začít vyrábět munici, která bude mít kratší spotřebu.

Pokud Západ nechce rezignovat na toto, mohl by podle Hoopera ustoupit od svého postoje vůči tzv. cluster neboli kazetové munici. Většina západních zemí podepsala úmluvu o jejím zákazu a nikdo ji nevyrábí. Jeden kazetový granát ráže 155 mm ale podle Hoopera vydá za deset obyčejných, a kdyby Západ svůj postoj změnil, mohlo by to jeho pozici v tomto závodě změnit. Ostatně USA už Ukrajině omezené množství kazetové munice poslaly a na svých skladech by jí měly mít ještě miliony kusů, které jsou sice možná „prošlé“, ale neměl by být problém je zrestaurovat.

Ani jedno z těchto rozhodnutí nicméně není jednoduché.

Nakonec dodejme, že dělostřelecká munice je sice veledůležitá, ale pořád jde jen o jeden z mnoha faktorů, které rozhodnou o vývoji války. Když zůstaneme u artilerie, důležité jsou i hlavně děl a nebo jiné složky jako například minomety, rakety a tak dále. Nemluvě o dalších technických i personálních složkách obou armád.