Článek
Na internet se z ukrajinské fronty každý den valí kvanta vizuálního materiálu. Pokud má člověk odpovídající znalosti a neochvějnou trpělivost, lze z nich mimo jiné vyčíst poměrně přesný obraz ztrát frontové techniky.
Jedním z takových lidí je Jakub Janovský. Čech, který stojí v čele mezinárodního dobrovolnického projektu Oryx (či celým názvem Oryxspioenkop), jenž je považován za nejspolehlivější a největší databázi ztrát techniky ve válce na Ukrajině na světě.
Velikost i význam potvrzených ztrát, jejichž přehled nejdete níže v textu, jsme podrobně rozebrali v tomto článku. V následujícím rozhovoru Janovský popisuje, jak se svými kolegy postupuje a co nám databáze Oryxu a dalších tzv. OSINT (analýz informací z otevřených zdrojů) říká o dynamice konfliktu.
Janovský své nadšení do vojenské historie a techniky začal propojovat s analytickou prací a jejím sdílením v OSINT komunitě při syrské občanské válce. Před Oryxem spolupracoval například i s věhlasným investigativním týmem Bellingcat.
Jak moc se Vaše čísla všech dohledaných ztrát techniky mohou lišit od reality?
Odhadujeme, že u frontové techniky, tedy tanků, bojových vozidel pěchoty a dalších obrněných vozidel, jsou ztráty reálně asi o nějakých 20 až 25 % vyšší. U dělostřelectva, velitelských vozidel, protiletadlových systémů a další techniky pohybující se hlouběji v týlu, můžou být reálné ztráty o 100 % nebo i o násobky vyšší. Tam je totiž slušná šance, že se žádná vizuální dokumentace neobjeví.
Přehled potvrzených ztrát na obou stranách.
V podstatě ve všech kategoriích techniky registrujete drtivou většinu zničených a jen málo poškozených kusů. Jak to? Čekal bych, že poškozených kusů by mělo být naopak víc…
To je dáno tím, že všeobecně ignorujeme lehká poškození, která jsou opravitelná v řádu dní v polních podmínkách. Naším kritériem pro započítání poškozeného kusu je nutnost odtažení techniky do specializované dílny, kde pravděpodobně stráví týdny až měsíce, než bude moct být znovu uvedena do provozu. Zároveň je potřeba dodat, že část techniky, kterou registrujeme jako poškozenou, bude pravděpodobně ve skutečnosti zničená, protože třeba chybí záběr z jiného úhlu, kde by byla vidět další poškození.
Kdybychom počítali i lehká poškození, tak bychom v seznamu měli už dávno v podstatě veškerou výbavu obou armád.
Dokážete říct, jaké typy zbraní jsou nejčastějšími ničiteli obrněné techniky a jak se to případně mění v čase?
Tady musím upozornit, že opravdu hodně velká část techniky je zničená v důsledku víc než jednoho zásahu jednou konkrétní zbraní. Pochopitelně dochází i k případům, kdy například protitanková střela vyhodí do vzduchu celý tank, ale hodněkrát se stává, že jedna zbraň techniku znehybní a něco dalšího ji následně „dodělá“.
Může to vypadat třeba tak, že dělostřelecká palba nebo minové pole znehybní tank, který je pak zničen FPV drony či protitankovými střelami, nebo něčím úplně jiným. To jen potvrzuje, že válka je týmová a je potřeba kombinovat víc zbraní dohromady.
Řekl byste, že takto je ničena většina techniky?
Myslím, že ten poměr se bude pohybovat někde kolem 50 %. Možná je to většina, možná lehce pod 50 %.
Analýza ztrát
Potvrzený počet ztracené techniky na Ukrajině už činí přes 20 tisíc pro Moskvu a téměř 8 tisíc pro Kyjev. Problém s nahrazením těchto ztrát mají obě strany. Pokud bude pokračovat současný trend, bude ale v problémech hlavně Rusko.
Jak byste stručně popsal trend poměru a intenzity ztrát napříč válkou?
Ztráty zpravidla závisí na tom, kdo zrovna provádí větší ofenzivní operace. Jelikož se průběžně snaží útočit hlavně Rusové, navíc často ne úplně chytře, tak mají ztráty vyšší a to zhruba v poměru tři ku jedné.
Pokud jde o intenzitu ztrát, tak tam byla za celou válku výjimečná hlavně dvě období, kdy byly ztráty extrémně vysoké na obou stranách, ač pořád vyšší na straně Ruska.
Prvním z nich byl úplný začátek invaze, řekněme první měsíc až prvních šest týdnů. Rusko v té době v podstatě obětovalo spoustu techniky, kterou posílalo do boje bez dostatečné pěchotní podpory, protože z tehdejšího pohledu měli techniky v podstatě nekonečno. Druhým intenzivním obdobím byla ukrajinská charkovská ofenziva v září 2022, kdy Rusko ztratilo obrovské množství techniky během pár týdnů. Ustupující ruští vojáci ji tehdy často nechávali ležet za sebou.
Jak se to během času změnilo?
Je rozhodně vidět, že Rusko už je v tomto ohledu výrazně opatrnější. Nyní vidíme, že obětuje spíš pěchotu než techniku. Vojáky do boje posílá často s minimální nebo dokonce žádnou podporou obrněných vozidel, což pozorujeme zejména v posledních dvou měsících, kdy zároveň registrujeme i pokles ruských ztrát techniky.
Nevíme ale, nakolik v tom můžou hrát roli další faktory, jako je třeba počasí, které v poslední době nebylo pro nasazování těžké techniky zrovna ideální. Dále nevíme, jestli se Rusové nepřipravují na nějakou velkou ofenzivu. Uvidíme na jaře. Vždycky je jednodušší popsat, co se na bojišti děje, než říct, proč tomu tak je.
Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) ve svém nedávném reportu uvádí odhad, že Rusku by mohla dojít klíčová obrněná technika někdy v roce 2026. Americký Institut pro studium války (ISW) nedávno uvedl, že dle některých odhadů možná už na konci roku 2025. Jak to vidíte vy?
Rusové mají ještě hodně techniky, ale podle mě už se koukají na to, že někdy koncem tohoto roku, nebo začátkem roku příštího při pokračování stávajícího trendu vyberou už veškeré zásoby ze skladů. Technika by v takovém případě musela být nahrazována mnohem vyšší kapacitou výroby, které pravděpodobně nebude dosaženo. Rusko tak bude muset používání techniky na frontové linii buď utlumit, nebo techniku koupit odjinud, což se v takových počtech dá těžko udělat.
Vycházím z informací od skupiny OSINT expertů, kteří sledují ruské sklady na satelitních snímcích. Rusko podle nich má k dispozici asi 1900 tanků ve „špatném“ a 1200 kusů v „nejhorším“ stavu, zatímco v „ucházejícím“ stavu jen necelých 300. I na těch je ale potřeba podniknout nějaké opravy. Ten zbytek je většinou v mizerném stavu a potřebuje v podstatě kompletní přestavbu, tanky zařazené do nejhorší kategorie pak až na výjimky pravděpodobně ani nejsou opravitelné. Těm už může chybět třeba celá věž nebo motor. Řekl bych, že jde spíš o zdroje náhradních dílů, které jsou navíc ve velkém množství potřeba i na údržbu strojů nasazovaných na frontě.
K tomu je ještě potřeba dodat, že značnou část ze starší techniky, kterou Rusko používá, lze po vyčerpání zásob ze skladů v podstatě škrtnout, protože náhradní díly a munice do ní se už desítky let nevyrábí.
Není ale munice pořád stejné ráže?
Pokud někdo vytáhne ze skladu například starý kanón, který sice má správný kalibr, ale hlaveň je stavěná na mnohem nižší tlak při výstřelu a podobně, tak po výstřelu moderní munice vyletí do vzduchu maximálně ten samotný kanon i s posádkou. Na druhou stranu je samozřejmě pravda, že ne všechna stará technika munici potřebuje. Lze ji využít například k tažení jiné techniky, přepravě pěchoty či jiným účelům.
Jak je na tom s technikou Ukrajina?
Z ukrajinského pohledu je stav takový, že počty techniky jsou plus minus stejné, jako byly na začátku války. Zejména to platí o těžké technice, jako jsou tanky a bojová vozidla pěchoty. Lehké techniky poměrně dost přibylo.
Celkově ale můžeme rozhodně říct, že s tím, jak se ukrajinská armáda celkově zvětšila, stala se „lehčí“. V praxi to znamená, že ukrajinské brigády teď mají průměrně méně tanků, bojových vozidel pěchoty a další těžké techniky než na začátku války. Větší problém ale pro Ukrajinu momentálně představují personální kapacity.
Kolik vás v Oryxu aktuálně je a kolik času věnujete Ukrajině?
Náš tým se protíná s projektem WarSpotting a aktuálně činí čtyři až šest lidí, podle toho, jak je kdo k dispozici. Odhaduji, že běžně tomu členové týmu věnují asi 10 až 20 hodin týdně.
