Ekonomika války na Ukrajině: Na co se nevyplatí střílet?

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Během posledních dní války, kterou spustilo Rusko proti Ukrajině, se na ukrajinském nebi v nezvyklé míře nebo vůbec poprvé objevily extrémně sofistikované a drahé zbraně. Tyto mimořádné události mají ovšem v tuto chvíli větší význam jako komunikační signály než jako vojenské údery.

Podoba války v týlu a na ukrajinském nebi se přesto v poslední době výrazně změnila. A změna to byla nenápadná, o to plíživější: Moskva totiž v posledních měsících zesílila dronové útoky na ukrajinská města, včetně hlavního města Kyjeva. Tyto drony nejsou novinkou ve válce, ale rozsah jejich použití dosáhl bezprecedentní úrovně.

Od září ruské drony směrem na ukrajinská města a cíle v nich přilétají prakticky každou noc (s jedinou výjimkou v polovině října). V říjnu ukrajinské síly zveřejnily, že zaznamenaly rekordních 2023 dronových útoků, přičemž většinu dronů se podařilo sestřelit nebo neutralizovat prostředky elektronického boje. Podle analýzy agentury AP byl počet dronů nepatrně nižší, zhruba 1900, ale i tak to představuje významný nárůst proti předcházejícím etapám války.

Obloha nad ukrajinskými městy tak často připomíná scény z válečných filmů. Z nebe zní charakteristický bzučivý zvuk bezpilotních strojů, ke kterému se přidává střelba protiletadlových kulometů a občasné výbuchy. Zbytky sestřelených dronů však často dopadají na obytné čtvrti, zapalují střechy a zanechávají za sebou spoušť.

Představu si můžete udělat z videa zachycujícího listopadový útok dronů na Oděsu:

Podle členů protidronového týmu, který mluvil s reportérem NY Times, je na sestřelení jednoho dronu v průměru zapotřebí kolem 50 nábojů. Ale i vzhledem ke snímků z náletů se zdá tento odhad dosti podhodnocený.

V zemi tak roste počet vyhlášených leteckých poplachů. Týká se to všech částí země, byť příčiny jsou různé. V pohraničních krajích hraje významnou roli nárůst počtu bombardování klouzavými pumami, ve vnitrozemí je pak prakticky výhradním faktorem vyšší počet útoků ruských dronů.

V roce 2023 bylo v Kyjevě podle oficiálních údajů v průměru zhruba 8 hodin s leteckými poplachy, v roce 2024 se počet hodin zvýšil na 12. 

Jejich rozložení v čase i intenzitu ukazuje následující vizualizace serveru Texty.org.ua.

Hlavním cílem ruské taktiky je vyčerpat ukrajinskou obranu. Protiletadlové systémy - od těžkých kulometů až po sofistikované radary a elektronická zařízení - musí reagovat na každý dron. A těch jsou stovky.

Masové útoky desítek až stovek dronů nutí obránce k neustálé pohotovosti; smyslem je vyčerpávat materiální i lidské zdroje země.

Úspěšnost zásahů není příliš vysoká. Ukrajinská obrana většina dronů zlikviduje, odhady podílu zásahů plánovaných cílů se pohybují obvykle v jednotkách procent. Podle agentury AP činí úspěšnost útoků drony zhruba 6 procent, podle neověřených ruských interních dokumentů je to 13 procent.

Ruská taktika a metodika nasazení dronů se také neustále zlepšuje. V posledních měsících se zvyšuje nejen kvantita nasazených dronů, Rusové také ve větší míře používají mix různých typů s různými vlastnostmi a určením.

Polovinu dronů, které dnes míří na ukrajinské cíle, tvoří různé klamné cíle, uvedli ukrajinští odborníci pro agenturu AP. Řada z nich slouží výhradně jako návnady, které nutí ukrajinskou obranu reagovat na přilétající hrozbu. Rozlišit od sebe drony s náloží a bez ní není v tuto chvíli v technických možnostech protivzdušné obrany. Nejde přitom jen o to, že při tom Ukrajinci plýtvají municí, ale také prozrazují svou pozici (některé „návnady“ přenáší živý televizní signál).

Drony se také začínají pohybovat v čím dále menších výškách, aby se skryly před ukrajinskými radary. A nízká výška letu dronů pak komplikuje nasazení kulometů a protiletadlových děl nad městy.

Útoky dronů obvykle předcházejí úderům silnějších řízených střel, které často zasáhnou cíle poté, co je protivzdušná obrana zahlcena drony.

Důvod, proč si Rusové mohou bombardovací kampaň dovolit, je jednoduchý: drony jsou prostě levné a snadno se vyrábí. Rozšířit výrobu tanků, obrněných vozidel nebo dělových hlavní se Rusku za poslední dva roky v podstatě nepovedlo a musí spoléhat na skladové zásoby. Ale drony jsou jedna z málo vojenských položek, kterou vyrábí mnohonásobně více než na začátku války.

K přesným číslům je pochopitelně těžké se dostat, ale ceny větších dronů používaných v ukrajinském konfliktu se pohybují zhruba od stovek tisíců (u průzkumných typu Zala) po jednotky milionů korun (u Šáhidů dodaných Rusku z Íránu, v licenci vyráběné mohou být o něco levnější). Kvalita a cena komponentů může být velmi různorodá, záleží pochopitelně na konkrétním vybavení a určení.

Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů rozsáhlého nasazení dronů v ukrajinské válce je skutečnost, že jde v zásadě o civilní technologii.

Bezpilotní letouny byly původně navrženy pro komerční a rekreační účely – od doručování balíků po záběry z ptačí perspektivy. Jejich vstup na bojiště byl umožněn relativní dostupností, jednoduchostí výroby a rychlou adaptací těchto dříve nevojenských zařízení na válečné podmínky.

Právě tato civilní povaha technologie dronů umožnila jejich rychlé škálování. Místo toho, aby státy musely roky vyvíjet drahé vojenské prototypy, sáhly po osvědčených civilních modelech a přizpůsobily je svým potřebám. I v případě dronů Šahíd, které Rusko masově využívá, vychází základní design i výrobní postupy z komerčně dostupných technologií – a právě to umožnilo jejich rychlou výrobu a nasazení.

Podobná situace platí na straně Ukrajiny. Země čelící ruské přesile neměla na začátku konfliktu žádné velké zásoby vojenských dronů. Ukrajinci však rychle integrovali komerčně dostupné drony – včetně modelů, které běžně najdete v hobby obchodech – a začali je používat k průzkumu, korekci dělostřelecké palby i k útokům. Úpravy často probíhají přímo na místě. V některých případech šlo doslova o upravená malá civilní letadla.

Civilní technologie se tak stala klíčovým prvkem improvizované obrany. Přístup je zjevně slibný i například podle Pentagonu, který do ukrajinské výroby dronů investuje miliardy dolarů.

Díky své nízké ceně jsou drony ve vzdušné válce nad Ukrajinou v jiné situaci než pilotovaná letadla. Protivzdušná obrana na obou stranách výrazně omezuje pohyb velkých – a drahých – strojů nad územím protivníka i v blízkosti fronty. Letadla či drony, na které se vyplatí vystřelit velkou protivzdušnou střelu, se v jejich dostřelu nemohou pohybovat dlouho.

Drony sice jsou proti stejným střelám ještě bezbrannější než letadla, ale zároveň natolik levné, že cena vypálené střely prakticky vždy výrazně přesahuje hodnotu zničeného cíle.

Ekonomika je v tomto ohledu paradoxně na straně toho, kdo o svou techniku přišel: drony jsou levnější a snáze vyrobitelné než střely, které je ničí. Týká se to jak ruské, tak ukrajinské strany.

Ceny protivzdušných střel se pohybují obecně v řádech milionů korun za kus a výše. Pochopitelně, účetní cena starších střel na konci životnosti může být výrazně nižší, ale ne každý stát má takové zásoby. A doplnit je pochopitelně také něco stojí.

Obrana přitom drony těžko může ignorovat. Ukrajina tak proti náletům ruských dronů využívá všemožné prostředky, včetně starších protiletadlových děl či kulometů přimontovaných na korby terénních vozidel. Drahými řízenými střelami se ovšem snaží na drony „neplýtvat“.

Není to dáno jen čistě ukrajinskou situací jako země, která se musela vydat ze zásob protivzdušných střel. V dubnu letošního roku Izrael během obrany proti íránskému útoku zahrnujícímu drony i řízené střely vydal podle zasvěceného odhadu prostředky za miliardu dolarů, tedy v přepočtu 22 mld. korun.

Mimochodem, během útoku použil jeden moderní letoun F-15E izraelského letectva všechny své střely, a tak se pokusil sestřelit jeden z íránských dronů palubním kanónem. Ale posádka to po prvním neúspěšném pokusu vzdala, protože zásah proti pomalu letícímu dronu pohybujícímu se blízko u země byl pro proudovou stíhačku příliš nebezpečný. Izraelské náklady mohly být snadno tedy ještě o hodně vyšší…

Ozbrojené síly celého světa zjevně musí po vzoru Ukrajiny objevit (staro)nové a hlavně levné prostředky protivzdušného boje.

Do budoucna si právě v této roli mohou najít své místo laserové zbraně. Ty sice mají v atmosféře omezený dosah, ale „munice“ (elektřina) pro ně je ještě levnější. A i přes to, že mají omezený ničivý účinek, proti pomaleji létajícím dronům by měly i dnešní relativně slabé lasery dostačovat.

Na Ukrajině se proti dronům všeho druhu velmi osvědčují elektronicky řízené protiletadlové kanóny, jako třeba německé Gepardy nebo modernější systémy Skynex. Základem je přitom spojení rychlopalných kanónů malé ráže (tj. průměrem hlavně) s řídicím „centrem“ obsahujícím radar a další senzory. Pak si může na vzdálenost několika málo kilometrů poradit s nejrůznějšími cíli od letounů, vrtulníků, řízených střel s plochou dráhou letu a dronů až třeba po přilétající granáty z minometů.

Munice pro rychlopalné kanóny je z tohoto pohledu výrazně ekonomičtější řešení než řízené střely. Problém ovšem je, že na rozdíl od dronů se tyto systémy nevyrábí ve velkém pro civilní účely - a tak nejsou ani běžně dostupné, ani levné. Zvláště když vezeme v potaz, že jeden Skynex dokáže zabezpečit před protivníkem jen relativně malé území v okruhu několika málo kilometrů od své pozice. Kolik takových zařízení by bylo zapotřebí k pokrytí fronty či týlu Ukrajiny?

Aby měly skutečně zásadní dopad, musela by tak velká země jako Ukrajina mít podobných systémů mnohem více, než jich má k dispozici: stovky, spíše tisíce. Gepardů ovšem ukrajinská armáda dostala několik desítek, Skynexů jednotky. Tyto zbraně nemají civilní protějšky, které by se daly rychle upravit a začít vyrábět pro válečné účely. Řešení „demokratizace“ ničivé přesnosti moderních zbraní se tedy stále hledá.