Rusko spuštěním nové ofenzivy postavilo Ukrajinu před těžké rozhodnutí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V pátek Rusko zahájilo pozemní útoky přes hranici s Ukrajinou na místě, odkud se ruské síly stáhly už v roce 2022 – v okolí druhého největšího ukrajinského města Charkova.

Cílem útoků se staly vesnice a města v severní části Charkovské oblasti, například Strilecha, která leží zhruba přímo na hranicích a zhruba 35 kilometrů od centra Charkova.

Ukrajinské ministerstvo obrany uvedlo, že Rusko se pokusilo „prolomit obrannou linii s podporou obrněných vozidel“ kolem páté hodiny ranní. Ukrajinská oficiální místa také tvrdí, že útoky byly po poledni téhož dne odraženy. Od té doby následovaly další střety, ale intenzita bojů se nezdá být příliš vysoká.

Rusko posílá do boje poměrně malé jednotky, většinou čítající několik málo vozidel a maximálně několik desítek mužů. V přestávkách mezi boji ovšem probíhá také ostřelování ukrajinských pozic děly, raketomety a také bombardování s pomocí klouzavých pum, které ruská letadla vypouštějí ještě nad ruským územím.

Tvrzení ukrajinského ministerstva o tom, že útoky byly zastaveny, se může na první pohled zdát poněkud v rozporu s informacemi, že v ruských rukou se ocitlo několik vesnic v blízkosti hranice. To je ovšem jen důsledek toho, jak vypadá ukrajinská obrana na hranici.

Kde se údajně po pátečním útoku vyskytují ruské jednotky?

Samotná „čára“ totiž není nijak silně opevněná. Namísto toho má Ukrajina hlavní obranná postavení zřízena hlouběji na svém území. Na ruské straně je to ostatně stejné, jak jsme viděli během výpadu Ukrajinou vybavených jednotek zahraničních bojovníků do Belgorodské oblasti v letošním i loňském roce.

Mít neustále vojenské síly rozložené po celé délce hranice je totiž krajně nepraktické – jejich pozice by byly příliš zranitelné. K obsazení hranice by bylo také zapotřebí značného množství mužů, které Kyjev teď prostě nemá k dispozici.

Rusko má v této oblasti několik desítek tisíc mužů, kteří mají z velké části za úkol ochranu hranice. Síly nejsou veliké, podle různých odhadů se jedná zhruba o 30-50 tisíc mužů, ovšem na hranici delší než 500 kilometrů.

To nestačí na velkou ofenzivu přes severní hranici. Zvláště když zatím nemáme žádné doklady o tom, že by ruská armáda v oblasti soustřeďovala i větší množství techniky, která by byla zapotřebí pro zajištění takového útoku.

Moskva ovšem zároveň síly v této oblasti v poslední době posilovala, shodují se nezávislí analytici i ukrajinská oficiální místa. Útok z tohoto směru se tedy očekával (viz nedávné vlákno ukrajinského analytika známého pod twitterovou „přezdívkou“ Tatarigami). Ruská armáda dávala ostatně své úmysly poměrně jasně najevo.

Před několika týdny například oznámila utvoření nové „severní skupiny vojsk“ a zřídila pro něj i účet na síti Telegram – tedy obvyklou platformu pro šíření zpráv a záběrů z bojů, jak připomněl další vojenský analytik Rob Lee.

Prakticky všechny nezávislé hlasy z analytické komunity se přitom shodují, že cílem je především Ukrajince donutit k nějaké reakci: Postavit je před těžké rozhodnutí, jak napsal polský odborník Konrad Muzyka. Smyslem je přimět Ukrajinu, aby přesunula své vojáky na místo nových střetů a oslabila obranu na jiných místech, především na východní frontě v Doněcké oblasti.

Ukrajina z politických důvodů neustále odkládala mobilizaci a v důsledku toho má akutní nedostatek vojáků. Tento omezený počet vojáků nutí Ukrajinu činit těžká rozhodnutí o tom, kde umístit vojáky, aby co nejlépe ochránili její území.

Součástí ruské strategie je také vyvolávání paniky a neklidu mezi ukrajinským obyvatelstvem a vládou. Charkov je v posledních měsících cílem častého ostřelování, které má město činit pro civilní obyvatelstvo těžko obyvatelným. Pokud se ruské síly přiblíží ještě o několik kilometrů, minimálně jeho okrajové části se ocitnou v dostřelu běžného dělostřelectva a tempo ostřelování se může ještě zvýšit.

Dosavadní podoba bojů ale nenaznačuje, že by hlavní snahou byl postup směrem k Charkovu. Ruskou vojenskou přítomnost v regionu tvoří především pěší jednotky. Jedná se o jednotky připravené spíše držet pozice než rychle postupovat do hloubi protivníkovy obrany. Pěchota také dokáže dobře držet dobyté pozice, takže jakýkoli pokus Ukrajiny o znovuzískání svého území bude o to obtížnější.

Ruská armáda se tedy nesnaží (a zřejmě ani nedokáže) podnikat rozsáhlé, rychlé údery do ukrajinského území. Místo toho se soustředí na to, aby si vybudovala obranné pozice v „území nikoho“ kolem hranice a pomalu se tlačila dále na jih. Přitom vytvoří i řadu pevných obranných pozic, které v případě nějaké protiofenzivy bude pro Ukrajinu obtížné prolomit.