Rusko si kupuje zbývající obyvatele Mariupolu. Betonem i důchody

Po deseti měsících ruské okupace jsou strach a nedůvěra dvě nejčastější reakce, s nimiž se novináři západních médii v Mariupolu setkávají. Obyvatelé města na jihovýchodě Ukrajiny jsou po dlouhém obléhaní a silném ruském ostřelování, které skončilo loni v květnu, stále vyčerpaní, ale také velmi obezřetní.

„Myslím si, že jste ruský novinář. Nebude se vám líbit, co vám chci říct, protože lidi jako vy začnou zabíjet, když se jim řekne pravda,“ odpověděl jeden uživatel sociálních sítí z Mariupolu reportérům BBC na žádost o rozhovor.

I přesto novinář Vitalij Ševčenko nakonec získal tři svědectví o životě ve městě. Výpovědi místního politika, důchodkyně a inženýra, kteří z obav o bezpečí vystupovali pod podmínkou anonymity, potvrzují i příspěvky na sociálních sítích o nedávném vývoji v Mariupolu.

Podle nich se Ruskem dosazená správa snaží získat přízeň obyvatel masivní a velmi nákladnou kampaní na obnovu města.

Ruská invaze ho proměnila k nepoznání. Podle odhadů OSN bylo pří ruských útocích poškozeno nebo zničeno 90 % obytných budov a 350 tisíc lidí muselo město opustit. Počet obětí je obtížné odhadnout, ale ukrajinské úřady tvrdí, že v Mariupolu zahynulo více než 25 tisíc lidí, píše server Worldcrunch.

Cílem kampaně na obnovu Mariupolu tak má být hladké začlenění Mariupolu pod Rusko. Moskva po zinscenovaných referendech z loňského podzimu považuje celou Doněckou oblast a tři další ukrajinské regiony za svá území.

Podle ruských úřadů žije nyní v Mariupolu přibližně 300 tisíc lidí. Až 70 tisíc z nich jsou ale přivezení stavební dělníci a příslušníci ruské armády. Obyvatelé vypovídající pro BBC tvrdí, že město zaplavili pracovníci z Ruska a střední Asie.

Mnoho poničených budov bylo strženo a na jejich místě vznikly nové. Podle výpočtů agentury AP se má v konečném důsledku jednat o více než 50 tisíc domů. Agentura v prosinci ale s odkazem na svědky z místa napsala, že na obnově města pracují pouze Rusové, prý aby se zabránilo případným nehodám.

Petro Andrjuščenko, poradce mariupolského starosty v exilu, ale tvrdí, že skutečným důvodem je zajistit, aby je lidé neviděli odvážet hnijící mrtvoly. „V mnoha budovách, zejména ve čtvrti kolem Azovstalu, jsou těla, která nikdy nebudou důstojně pohřbena,“ dodává.

V západní části Mariupolu například Rusové postavili celou novou čtvrť tvořenou desítkou bytových domů. Jmenuje se podle řeky Něvy, na níž stojí domovské město prezidenta Vladimira Putina Petrohrad. Podle ruských státních médií je Petrohrad také hlavním sponzorem rekonstrukce Mariupolu.

„Píše se to na autobusu: Petrohrad a Mariupol jsou partnerská města. Všude jsou hesla, že jsme teď součástí Ruska,“ řekla důchodkyně, kterou BBC představila pod falešným jménem Maria. „Měla jsem to ráda tak, jak to bylo dřív. Teď žijeme ve strachu. Nemáme ponětí, co můžeme očekávat.“

V domech, které po měsících urputných bojů vyvázly relativně bez úhony, Rusové vyměňují okna, radiátory a někdy i topení a kanalizační potrubí. Dodávky topení, tekoucí vody a elektřiny byly z velké části obnoveny. Autobusy opět jezdí a jsou plné cestujících, i když síť trolejbusů a tramvají je stále mimo provoz.

Znovu se otevřelo také mnoho škol, nemocnic a obchodů, i když řada obchodníků prodává své zboží přímo na chodnících.

„Je tak krásná, pokrytá pestrobarevnými čtverci,“ popisuje Maria nově otevřenou školu. V Mariupolu je ale stále větší počet dětí, než kolik jich školy v současné době mohou pojmout. Vyučuje se tedy na dvě směny: jedna dopoledne a druhá odpoledne.

Návrat dětí do škol ale komplikují nejen nedostatečné kapacity. Ruská vláda zavedla na dobytých územích vlastní školní osnovy – výuka je v ruštině, kterou ale žáci neovládají.

Rusko se ale nespoléhá jen na rekonstrukci města. Na Mariupolské například vyvíjí tlak, aby si pořídili ruské pasy. Bez nich si prakticky nemůžou najít zaměstnání, zejména ve veřejném sektoru.

Podle politika, s nímž mluvila BBC, lidé často stojí v „obrovských frontách“ ve snaze získat nový pas. Krom lepších pracovních příležitostí umožňují také cestovat do Ruska bez přísných kontrol nazývaných „filtrace“, jak dodal muž vystupující pod jménem Ivan.

„Vytvořili tady situaci, ve které máte problémy, pokud máte ukrajinské doklady. Když si pořídíte ruský pas, tak tím vaše problémy končí. ‚Teď jste jeden z nás,‘ říkají. Když dostanete ruský pas, všechno se zjednoduší,“ uvedl politik Ivan.

Prohlédněte si, jak na ruské pasy čekají lidé v okupovaném Doněcku.

Mariupol se také stává součástí ruského finančního systému. Ukrajinská měna hřivna byla postupně vyřazena a obchody nyní přijímají pouze ruský rubl. Rusko také zvýšilo důchody a penzisté navíc můžou často pobírat hned dva, jeden z Ruska a druhý z Ukrajiny, což přirozeně mnohým z nich vyhovuje.

Mnozí současní obyvatelé Mariupolu tam žijí proto, že nemohli město opustit, když na něj Rusové zaútočili, z důvodu nemoci nebo stáří, nebo proto, že přítomnost Ruska vítají.

„Už jsme pod vládou Ukrajiny trpěli dost. Teď se můžeme znovu nadechnout,“ uvedl jeden uživatel sociálních sítí, než s reportéry přerušil veškerý kontakt.

Rychle postupující kampaň obnovy a z ní vyplývající pocit obnovené normality, štědré výplaty důchodů a intenzivní mediální kampaň zaměřená na obyvatele Mariupolu dál podněcují šíření proruských nálad ve městě.

„Je mi zle ze vší té propagandy v novinách. Začali ji publikovat od prvního dne, hned říkali, jak se věci mají dobře,“ řekl BBC inženýr Jurij, také vystupující pod smyšleným jménem. „Cítím se teď ve svém vlastním městě nepatřičně. Lidé jsou jiní, moje město mi teď připadá jiné.“

Ivan cítí, že nemůže sdílet své proukrajinské názory se svými voliči. „Je těžké být proukrajinský v proruském prostředí. Ukrajina se bohužel vytrácí z mysli a srdcí lidí v Mariupolu,“ dodal.

Rychle probíhající obnova Mariupolu ale vyvolala závist v Doněcku. Regionální metropole okupovaná proruskými silami už od roku 2014 je teď ve srovnání s přístavním městem zanedbaná. Ruskem dosazený šéf takzvané Doněcké lidové republiky Denis Pušilin musel dokonce popřít zvěsti, že se hlavní město přesune do Mariupolu.