Hořící obchodní dům. Rusko se snaží rozsévat paniku, říká litevská novinářka

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Začátkem května zachvátil obchodní dům IKEA na předměstí litevského Vilniusu požár. Incident neupoutal větší pozornost, dokud ho polský premiér Donald Tusk nespojil s možným podezřením ruské strany.

Incident v Pobaltí připomíná i případ nezdařeného žhářského útoku v Praze 9 z minulého týdne, u něhož podle policie rovněž existuje vážné podezření na útok organizovaný z Ruska. A zapadá tak do sítě událostí, které se v posledních měsících odehrály na evropském území. Polsko prověřuje požár obchodního centra, v Británii pak hořel sklad s pomocí Ukrajině.

Pobaltský stát sice opakovaně čelí výhrůžkám i dalšímu zastrašování ze strany Moskvy, přesto nynější incident vzbuzuje neklid, vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jurga Bakaitė z litevské veřejnoprávní vysílací společnosti LRT.

Česká policie před pár dny zadržela kvůli nezdařenému žhářskému útoku muže z Jižní Ameriky a úřady se domnívají, že by stopy tohoto případu mohly vést do Ruska. Něco podobného se stalo i v Litvě, kde došlo k požáru obchodního domu IKEA. Co všechno o tomto případu zatím víme?

Bylo to opravdu zajímavé, protože zpočátku přišla pouze krátká zpráva o požáru. Bez větších podrobností se zmiňovalo, že by mohlo jít i o žhářství. Ale samozřejmě nikoho nenapadlo, že by takový incident byl politicky motivovaný nebo nějak spojený s Ruskem.

Pak ale naše Národní centrum pro krizové situace, což je poměrně nový orgán, vydalo varování pro velké instituce a podniky, aby byly obezřetné, protože by se podobné incidenty mohly opakovat. Myslím, že ani toto varování nevzbudilo velkou pozornost, přestože bylo vydané po požárech v Polsku.

Samozřejmě ani IKEA tu situaci moc nekomentovala - krom toho, že byl požár uhašen velmi rychle. Celá ta událost nevyvolala velkou pozornost. Vypadalo to dost divně, protože takové věci se nestávají, ale nevyvolalo to velkou paniku ani se to dlouho neřešilo v médiích.

Pořád o tom případu nevíme moc, vyšetřování nadále pokračuje a zřejmě jde o mezinárodní vyšetřování. Doposud víme hlavně to, co řekl polský premiér Donald Tusk, a to, že existuje určité propojení případů v Litvě a Polsku. Pachatelé tohoto požáru byli zatčeni a nyní jsou podle všeho ve vazbě v Polsku.

Co je důležité, a stalo se to u případů jak v Polsku, Litvě nebo i Česku, ty informace o možné ruské stopě nepřicházejí od policie, ale politiků. Policie nemůže snadno dokázat, že jsou tyto případy propojené, a proto si myslím, že dává ven jen opravdu málo informací.

Jak na incident reagovali litevští politici?

Poté, co Tusk spojení oznámil, trvalo poměrně dlouho, než se k případu litevští politici i orgány vůbec vyjádřili. My jsme je i žádali o komentář. Myslím, že oni sami nečekali, že polská strana veřejně tuto spojitost oznámí.

Nakonec přišla opravdu pouze základní prohlášení od prezidenta a také varování, že se podobné incidenty mohou odehrát znovu a že policie nemůže nyní poskytovat více informací.

V čem je spojitost mezi těmito útoky, které se odehrály v Polsku, Česku, ale i Velké Británii?

Je zvláštní, že ty útoky nejsou nijak velkého rozsahu, podobně jako ten v Česku. Není tedy jisté, proč Rusko tyto údery podniká. Může to být jen proto, aby stále ukázalo, že je na mezinárodní scéně schopné nějaké akce.

Ono to svým způsobem funguje, protože v Litvě jsou obecně lidé současným Ruskem znepokojeni. Pořád se diskutuje o tom, jak pomoct co nejvíce Ukrajině a zda není Pobaltí další na řadě i vzhledem ke své historické zkušenosti.

A sama Moskva zmiňuje, že Polsko a Litva by byly prvními, kdo by byl na ráně. Tohoto již rozesetého strachu pak Rusko dál využívá. Ale naštěstí ten požár v IKEA ani další incidenty nebyly příliš úspěšné. Má to pokaždé podobný scénář - požár byl uhašen, nikdo nebyl zraněn a nevznikla žádná panika.

Zatím ale není potvrzené, že útoky mají původ v Rusku, a je možné, že to bude velmi dlouho trvat. Proč je tak těžké tyto případy spojit?

On sice panuje pocit, že za těmi incidenty stojí Rusko, ale dokázat to a potvrdit u soudu bude trvat a bude zajímavé sledovat, jestli se to vůbec podaří. Nejedná se totiž o úplně běžný počin ruských tajných služeb.

Navíc je těžké najít lidi, kteří za těmi útoky opravdu stojí, vzhledem k tomu, že se zdá, že nyní za těmi činy stojí spíše najatí lidé. Například člověk z Jižní Ameriky není úplně běžný ruský agent. Myslím, že důležité je také zmínit, že Rusko zřejmě hledá lidi, kteří by páchali tyto činy, na sociálních sítích, což říkají naše i estonské úřady.

Stalo se někdy v Litvě, potažmo dalších pobaltských zemích, něco podobného? Nebo jde v posledních měsících o nový trend?

Pokud za těmito útoky opravdu stálo Rusko, je zřejmé, že jde o novou taktiku. Vedle žhářského útoku v IKEA jsme měli útok na Leonida Volkova, spolupracovníka Alexeje Navalného, za který byli později zatčeni tři muži v Polsku. Tento incident byl také spojovaný s Ruskem.

A nakonec, což je mnohem méně známý případ, se odehrály také série útoků na památky v Litvě a dalších pobaltských zemích. Minulý rok v květnu, kdy se v Rusku slaví Den vítězství, byly některé historické památníky znehodnoceny. To samé se stalo i letos na jaře a několik lidí kvůli tomu bylo zadrženo.

Zdá se, že jde o sérii událostí, které někteří odborníci nazývají jako novou část ruské agrese v Evropě. Moskva sice nemůže podnikat žádné agresivní akce na evropském území, nemůže na něj jakkoliv útočit, ale může podnikat tyto hybridní útoky s cílem rozsévat strach, paniku nebo zmatek.

Něco podobného řešilo i Estonsko už v roce 2007, kdy se zde úřady rozhodly přesunout sovětský pomník osvoboditelů, který zůstával symbolem sovětské okupace. To spustilo nepokoje a kybernetické útoky, za kterými mělo stát právě Rusko.