Rusko po třech letech přechází z tanků na osly. Kdy Kremlu dojdou zbraně?

Ztráty vojenské techniky na Ukrajině jsou ve srovnání s personálními ztrátami (ty jsme podrobně rozebrali v tomto článku) podstatně jasnější. Obrněná vozidla jsou zpravidla dobře vidět, když jsou zničena, zůstávají většinou dlouho na místě a obě strany se s jejich devastací či obsazením rády chlubí. S přihlédnutím k tomu, jaké množství obrazového materiálu se z války na Ukrajině dostává do světa, můžeme počítat s tím, že vizuální důkazy existují přinejmenším k většině techniky nasazované do předních linií.

Posbírat, ověřit, přetřídit a spočítat je může vlastně úplně každý z nás. Bude k tomu ale potřebovat hluboké znalosti samotné techniky, perfektní informační gramotnost, hromadu času, velké nasazení a jistě i neochvějnou trpělivost. Udělat z chaoticky roztroušených důkazů po celém internetu ucelený obrázek o minimální hranici reálných ztrát proto většině z „běžných smrtelníků“ nejspíš zní jako téměř nesplnitelný úkol.

Přesto existují lidé, kteří na něm už tři roky den za dnem úspěšně pracují. A dokonce zcela dobrovolně, ve volném čase.

Mezi ně patří členové týmu dobrovolnického OSINT (zkratka pro analýzu informací z otevřených zdrojů), projektu s názvem Oryx či Oryxspioenkop, kteří spravují nejspíš vůbec nejobsáhlejší a nejspolehlivější databázi ztrát techniky ve válce na Ukrajině na světě. Projít si ji můžete i s fotkami všech kusů techniky na tomto odkaze.

Základní přehled z ní vypadá následovně:

Dodejme, že počty z databáze Oryxu se podobají dalším nezávislým odhadům. Například jiný Oryxu podobný projekt s názvem Warspotting má ve své databázi záznamy o asi 19 tisících kusech zničené a poškozené ruské techniky. Uznávaný mezinárodní bezpečnostní think tank Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) ve svém nedávném reportu uvádí odhad, že Rusko přišlo od začátku války o 14 tisíc kusů tanků, bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, což jsou opět velmi podobná čísla. Oryx totiž, ač s lehce odlišnou kategorizací jednotlivých typů obrněných vozidel, napočítal necelých 12 tisíc kusů hlavních typů obrněné techniky.

V případě ukrajinských ztrát se příklady pro srovnání hledají těžko, protože většina databází a nezávislých odhadů je záměrně neuvádí. I v tom tkví unikátnost databáze Oryxu, jehož správci, přestože se hlásí k podpoře Ukrajiny, se rozhodli, že budou sledovat veškeré ztráty, včetně těch ukrajinských. Díky tomu máme solidní minimální hranici ztrát na obou stranách.

O kolik ale může být nižší než reálné ztráty?

Samotní autoři databází Oryxu se podle Jakuba Janovského, který je momentálně administrátorem celého projektu, domnívají, že v případě frontové techniky se počet dohledaných ztrát od reality liší v nízkých desítkách procent, zatímco u techniky používané dál za frontou může být rozdíl mnohem větší.

„U frontové techniky, tedy tanků, BVP (bojové vozidlo pěchoty) a podobných, odhadujeme, že reálné ztráty jsou asi o 20 až 25 % vyšší. U techniky, která je daleko za frontovou linií, kde je vysoká šance absence jakékoliv vizuální dokumentace, to může být 100 % a víc,“ řekl Janovský Seznam Zprávám.

Momentální poměr ztrát činící zhruba tři ku jedné v neprospěch Ruska podle Janovského vesměs odpovídá typickému poměru napříč celou válkou. Je to dáno hlavně tím, že je to Rusko, kdo pravidelně útočí, zatímco Ukrajina se většinou brání.

Z běžného tempa ztrát se podle Janovského vymykají jen dvě období - úplný začátek války v roce 2022, kdy byly ztráty extrémně intenzivní na obou stranách, ač pořád větší na ruské straně.

A poté charkovská ofenziva v září téhož roku, při níž Rusko během několika týdnů přišlo o velké množství techniky, kterou vojáci často nechávali při ústupu za sebou.

„Vymykaly se spíše počtem než poměrem ztrát - několikrát více ztrát za den než v jiných obdobích – s tím, že například charkovská ofenziva měla výrazně vyšší než obvyklé poměry ztrát ruské techniky, protože Rusové toho při útěku hodně opustili.“

Dalším jasně pozorovatelným trendem je podle Janovského postupný úbytek vojenské techniky na frontě. A to opět zejména na straně Ruska, které jí v první fázi používalo tolik, že k ní nemělo dost pěchoty, zatímco nyní je situace opačná.

„Tehdy v podstatě obětovali spoustu techniky, protože neměli pěchotu, která by ji mohla podporovat. Dá se říct, že Rusko s technikou nejprve plýtvalo, protože ji měli, v uvozovkách a z tehdejšího pohledu, nekonečno,“ zavzpomínal Janovský na první měsíce války. „Teď je definitivně vidět, že Rusko je s tím, jak sahá hlouběji do rezerv, opatrnější. Obětuje naopak spíš pěchotu, kterou posílá do boje často s minimální nebo žádnou podporou techniky,“ dodal expert.

Tento trend se podle něj týká i Ukrajiny, ale u Ruska je mnohem výraznější, čemuž nasvědčují i mnohé další zprávy.

Jak dlouho je ruské tempo ztrát udržitelné, a kdy se ony zprvu zdánlivě bezedné sklady kriticky vyprázdní, je otázkou, kterou se analytici zabývají už od prvních měsíců války. Již v prvním roce na problémy s doplňováním ztrát na ruské straně upozorňovaly například důkazy o vysílání „muzejních“ exponátů do bojů. A podobných signálů postupem času přibývá.

V posledních měsících se k nim přidává nápadný úbytek ruské techniky z bojiště a stále častější využívání improvizovaných prostředků, nejčastěji lehkých strojů civilního původu. Jak to může vypadat v praxi ukazuje například následující video zachycující ruskou formaci složenou z jednoho tanku a několika nepancéřovaných civilních vozů:

V posledních týdnech se objevily dokonce i zprávy od ruských vojenských blogerů, že některé jednotky dostaly k usnadnění zásobování osly, jejichž využívání následně otevřeně normalizoval i ruský poslanec z výboru pro obranu.

Nic z toho ale nemusí znamenat, že má Rusko kritický nedostatek techniky.

Důvody omezení nasazení těžkých obrněných strojů mohou souviset s počasím, nebo třeba se záměrným šetřením techniky na potenciální budoucí významnější operace. Oslíci se zase můžou hodit i tam, kam technika nemůže dojet a nebo může být jejich používání jen velmi vzácné.

„Je jednodušší popsat, co se děje, než říct, proč se to děje,“ pojmenoval Janovský problém, s jakým se on i další analytici, novináři a všichni další, kdo se snaží pochopit dění na bojišti, potýkají na denní bázi. Odpověď na otázku, kdy Rusku bude opravdu kriticky scházet technika, totiž nemůžeme najít jen na bojišti – jsou k ní potřeba také informace o tom, co se děje hluboko uvnitř těžko prohlédnutelného Ruska.

Podle již výše zmiňované zprávy IISS Rusko loni své ztráty obrněné techniky ještě dokázalo z většiny nahrazovat ze skladů, oprav a nové výroby, leč ne v plném rozsahu. Tanky by Rusku podle IISS při pokračování v rychlém tempu ztrát mohly „dojít“ někdy v roce 2026. Například americký Institut pro studium války (ISW) k tomu dodává, že podle některých analytiků, by se tak mohlo stát už na konci roku 2025.

Mezi ně patří i Janovský. „Rusko ještě má hodně techniky, už se ale kouká na to, že koncem tohoto roku, nebo začátkem příštího, u spousty z podstatných kategorií techniky doberou poslední zásoby ze skladů,“ řekl expert. „Technika by v takovém případě musela být nahrazována mnohem vyšší kapacitou výroby, které pravděpodobně nebude dosaženo. Rusko tak bude muset používání techniky na frontové linii buď utlumit nebo techniku koupit odjinud, což se v takových počtech dá těžko udělat,“ dodal.

Janovský přitom odkazuje na informace získané skupinou OSINT expertů zaměřujících se na zkoumání ruských vojenských skladů, kde rezervní technika většinou stojí pod širým nebem.

Z jejich analýzy vyplývá, že u většiny hlavních kategorií tanků i některých dalších obrněných vozidel jsou rezervy na skladech kolem poloviny kapacit ve srovnání s předválečným stavem. To by samo o sobě ještě nebylo tak špatné, kdyby většina ze zbývajících strojů nebyla ve špatném stavu – ano, skutečně existují lidé, kteří umí ze satelitních snímků poznat zevrubný stav techniky. Zatímco ve „špatném“ a „nejhorším“ je podle analýzy přes 1900 a 1200 kusů tanků, v „ucházejícím“ stavu jen necelé tři stovky.

Dostat přitom na frontu techniku, která není v „ucházejícím“ stavu je podle Janovského velmi náročné, obzvlášť v době, kdy se dá předpokládat, že hodně z těchto strojů už bylo „kanibalizováno“ pro náhradní díly potřebné pro údržbu strojů bojujících na frontě.

„Ani tanky, které jsou evidovány jako v ucházejícím stavu, nelze rovnou vrhnout do boje. Nějaké opravy se musí udělat i na nich. Tanky v druhé kategorii mohou vyžadovat rozsáhlou přestavbu a strojům zařazeným do třetí nejhorší kategorie už například chybí celé motory, věže a podobně, takže u většiny z nich ani oprava není možná,“ řekl Janovský.

V případě Ukrajiny se už dlouho mluví o tom, že její hlavní výzvou není technika, ale personál, kterého armáda nemá dost kvůli ztrátám a problémům s mobilizací. To ale neznamená, že Ukrajina má techniky víc než dost.

„Ukrajinské ozbrojené síly nečelí kritickému nedostatku výbavy, ke spolehlivému zastavení dalších ruských útoků budou nicméně pravděpodobně potřebovat víc zbraní, zejména pak moderních na Západě vyrobených systémů. Pro nové ofenzivy k osvobození okupovaného území by Ukrajina potřebovala podstatně víc techniky,“ uvádí IISS.

Podle think tanku, ale i dalších nezávislých odhadů (například tohoto) je Ukrajina zhruba na stejných číslech těžké techniky, jako byla před válkou, a na o něco vyšších číslech lehčí techniky. Zároveň se ale armáda jako taková od války značně rozrostla, což znamená, že její jednotky nemají k dispozici ani zdaleka srovnatelné množství techniky.

„Určitě můžeme říct, že je ukrajinská armáda lehčí, protože brigády mají v průměru méně tanků a další obrněné techniky, než měly před válkou,“ řekl k tomu Janovský.

Přiblížit velikost ztrát techniky na Ukrajině lze i prostřednictvím srovnání s výzbrojí největších armád světa třeba na příkladu tanků.

Když se budeme držet potvrzených čísel, obě země jich dohromady ztratily téměř pět tisíc (Rusko 3773, Ukrajina 1080). Podíváme-li se na současný žebříček armád s nejvyšším počtem tanků na světě, pak je na prvním místě Čína s 6800 tanky.

Pokud se zaměříme na státy NATO, tam jsou na prvním místě USA se zhruba 4600 tanky. Celý zbytek Severoatlantické aliance by měl mít asi 7000 tisíc tanků (z toho přes 2200 disponuje Turecko).

Na Ukrajině tedy byly ztraceny víc než dvě třetiny tankového arzenálu Číny, víc než celá tanková flotila USA a kolem dvou třetin tanků celého zbytku NATO, vyjma USA.

Kdybychom se podívali na tankový arzenál NATO bez USA i Turecka, ztráty na Ukrajině by ho smazaly v celé výši.