Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Nevylučuji žádné možnosti,“ citovala nedávno ruská agentura Interfax vyjádření náměstka ruského ministerstva zahraničí Sergeje Rjabkova. Vyjadřoval se k tomu, jakou reakci Moskva připravuje na nedávno oznámený plán rozmístit v Německu americké rakety středního doletu.
Zpráva ruské agentury přímo zmiňuje, že podle Rjabkova není vyloučeno ani rozmístění (zdůrazňujeme, že není řeč o použití) nových jaderných zbraní.
Ačkoliv jaderné hrozby ze strany Ruska v posledních letech nejsou ojedinělým úkazem a často bývají interpretovány jako součást snahy o odrazení Západu od podpory Ukrajiny, tentokrát se dá předpokládat, že Rusko skutečně chce alespoň nějaké nové rakety rozmístit.
Ruská hrozba totiž přichází poté, co USA s Německem na okraj summitu NATO oznámily plán umístit do Německa americké rakety středního doletu. Tento typ zbraní přitom z Evropy začal ve velkém mizet v letech následujících po podpisu Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) mezi USA a Sovětským svazem v roce 1987.
USA se je ale nyní rozhodly vrátit a do Německa je chtějí postupně rozmístit do roku 2026. Podle expertů je téměř jisté, že Rusko bude minimálně v prvním sledu reagovat rozmístěním vlastních raket.
Jak došlo ke krachu INF?
Připomeňme, že od smlouvy INF oficiálně odstoupily Spojené státy v roce 2019 za vlády Donalda Trumpa. Washington ale z jejího porušování obviňoval Rusko už za Baracka Obamy kvůli vývoji a testům rakety s označením SSC-8, která má mít údajně dostřel až 2500 kilometrů.
INF země zavazovala k likvidaci raket s dostřelem od 500 do 5500 km. Rusko dodnes porušení smlouvy popírá. Ve skutečnosti ji zřejmě porušovaly obě strany. Po USA od smlouvy odstoupilo i Rusko.
USA už rakety, které by spadaly do kategorie zapovězené INF, letos nasadily na Filipínách. Rusko tvrdí, že na rozmístění takových raket dodržuje dobrovolné moratorium.
Tři druhy raket
Společné prohlášení uvádí, že USA plánují rozmístit hned tři konvenční druhy raket.
Konkrétně se bude jednat o rakety s plochou dráhou letu Tomahawk, víceúčelové rakety SM-6 ve verzi země-země a nové hypersonické rakety označované „Dark Eagle“ nebo LRHW (Long-Range Hypersonic Weapon). Poslední z vyjmenovaných typů sice prohlášení nevyjmenovává přímo, ale žádný jiný známý systém popisu v dokumentu neodpovídá.
Takhle daleko tyto rakety dostřelí:
Dosud přitom měli Američané na evropské půdě nasazené rakety odpálitelné z raketometů HIMARS nebo MLRS s dostřelem asi 150 km (pro úplnost dodejme, že se v tomto článku nezabýváme mezikontinentálními raketami).
Jak velkou jsou rakety posilou?
Krok tedy z vojenského hlediska NATO poskytne novou možnost zasahovat raketami odpálenými ze země cíle hluboko za ruskými hranicemi. Ať už byl zamýšlen jakkoliv, ponese s sebou i politickou reakci.
„V každém případě se jedná o zbraňové systémy, které mají v rámci širší obranné strategie NATO v Evropě své vojenské uplatnění,“ okomentoval pro Seznam Zprávy význam zbraní analytik Michal Smetana z Institutu mezinárodních studií FSV UK.
V čem spočívá hlavní výhoda raket středního doletu oproti mezikontinentálním?
Podle Smetany je největším vojenským přínosem rozmístění raket středního doletu v Evropě to, že jsou schopny zasáhnout klíčové cíle na území Ruské federace, včetně kritické infrastruktury nutné pro obsluhu ruského jaderného arzenálu, extrémně rychle.
„Ponechávají tak druhé straně ještě kratší reakční čas, než je tomu u raket dlouhého doletu odpalovaných z amerického kontinentu. Zároveň tyto systémy nejsou od vypovězení smlouvy INF žádným způsobem smluvně limitovány,“ řekl Smetana.
Rusko podle něj bude reagovat rozšiřováním vlastních kapacit střel středního doletu, konkrétně například rozšířením arzenálu raket 9M729 (ruské označení pro již výše zmiňovanou SSC-8), nebo konverzí některých námořních systémů pro odpalování ze země.
„Hlavním cílem americké armády zjevně je mít možnost úderu na dlouhou vzdálenost. Tu totiž v tuto chvíli nemá vůbec žádnou, protože příslušné systémy spadají pod letectvo nebo námořnictvo. Armáda chce mít vlastní systém, a jelikož je to armáda, musí být pozemní,“ popsal Seznam Zprávám vlastní chápání hlavního záměru kroku Pavel Podvig, mimo jiné expert Institutu OSN pro výzkum odzbrojení (UNIDIR) a ředitel nezávislého projektu Russian Nuclear Forces.
Armádou je v tomto případě myšlena jedna ze šesti složek Ozbrojených sil USA. Dalšími jsou zmíněné letectvo a námořnictvo a vedle nich také námořní pěchota, pobřežní síly a vesmírné síly.
„Mít takovou schopnost zřejmě dává smysl, když se na to díváme čistě z vojenského pohledu. Znovuobjevení se pozemních střel středního doletu v minulosti eliminovaných dohodou INF ale bude samozřejmě mít i politické dopady,“ dodal Podvig s tím, že stejně jako Smetana očekává ruskou reakci v podobě rozmístění vlastních raket. Není podle něj navíc vyloučené, že na rozdíl od USA Rusko rozmístí i střely jaderné.
Podobně se k věci vyjadřují i další experti pro zahraniční média.
„Definitivně směřujeme k novému závodu ve zbrojení,“ řekl například pro Deutsche Welle Tim Thies z Institutu pro výzkum míru a bezpečnostní politiky při Hamburské univerzitě s tím, že ruská reakce podle něj bude zahrnovat další rozmísťování i vývoj vlastních raket, avšak i jaderných. Ani takový vývoj se ale podle Thiese nevylučuje s tím, že by rozmístění raket v Německu mohlo být „důležitým prostředkem strategie NATO“.
Novinář a analytik Kyle Mizokami v článku pro Popular Mechanics uvádí, že zejména rakety LRHW přinesou novou schopnost zasahovat cíle klidně až v Moskvě. Ačkoliv něco takového je podle něj nepravděpodobné, má to „symboliku, kterou Putin nemůže ignorovat“.
Jaké rakety USA v Německu rozmístí?
První z vyjmenovaných druhů raket je dobře známý. Původní verze Tomahawků byla nasazena už v 80. letech 20. století. Od té doby jich vzniklo mnoho verzí s různým dostřelem, z nichž nejlepší podle analytiků z amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) dostřelí až do vzdálenosti 2500 km.
Mizokami vyzdvihuje proklamované technické parametry LRHW, které jsou lepší než u ruských hypersonických raket, a odhaduje, že vyvinout novou a lepší raketu tohoto typu by Rusku trvalo roky a těžko by se mu na to sháněly zdroje.
Přesto podle Mizokamiho Rusko nebude chtít ustoupit, a proto přijde s vlastní odpovědí, která „bude možná typickým způsobem přehnaná“ a bude zahrnovat jaderné zbraně.
Rozpačitě americko-německý plán působí na uznávaného odborníka na jadernou a raketovou problematiku z Federace amerických vědců Hanse Kristensena. „Rusko nejdřív vyvine a rozmístí rakety a poruší INF. Pak z ní USA odejde a rozmístí je taky. Rusko pak odpoví rozmístěním více raket. Potom… Má tady někdo plán, nebo všichni jedou na autopilota?“ napsal na sociální síť X.
Naděje na novou smlouvu?
Část analytiků se nicméně domnívá, že v dlouhodobějším horizontu by americké rakety v Německu mohly mít i deeskalační výsledek. Podobně tomu ostatně bylo i za studené války, kdy smlouvě INF předcházelo rozhodnutí USA rozmístit v západní Evropě jaderné střely Pershing II, které ale bylo doplněné o nabídku Sovětskému svazu na smluvní regulaci tohoto typu raket.
Podle Smetany by NATO mohlo „v ideálním případě“ aktuální rozmístění raket v Německu využít podobně jako před desítkami let k tlaku na budoucí dohodu, která by INF nahradila a pozemní systémy raket středního doletu opět zregulovala.
Na to samé upozornil i Thies, který nicméně druhým dechem dodal, že ani v minulosti nebyla cesta k odzbrojení vůbec jistá a mimo raket Pershing II v tom hrál roli i mimořádný vztah mezi tehdejšími prezidenty Ronaldem Reaganem a Michailem Gorbačovem.
Mizokami pak možnost, že Rusko ustoupí a vrátí se k INF, rovnou označil ze „nepravděpodobnou“.
Souvislost s Ukrajinou není jistá
Společné prohlášení USA s Německem se nevyjadřuje k tomu, jestli státy k rozhodnutí rozmístit rakety došly v přímé souvislosti se zhoršením vztahů s Ruskem v posledních letech. Jen stručně uvádí, že rakety potvrdí plnění amerického „závazku k NATO“ a přispějí k „evropskému integrovanému odstrašení“.
Přímo s Ruskem krok spojují němečtí vrcholní politici. Například ministr obrany Boris Pistorius řekl ARD, že se Německo „domnívá, že Rusko tyto zbraně (rakety středního doletu) již nějakou dobu má v Kaliningradu, což znamená, že Německo a další evropské státy jsou v jejich dostřelu“.
Podobně i mluvčí strany SPD kancléře Olafa Scholze Nils Schimd pro NYT sdělil, že krok je potřeba udělat kvůli „modernizaci ruského jaderného arzenálu a ruské agresivní politice, která ohrožuje Německo a evropskou bezpečnost“.
Je ale dost možné, že rozhodnutí umístit tento typ raket do Evropy mohlo být učiněno ještě před 24. únorem 2022.
Podle Podviga jde nejspíš o součást dlouhodobého plánu, který vznikl už před ruskou invazí a nyní na něj „prostě došlo“. „Že se to rozhodnutí udělalo mimo kanály NATO a bez větší diskuze, to jen potvrzuje. Vypadá to jako byrokratický proces, který prostě postupuje dál,“ odhadl expert.
Cílem podle Podviga nejspíš ani není ohrožení konkrétních strategických cílů v Rusku, což ale podle něj nebrání Moskvě vyložit si to jako politické gesto ukazující, že se nemá v plánu vracet k limitům a dohodám.
Dodejme, že o plánu armády na vyplnění „mezery ve schopnostech dosáhnout na cíle ve vzdálenosti 500 až 2000 kilometrů“ v Evropě i Pacifiku mluvil už v roce 2020 v rozhovoru pro Defense News americký generál John Rafferty. V Pacifiku by podle něj takové schopnosti byly hodnotné proti námořním cílům a v Evropě by zase ohrožovaly protivníka hluboko v jeho území.
Proč zrovna Německo?
Seznam Zprávy se analytiků zeptaly i na otázku, proč americké rakety mají skončit zrovna v Německu, a ne například v Polsku nebo jiné východnější a Rusku bližší zemi.
Podle Smetany pro Spojené státy mohlo být rozhodující, že má Německo pro rozmístění těchto systémů vhodnější infrastrukturu a že se může zároveň potenciálně jednat o méně politicky citlivý krok, než by bylo rozmístění například v Polsku. Podvig k tomu dodal, že právě v Německu sídlí evropská multidoménová pracovní skupina armády, do jejíhož ranku záležitost spadá.