Rusko na vyjednání míru nespěchá. Čas mu může přinést ještě lepší pozici

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ambice amerického prezidenta Donalda Trumpa uzavřít konflikt na Ukrajině co nejrychleji zatím naráží. Přestože se zprostředkovaně podařilo obě strany dostat k jednacímu stolu a najít shodu alespoň na částečném příměří, cesta k míru bude ještě dlouhá. A to z velké části hraje do karet ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi.

Za poslední měsíce ani jednou nenaznačil, že by měl vůli k jakémukoliv ústupku z původních požadavků. Namísto toho se zdá, že i on z velké části diktuje, jakým tempem se budou jednání odvíjet.

Okamžité třicetidenní příměří navržené Kyjevem a Washingtonem odmítl a kývl pouze na omezené zastavení úderů obou stran proti energetickým cílům.

To je přitom výhodné spíše pro Moskvu vzhledem k rozsáhlým škodám, které ukrajinské údery napáchaly na ropných a plynových zařízeních v Rusku. Naopak rozsáhlé ruské útoky na infrastrukturu napadené země s jarem ubývají.

Dohoda navíc neobsahuje žádný jasný mechanismus vynucování a obě strany se rychle vzájemně obvinily z jeho porušování.

U zastavení úderů v oblasti Černého moře pak Moskva trvá na tom, že Západ musí zrušit sankce na některé banky a další společnosti zapojené do vývozu ruských zemědělských produktů, které se zavedly po začátku invaze.

Trumpova administrativa se nadále snaží dosáhnout řady dílčích dohod o příměří a tvrdí, že si jimi připraví půdu pro širší klid zbraní a nakonec mír, který letitý konflikt ukončí.

Tyto velmi omezené dohody zatím sloužily spíše Rusku k získání ústupků ze strany Ukrajiny a přízně šéfa Bílého domu, který má zájem se pasovat do role mírotvorce. Pro uzavření širších dohod ale Putin klade jasné podmínky, včetně omezení vztahujících se na ukrajinskou armádu i její zásobování ze zahraničí, což by v případě obnovení bojů učinilo Kyjev obzvláště zranitelným.

„Rusko neprojevilo během probíhajících rozhovorů, které vedla Trumpova administrativa ve snaze dosáhnout příměří na bojišti, žádný opravdový zájem o skutečné příměří,“ řekl pro Seznam Zprávy analytik Benjamin Schmitt působící na Pensylvánské univerzitě.

„Zatímco ukrajinská vláda jednala v dobré víře, aby prosadila bezpodmínečné třicetidenní příměří, které preferuje Bílý dům, totéž nelze říci o Kremlu. Ten jednání nadále zdržuje přidáváním maximalistických požadavků, které by v budoucnu vážně narušily ukrajinskou suverenitu a národní bezpečnost jako předpoklady byť jen třicetidenního dočasného příměří,“ vysvětlil.

Podle Pavla Havlíčka z Asociace pro mezinárodní otázky se nyní každá dohoda rodí velmi bolestivě. „To dává tušit, že Rusové jsou v těchto věcech velmi instrumentální a velmi tvrdě určují podmínky ve smyslu, jak daleko a za jakých okolností se bude dál postupovat. Takže jenom vidíte, jak už v tuto počáteční chvíli jsou všechny kompromisy velmi složité a obtížně se jich dosahuje,“ popsal.

Putin si může dovolit získávat čas na svou stranu. Jeho armáda si udržuje iniciativu a bez větších problémů může bojovat několik měsíců. Navíc s postupem času by se pro ni situace na frontě mohla ještě zlepšit, protože je velmi nepravděpodobné, že by současná americká administrativa odsouhlasila další balíček vojenské pomoci Kyjevu.

A i když se evropské státy snaží na americký odstup připravit, budou mít zřejmě problém tuto mezeru zaplnit.

Už od začátku roku 2023 je konflikt stále více definován jako opotřebovací válka, ve které se fronta mění jen velmi pomalu a za velkých ztrát na obou stranách. Takový typ bojů je podle analytiků výhodnější pro Rusko vzhledem k jeho materiální i personální převaze.

Ruské straně ovšem nahrávají i zlepšující se vztahy se Spojenými státy. Zatímco dříve Washington platil za hlavního podporovatele Kyjeva, což kladlo na Moskvu tlak, nyní se pozice změnila.

„Problémem dosavadních jednání je, že Trumpův Bílý dům odmítl učinit jakékoli prohlášení nebo vyvinout skutečný tlak na Putinův Kreml,“ poznamenal Schmitt.

Hovořilo se například o tom, že by Spojené státy mohly sáhnout po sankcích, které by zasáhly zejména ruský energetický sektor a znamenaly by pro ruského lídra ránu. Místo toho ale americká administrativa přijala a zopakovala Putinova prohlášení, že chce konflikt ukončit, a hovoří o možnostech obnovené éry spolupráce s Ruskem.

Zaznívají také přátelská výroky na účet Kremlu, včetně přitakání některým jeho podmínkám, které ovšem zarytě odmítá Kyjev.

„Trump se zatím k ruskému diktátorovi a jeho přisluhovačům chová téměř výhradně vstřícně. A i když členové jeho národně bezpečnostního týmu (nebo on sám prostřednictvím své platformy Truth Social) vyhrožují Rusku zpřísněním ekonomických sankcí, nevyhnutelně nachází způsoby, jak tato opatření zmírnit nebo odvolat,“ dodal Schmitt.

Dokonce i v souvislosti se zdržováním jednání, které komplikuje Trumpův slib uzavřít mír co nejrychleji, americký prezident nastavuje pro Rusko příznivý tón. Připustil, že i on někdy tuto taktiku používá a že věří zájmu Moskvy na ukončení konfliktu.

„Proč by Putin myslel na něco jiného než na dosažení svých maximálních cílů, když se vztahy s USA změnily z hluboce antagonistických za prezidenta Joea Bidena na nepředstavitelně přátelské za Trumpa? Podmínky nemohly být příznivější,“ napsal v analýze pro britský think tank Chatham House analytik John Lough.

Z této strategie chce Kreml vytěžit to, že zatímco diplomaté budou vyjednávat, Washington mu buď mlčky umožní pokračovat v postupu na bojišti, nebo dokonce zatlačí na Kyjev, aby plně stáhl své vojáky z Ruskem okupovaných regionů, včetně Chersonu a Záporoží, jak pro nezávislý ruský server The Moscow Times podotkl jeden z ruských představitelů.

Právě územní otázka je pro Kyjev jedním z nejpalčivějších bodů. Moskva tvrdí, že Doněcká, Luhanská, Záporožská a Chersonská oblast jsou ruským územím, přestože žádnou z nich plně vojensky nekontroluje.

Moskva anexi části ukrajinského území prezentuje domácímu publiku jako největší úspěch už tři roky trvající operace, proto si nemůže dovolit jejich ztrátu. Vojenské upevnění kontroly v nich by mohlo pozici Kremlu ve vyjednávání zlepšit.

Ani pro Vladimira Putina ovšem není situace pouze příznivá.

„V nadcházejících měsících bude Rusko pravděpodobně čelit několika materiálním, personálním a ekonomickým omezením, která vyvinou tlak na schopnost Kremlu udržet své válečné úsilí na Ukrajině ve střednědobém až dlouhodobém horizontu – pokud budou ztráty ruských sil na Ukrajině pokračovat současným tempem,“ napsal ve své nedávné analýze think tank Institut pro studium války.

Problém Moskva může mít i po ekonomické stránce, kde zůstává ještě prostor i pro širší zásah Spojených států.

„Rusko není imunní vůči dalekosáhlým západním sankcím, které jsou účinně aplikovány a stále postupují dále. Hodně se teď západní společenství koncentruje na oblast energetiky, které je pro Rusko zásadní, a to i proto, že se od ní odvíjí velikost ruského rozpočtu,“ podotkl Havlíček.