Rusko modernizuje, Ukrajina opravuje. Velké srovnání armád

Vojáci u hranic, ostražitý Západ a nevyzpytatelný Putin. Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou nepolevuje a nad dalším vývojem situace visí otazník. Zřejmě nejhorším scénářem rusko-ukrajinské krize by byla otevřená válka mezi oběma státy. Jak velké a kvalitní armády by proti sobě stály? A jakou roli v případě té ukrajinské hrají dary ze zahraničí?

„V principu je rovnováha sil pro Ukrajinu velmi špatná. Už jen když se podíváte na velikost ekonomik a toho, co si dané země mohou finančně dovolit,“ vysvětlil v rozhovoru pro Seznam Zprávy výzkumný pracovník Peace Research Center Prague na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Vojtěch Bahenský.

„Ukrajina na zbrojení nevydává málo, na obranu jdou nějaká 3 % HDP, tedy zhruba dvojnásobek toho, co dává Česká republika. Nicméně Rusko vydává zhruba stejně tolik, pokud ne trochu víc, a ruská ekonomika je výrazně větší než ta ukrajinská.“

Jak potvrzují i dostupná data, podíl HDP, který obě země vydávají na svou armádu, se pohybuje přibližně mezi 2,5 až 3 %. Ukrajina v tomto směru Rusko v roce 2020 dokonce předčila. Ruská armáda však v porovnání s vojskem sousední země disponuje více než desetinásobným rozpočtem.

„Co se pak týče investic do techniky, výdaje na straně Ruska vychází zhruba na 17 miliard dolarů (asi 361 miliard korun, pozn. red.) ročně a na straně Ukrajiny zhruba na jednu miliardu dolarů (21 miliard korun) ročně. V tomhle ohledu je to pro Ukrajince velmi špatná situace. Samozřejmě to ale není jejich chyba, nemůžou s tím moc dělat,“ dodal k tématu Bahenský.

Právě finanční možnosti se nicméně promítají do podoby a kondice obou armád. Obě armády stojí primárně na vybavení ze sovětských dob. Zatímco ruská armáda je ale schopna ve výrazně větší míře modernizovat, obměňovat a postupně vyřazovat své nejstarší kusy, ukrajinská armáda na to jednoduše nemá prostředky.

Rusko tak řadu let průběžně investuje do modernizace a nákupu nového vybavení. Ukrajinská armáda se zase od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, ve výrazně větší míře snaží zprovoznit techniku, kterou již měla. Úroveň, ve které byla před lety daná technika provozuschopná, by se však podle osloveného výzkumného pracovníka dala nazvat „absolutně tristní“.

„Ukrajinská armáda v roce 2014 začínala v podstatě na nule. Byla ve strašně špatném stavu. Myslím, že třeba u stíhacího letectva bylo provozuschopných zhruba 10 % letadel ze všech, co měli. Podobný příběh se opakoval napříč armádou. Někteří mluvili o tom, že z celé armády bylo v roce 2014 nasaditelných asi šest tisíc vojáků,“ sdělil Bahenský.

Právě i počty vojáků se během let na obou stranách proměnily, nepoměr ale stále zůstává výrazný. Podle Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) nyní Rusko proti Ukrajině disponuje více než trojnásobkem vojenského personálu, má dvojnásobné zálohy a pětinásobek paramilitantních jednotek.

Velký rozdíl mezi oběma armádami však zůstává na poli technickém. A to nejen co do kvality. Dělostřelectvo (artilerie) největší země světa má například více než trojnásobek techniky; na jeden ukrajinský tank připadá téměř pět ruských. Některé tanky ruské armády jsou sice zastaralé, země je však využívá jako návnadu na odhalení protitankových pozic.

„Ukrajina byla například schopná modernizovat menší část svých tankových sil na úroveň částečně srovnatelnou s ruskými tanky T-72B3. Ty tvoří zhruba polovinu tankových sil Ruska,“ uvedl v rozhovoru Bahenský.

Výzkumník také upozornil, že vzhledem k množstevní převaze si Rusko do značné míry může vybrat, koho do možného konfliktu pošle a koho ne. Dá se tedy předpokládat, že si v případě invaze vybere spíše síly modernější.

Jasnou dominanci pak má Rusko ve vzduchu. V počtu helikoptér země hlásí převahu 16:1 a bojových letadel má patnáctkrát více. Vyplývá to ze statistik Stockholm International Peace Research Institute, Global Firepower a již zmíněného IISS, které zpracoval web stanice Al-Džazíra.

„Ukrajina si kvůli tomu, že má omezené prostředky, nemůže dovolit rozvíjet všechny oblasti armády. Jsou tak části, typicky protivzdušná obrana, které zůstaly nerozvinuté. Rozvoj ukrajinské protivzdušné obrany je od roku 2014 v podstatě jen opravou toho, co již měli. Respektive toho, co jim zbylo po Sovětském svazu,“ upozornil dále odborník.

„Před revolucí nedávala Ukrajina na armádu ani jedno procento HDP a armáda byla v příšerném stavu. Měli velké problémy s korupcí, armáda byla podfinancovaná a ukrajinský obranný průmysl, který je relativně značný, pracoval hlavně na export. Spoustu věcí tak nedodával ani vlastní armádě,“ sdělil Bahenský.

Ukrajina ale během posledních let investovala obrovské úsilí, aby svou armádu výrazně rozšířila, vybavila a profesionalizovala. Jejím cílem bylo přiblížit se standardu NATO. Vzhledem k omezeným financím ji nicméně již nebylo možné významně kvalitativně vylepšovat.

„Ukrajinská armáda se nyní spíš dostává tam, kde měla být možná někdy v roce 2014,“ podotkl odborník. V horizontu 10 let ji navíc čeká velké přezbrojení, jelikož velká část techniky používané Ukrajinci pochází z konce 80. let minulého století, a její životnost se proto chýlí ke konci. „Už nebude možné ji dál modernizovat, nebo ta modernizace bude muset být tak obrovská, že se vyplatí spíše koupit techniku novou. A na to skoro určitě nebudou peníze.“

Ukrajina tak udělala významný pokrok, ani Rusko však nestojí na místě. Pro ruskou armádu před lety vznikl velký program reforem, který byl později ještě upraven na základě zkušeností s válkou v Gruzii a do kterého se propisují i zkušenosti z Ukrajiny nebo ze Sýrie.

„Pokud já vím, tak Rusové se od roku 2014 hodně soustředili na zvýšení připravenosti svých sil, na jejich uvedení do chodu a boje, a na zásobení se municí,“ přiblížil situaci Ruska Bahenský. „Zároveň došlo k rozvoji platforem nebo modernizaci tankových sil. Je to ale postupný rozvoj a upřímně si nemyslím, že by ruská armáda v roce 2014 měla o tolik víc problémů s ukrajinskou než ruská armáda nyní.“

Vzhledem k přetrvávajícímu napětí na hranicích mezi zeměmi se rozhodl reagovat i Západ. Zatímco vzniká seznam sankcí, jejichž část bude na Rusko uvalena zřejmě i bez provedení invaze, některé státy Ukrajině přislíbily a zaslaly vojenskou pomoc. Česká vláda například na konci ledna rozhodla, že Ukrajině daruje 4000 dělostřeleckých granátů v hodnotě 37 milionů korun.

„Tyhle dodávky zbraní bych určitě vnímal víc jako symbolické. Byť chápu, že Ukrajinci jsou za to vděční a že je zároveň potřeba to číst jako potenciální příslib toho, že pokud tam dojde ke konfliktu, tak toho pošleme víc. Nemyslím si ale, že to nějak zásadně mění situaci,“ upozornil Bahenský.

Pro srovnání - ukrajinské síly podle odhadu během bojů na východě země použily do roku 2017 asi 24 tisíc tun dělostřelecké munice. Množství dělostřeleckých granátů, které nyní Ukrajině přislíbilo Česko, odpovídá zhruba 200 tunám.

Podle Bahenského je nutné mít na paměti i to, že západní obranný průmysl není stavěný na to, aby najednou začal ve velkém vyrábět obrovské množství techniky pro válku s Ruskem. Problémový je i fakt, že velké a složité kusy vojenské techniky zpravidla vyžadují velmi zkušenou obsluhu či alespoň velmi dobře vycvičenou obsluhu. Všechny části armády také musí být schopné spolupracovat a komunikovat.

„To znamená, že my jim nyní narychlo nemůžeme poslat třeba Patrioty, americký protivzdušný systém, protože Ukrajinci nebudou schopni včas vycvičit jeho obsluhu a integrovat ho do vlastních systémů. A nikdo není připravený tam poslat americké vojáky, aby ho obsluhovali,“ vysvětlil expert. „V podstatě jim dodáváme věci, které Ukrajinci budou schopni velmi snadno a rychle sami použít.“

„Nejsou to žádné dodávky zbraní, které by najednou umožnily Ukrajině se ubránit. Ale asi neexistuje nic, co bychom tam mohli poslat, co by to v horizontu měsíce, dvou nebo půl roku dokázalo,“ domnívá se Bahenský.

Na tom, že pomoc ze zahraničí je pro Ukrajince spíše symbolická, se shoduje více hlasů. Jak ale v podcastu Studio N upozornil reportér slovenského Denníku N Mirek Tóda, takto symbolické kroky jsou velmi důležité.

„Je to jako by se Západ opravdu snažil dát Putinovi najevo, že pokud to udělá, nebude to úplně jednoduché. Což je oproti roku 2014 velký posun,“ sdělil novinář, který se pravidelně vydává na reportážní cesty právě na Ukrajinu.

Jak přesně by potenciální invaze na ukrajinské území mohla vypadat, se dá jen těžko odhadnout. Ukrajina sice s ruskou armádou má od roku 2014 zkušenosti, akce takového druhu by však znamenala něco zcela jiného. Střetnutí, ke kterým dříve mezi vojáky došlo, navíc byla jen malá. Podle Bahenského by nyní mohlo jít spíše o manévrový boj, taktické údery na velicí centra a roli by sehrála zejména vzdušná síla.

Jde ovšem pouze o hypotetické odhady, jelikož mnoho věcí, které mohou hrát v konfliktu roli, zůstává velkou neznámou. Svět například neví, jak vlastně Rusko vnímá ukrajinské síly a jak se tento jejich postoj může odrazit na případném postupu. Otázkou je i to, co si Rusko myslí, že je potřeba udělat, aby zkolabovalo ukrajinské vedení. Obzvláště těžké je pak soudit i psychologické faktory spjaté například s naladěním obou národů.

„U všech válek obecně je velmi obtížné dělat závěry o tom, jak dopadnou, zvláště pokud se jedná o poměrně vzácné události. Bavíme se tady o něčem, kde můžeme mít nějaké odhady, ale nepřeceňoval bych to, že víme, jak to všechno dopadne. Ani Rusové a Ukrajinci nemohou vědět, jak to bude. A to mají výrazně víc informací než my,“ upozornil Bahenský.

„Já osobně patřím k těm, kteří jsou poměrně skeptičtí k tomu, že by se v případě invaze jednalo jen o nějakou velmi omezenou operaci jako obsazení dalšího kousku Ukrajiny. Myslím si, že ty náklady - vzhledem k tomu, že západní sankce budou stejně tvrdé nehledě na to, jestli Rusové obsadí desetinu ukrajinského území nebo polovinu - budou velké. Moc tak nevidím, co by tím Rusko získalo. Obávám se, že pokud ta invaze proběhne, tak cílem bude změna režimu na Ukrajině.“