Putin na Ukrajině spoléhá na osvědčenou zásadu KGB

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už celkem krátce po začátku invaze na Ukrajinu se začaly objevovat zprávy, že ruské bezpečnostní složky přecenily schopnosti svých agentů, kteří měli narušit obranyschopnost napadené země a pomoci svrhnout vládu prezidenta Volodymyra Zelenského v prvních dnech agrese.

Také vývoj války na Ukrajině, ze které se stal vleklý konflikt, může svádět k závěru, že Rusové na Ukrajině zpravodajsky selhali.

Ve skutečnosti však bilance nevychází pro Moskvu až tak špatně. Podle unikátní analýzy, kterou tento týden zveřejnila trojice expertů z britského Královského institutu společných služeb pro obranné a bezpečnostní studie (RUSI), si Rusko v „nekonvenčních“ operacích vedlo lépe než na klasických bojištích.

Odborníci na základě dosavadních poznatků, ale třeba i rozhovorů se špičkami ukrajinských tajných služeb podrobně popsali, jak se Rusové na invazi dlouhodobě připravovali. Jejich strategie byla založena na síti agentů, kteří měli pracovat na vnitřní destabilizaci Ukrajiny, ochromení jejího politického systému, ovlivňování veřejného mínění a narušování vztahů Kyjeva se západními zeměmi.

Do plánování a provedení invaze byla podrobně zapojena Federální služba bezpečnosti (FSB), jejíž pravomoc se formálně omezuje pouze na Rusko. Kvůli přípravám agrese se přeorganizovalo a personálně zdesetinásobilo jedno z oddělení páté správy FSB, které spadalo pod odbor operativních informací.

Kreml nespoléhal na nasazování vlastních agentů z Ruska, ale řídil se starou zásadou z dob sovětské služby KGB, která se v zahraničí zaměřovala na místní osoby, nejlépe s vyšším postavením v politice, úřadech nebo byznysu. Tito lidé, přezdívaní „agenti gruppovodi“, měli za úkol budovat vlastní podřízené sítě a rekrutovat spolupracovníky, z nichž mnozí ani nemuseli vědět, že pracují pro Rusko.

Jedním z vysoce postavených seniorních agentů byl například Andrij Derkač, bývalý šéf státní společnosti Energoatom a později poslanec, kterého ukrajinská kontrarozvědka podezřívá ze systematického prohlubování závislosti ukrajinského jaderného programu na Rusku.

„Ukrajinská zpravodajská komunita se domnívá, že ovlivňování ukrajinské jaderné energetiky v zájmu Ruska a Rosatomu bylo hlavním směrem Derkačových proruských aktivit před rokem 2022,“ napsali autoři studie.

Derkačovo proruské angažmá se otevřeně projevilo během jeho vystupování v protiamerické kampani v letech 2019 až 2020. Tehdy zveřejnil dokumenty, zpravidla nejspíš zfalšované, nebo nahrávky rozhovorů, které podle něj svědčily o vměšování USA do vnitřních záležitostí Ukrajiny a korupčním chování vysokých amerických činitelů. Následně na Derkače americké ministerstvo financí uvalilo sankce jako na šiřitele ruského vlivu.

Loni v červnu pak ukrajinská kontrarozvědka SBU zveřejnila dokumenty a analýzy, podle nichž byl Derkač od roku 2016 řízen nejvyššími veliteli ruské vojenské zpravodajské služby GRU. Jeho úkolem mělo být založení sítě soukromých bezpečnostních firem, které by při ruském útoku pomáhaly invazním vojskům udržovat kontrolu nad obsazovaným územím. Za tímto účelem podle Ukrajinců dostával od GRU tři až čtyři miliony dolarů měsíčně.

Pro Rusy pracovaly i další známé figury z ukrajinské politiky a byznysu. Například Derkačův přítel Oleg Kulinič, někdejší vysoký důstojník SBU, který byl loni v červnu zatčen kvůli obvinění z předávání utajených dat ruským zpravodajským službám.

Známější je patrně podnikatel a bývalý poslanec Viktor Medvedčuk, kterého loni na Ukrajině zadrželi po útěku z domácího vězení a posléze vyměnili s Moskvou za zajaté obránce mariupolského závodu Azovstal.

Vysokou pozici mezi ruskými spolupracovníky měl Vladimir (Volodymyr) Sivkovič, někdejší zástupce šéfa Národní bezpečnostní a obranné rady, která podléhá ukrajinskému prezidentovi. Americký ministr zahraničí Antony Blinken v lednu 2022 prohlásil, že Sivkovič pro ruskou FSB řídil vysoce postavené agenty na Ukrajině. Sivkovič z Ukrajiny uprchl po majdanské revoluci a žije trvale v Moskvě.

Po zahájení invaze na konci února 2022 sice ruské služby nebyly schopny rozvinout potřebnou škálu aktivit, aby paralyzovaly ukrajinský odpor, jejich úsilí se ale v mnoha ohledech projevilo. Autoři studie zmiňují například mohutnou vlnu mobilních textových zpráv s výzvami ke složení zbraní, které po útoku ruských vojsk dostávali nejen nejvyšší ukrajinští představitelé, ale třeba i důstojníci na nižších pozicích.

Moskvě se také na začátku války do jisté míry podařilo ochromit koordinaci ukrajinské obrany. Velká část středně postavených představitelů, kteří byli ruskými agenty, na začátku invaze jednoduše přestala reagovat na zprávy nebo opustila svá místa, čímž přerušila řetězce velení od ústřední vlády k taktickým jednotkám. Ze stejných kruhů zněly také výzvy, aby prezident Zelenskyj opustil Kyjev

Úspěšní byli Rusové při získávání plné kontroly v regionech, které jejich vojska okupovala. FSB ustavila v každé z obsazených oblastí dočasné operační skupiny, aby koordinovaly kroky okupační správy a zpravodajského aparátu.

Postup budování okupační správy byl systematický. Jedním z prvních úkolů ruských sil bylo zajištění všemožných záznamů. „Tato data měla posloužit k vytvoření mapy, kdo kde bydlí, s kým je příbuzný a zda má nějaké spojení s ukrajinským státem,“ uvádí se v analýze.

Obyvatelstvo bylo rozděleno do pěti hlavních kategorií. První zahrnovala domnělé lokální vůdce ukrajinského nacionalismu, kteří byli určeni k likvidaci nebo k exemplárním trestům. Ve druhé skupině byli všichni lidé, kteří nějakým způsobem spolupracovali s ukrajinskými bezpečnostními službami, regionálními úřady nebo armádou. Třetí skupina byla určena pro obyvatele, kteří se projevovali apaticky. Ve čtvrté kategorii byli aktivně spolupracující s ruskými silami a v páté lidé, kteří byli nepostradatelní pro fungování kritické infrastruktury a museli zůstat pod dozorem.

Vedoucí pracovníci úřadů, škol nebo podniků byli předvoláváni okupanty a instruováni, že se buď musejí podřídit, spolupracovat a předávat požadované informace, nebo odejít z pracovní pozice.

Velký důraz se kladl na informační izolaci. Ruská armáda začala rušit frekvence, na kterých vysílaly ukrajinské televizní a rozhlasové stanice, telekomunikační linky se převedly pod ruskou infrastrukturu a začaly se provádět odposlechy a datová analýza mobilní komunikace, která se zaměřila na hovory a zprávy s lidmi v neobsazených částech Ukrajiny. Zároveň ozbrojené hlídky prováděly domovní prohlídky.

FSB přitom nešlo o podporu většiny obyvatelstva, k dosažení cíle stačilo relativně málo aktivních kolaborantů. Na základě zkušeností z Čečenska se stanovilo, že spolupracovat musí - dobrovolně nebo pod nátlakem - asi jenom osm procent obyvatel. Ke kontrole tak malé části obyvatelstva posloužily násilné metody, ať už šlo o fyzické bití a mučení, přímé vyhrožování nebo mučení a vydírání příbuzných.

To, že se Rusům podařilo obsadit jen menší část Ukrajiny, mělo i jeden paradoxní důsledek - na zbylém území zůstalo množství ruských agentů. Ti se podle analytiků zasloužili například o navádění ruských raket a dronů na cíle v ukrajinském vnitrozemí. Informace mohou posílat například zašifrovanými zprávami přes komerční mobilní aplikace.

Ukrajinská zpravodajská komunita má za to, že ruská vojenská služba GRU zřídila zaměřovací centrum pro koordinaci svého průzkumu po celé Ukrajině. Ze zpráv, které do tohoto centra směřují od agentů na Ukrajině, vytvářejí analytici výpisy, které jsou poté zasílány příslušným velitelstvím pro vzdušné útoky.