Článek
Na první pohled život dokonce vypadá normálně: magistrála Sadovoje kolco je jako vždy ucpaná a z nedaleké stanice metra se hrnou davy lidí, popisuje moskevský korespondent zpravodajského serveru BBC Steve Rosenberg.
Ve skutečnosti by se však v Rusku dalo jen máloco označit za normální. Vše normální skončilo 24. února, kdy ruský prezident Vladimir Putin nařídil svým vojákům vpadnout na Ukrajinu v rámci své „speciální vojenské operace.“
Ceny jsou tak vysoké, že se svým platem teď nevyjdu. Nejtěžší ze všeho je ale žít ve společnosti, která nechce znát pravdu o událostech na Ukrajině. Lidé se příliš zajímají o své starosti o splácení hypoték a dluhů. Nezajímají se o to, co se děje kolem nich. Ale já si myslím, že to, co se děje na Ukrajině, je strašné. Stydím se za to, že jsem Ruska.
Zažil jsem komunistické Rusko. Žil jsem v postsovětském Rusku. A nyní se nejrozlehlejší země na světě znovu proměnila. Dovolte mi, abych vás vzal na prohlídku „Ruskem speciální vojenské operace“.
Nasedám do auta a jedu do supermarketu. Ze zvyku zapínám rádio, naladěné na frekvenci 91.2 FM - kdysi na ní vysílalo rádio Echo Moskvy. Byla to jedna z mých nejoblíbenějších stanic, spolehlivý zdroj aktualit a informací. V posledních týdnech však byla všechna nezávislá média zablokována nebo zrušena. Na známé frekvenci teď vysílá státní stanice Sputnik, která podporuje ruskou ofenzivu na Ukrajině.
Projíždím kruhovou magistrálou a míjím divadlo, které na své fasádě vztyčilo obří latinské písmeno Z - symbol ruské vojenské operace. Další Z je před sídlem ruských drah. Předjíždím nákladní vůz, který má na boku samolepku Z. V uplynulých týdnech toto písmeno nasprejovali na vchodové dveře kritiků Kremlu.
Obchod v nákupním centru ani zdaleka nekvete. Spoustu prodejen - s mezinárodními značkami - zavřelo. Od útoku ruských sil na Ukrajinu pozastavily v Rusku činnost stovky zahraničních společností.
V supermarketu jsou plné regály. Zdá se, že nedostatek cukru v Rusku z minulého měsíce - důsledek panických nákupů - je zažehnán. Zmenšil se ale podle všeho sortiment a ceny za poslední dva měsíce vystřelily vzhůru.
Před nákupním centrem se dám do řeči s lékařkou Naděždou. „Ceny jsou tak vysoké, že se svým platem teď nevyjdu,“ říká mi. „Nejtěžší ze všeho je ale žít ve společnosti, která nechce znát pravdu o událostech na Ukrajině. Lidé se příliš zajímají o své starosti o splácení hypoték a dluhů. Nezajímají se o to, co se děje kolem nich. Ale já si myslím, že to, co se děje na Ukrajině, je strašné. Stydím se za to, že jsem Ruska,“ dodává Naděžda.
Pokračuji na moskevský strojírenský institut, kde jsem před třiceti lety učil angličtinu. Na začátku 90. let, po pádu komunismu, tu byli moji studenti plni naděje, že Rusko a Západ navážou trvalé přátelství a partnerství; že budoucnost bude ve znamení míru a prosperity. To nevyšlo.
„Všechny potíže překonáme. Po západu slunce vždycky přichází úsvit,“ říká student Denis. „Ale já naše vojáky podporuji. Jsou to naši vojáci. Jsem povinen podporovat svou zemi, ať se děje, co se děje,“ dodává.
Moji poslední zastávkou je ohromné válečné muzeum, které oslavuje vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem ve druhé světové válce - slavné vítězství vykoupené nezměrnými lidskými ztrátami. Při takzvané Velké vlastenecké válce zahynulo přes 27 milionů sovětských občanů.
Mě ale znepokojuje, jak si „speciální vojenská operace“ našla místo i v tomto muzeu a jak ji zde uctívají. Na webových stránkách muzea je slovo „muzeum“ upraveno tak, aby místo odpovídajícího písmena v azbuce obsahovalo písmeno Z v latince. V místním obchůdku se suvenýry si můžete koupit hrnky s písmenem Z a placku s nápisem „Putin je můj preZident“.
V muzeu se právě koná výstava o nacismu na Ukrajině. Pomáhá upevnit falešná tvrzení Kremlu, že ruská armáda osvobozuje Ukrajince od nacistů.
To je „Rusko speciální vojenské operace“ - orwellovský, paralelní vesmír, kde je invaze osvobození, agrese sebeobrana a kritici zrádci.
Mám pocit, že Rusko, které jsem znal posledních 30 let, je pryč.
