Rusko krvácí a umírá ve velkém. Na bojišti má už méně vojáků než Ukrajina

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Aktuální úspěch ukrajinské ofenzívy na severní frontě, v jejíž části rychle zkolabovala ruská obrana, ukázal, že prohlášení o katastrofálních vojenských ztrátách na straně Ruska nebyly plodem propagandy.

Nejdetailněji o ruských ztrátách informuje Kyjev. Má ale samozřejmě také dobrý důvod uvádět vyšší čísla. Dalo by se říct, že pravidelně mluví o dvakrát až třikrát vyšších ztrátách než USA.

Minulý týden Ukrajina oznámila, že od začátku invaze už padlo přes 50 000 ruských vojáků. Zmiňované USA už sice několikrát oznámily ještě vyšší ztráty než 50 tisíc, zahrnují do nich na rozdíl od Ukrajinců ale i zraněné, což je zásadní.

Obecně se předpokládá, že na jednoho mrtvého připadají tři zranění. Je to poučka, která vychází ze zjištění z druhé světové války, podle vojenských expertů platí ale ve většině konfliktů dodnes. Ukrajina oznamuje jen „zlikvidované“ čili mrtvé vojáky. Pokud tedy ukrajinská armáda tvrdí, že zabila přes 50 000 vojáků, říká tím, že tolik vojáků vyřadila z boje navždy, ale dalších asi 150 tisíc ruských vojáků bylo zraněno. Kyjev také neuvádí počty zajatých.

Vojenští analytici k ukrajinským číslům ze zřejmých důvodů přistupují opatrně a počítají s tím, že mohou být nadhodnocené. Velkou debatu o tom, jestli tento přístup není třeba přehodnotit, vyvolal údajný uniklý dopis z ruského ministerstva obrany. Měl totiž potvrzovat, že ukrajinská čísla sedí, ba dokonce jsou možná ještě podhodnocená.

Pravost dokumentu zatím nikdo spolehlivě nevyvrátil ani nepotvrdil. Pravděpodobnější je ale první varianta.

Údajný dopis na Twitteru sdílel ruský podnikatel Michail Chodorkovskij:

Dopis, který se na sociálních sítích začal sdílet minulý týden, má obsahovat informace o výplatách odškodného rodinám mrtvých vojáků. Když se celková částka vydělí částkou, jaká má připadat na jednoho vojáka, výsledné číslo je skoro 49 tisíc mrtvých vojáků. Vzhledem k tomu, že dokument je z konce srpna, může se na první pohled zdát, že téměř přesně odpovídá ukrajinským číslům. Tak to ale není.

Dokument má totiž uvádět jen ty vojáky, jejichž rodiny mají právo na odškodné. Určitě tedy nezahrnuje například vojáky ze samozvaných separatistických republik na východě Ukrajiny, Čečence, žoldáky a další síly nepocházející přímo z řad ruské armády. Ti jsou naopak jistě v hojném počtu zastoupeni ve ztrátách, které uvádí ukrajinská armáda.

Pokud by dopis uváděl skutečná čísla, znamenalo by to, že počet zabitých ruských vojáků by byl ještě vyšší, než uvádí Ukrajina. Dokument má ale podle odborníků hned několik podezřelých aspektů. Chybí na něm například razítko pro přísně tajné informace, které by dokument tohoto typu jistě měl mít. Zároveň je v něm několik věcí, které by tam být neměly.

Například podle ruského opozičního politika Vladimira Milova nedává smysl už jen to, že dopis obsahuje zmíněné výpočty. „Matematické výpočty v oficiálním dopise jsou nesmysl, nikdo to nikdy nedělá. Kalkulace se přesouvají do příloh,“ napsal Rus, který byl v roce 2002 náměstkem na ministerstvu energetiky.

Za „příliš explicitní“ zase jazyk dopisu považuje investigativec ze skupiny Bellingcat Christo Grozev. Zvláštní je podle dalších i fakt, že se dopis soustředí čistě na vyplácení za mrtvé a není v něm ani zmínka o zraněných. Celkově se podle Grozeva sice nedá s jistotou říct, že jde o podvrh, ale je to o hodně pravděpodobnější než opak. „Není žádný dobrý důvod domnívat se, že ten dopis je pravý,“ napsal Grozev. Dodal, že je naopak mnoho dobrých důvodů k opačnému předpokladu.

Mimochodem, podobný dopis měl na konci srpna uniknout i od Ukrajinců a zmiňovat ztráty přesahující 76 tisíc mrtvých vojáků. Potvrdit, že jde o padělek, bylo ale v tomto případě snazší. Dopis obsahoval mimo jiné i rusismy, měl čárový kód na špatném místě a smysl nedávala řada dalších věcí včetně záhlaví.

Poslední oficiální informace o ruských ztrátách přímo z ruské armády pochází z konce března, kdy bylo oznámeno 1 351 mrtvých a 3 825 zraněných vojáků. Od té doby Moskva žádné informace neuvedla a čísla tají.

Nezávislým ruským médiím se zatím k srpnu povedlo dohledat a spolehlivě potvrdit nejméně 5000 obětí. Takové číslo ale určitě realitě neodpovídá a ani se o to nesnaží. Jde spíš o souhrn toho, co se podařilo zjistit, tedy nejnižší možný počet mrtvých.

Zajímavé dílčí informace přišly ještě ze separatistických republik. Americký deník New York Times upozornil například na „závratné ztráty“ oznámené ombudsmanem samozvané Doněcké lidové republiky v počtu asi dvou tisíc mrtvých a přes 8,5 tisíc zraněných z celkových 20 tisíc vojáků, kteří byli k dispozici na začátku invaze.

Příspěvek ombudsman na sociální síť Telegram přitom pověsil už v červnu. To znamená, že podle něj Doněcká lidová republika ztratila zhruba polovinu bojové síly za pouhé čtyři měsíce.

Z třetích zemí nejčastěji své vlastní odhady o ruských ztrátách zveřejňují USA. V nedávné době to udělaly hned třikrát.

Nejprve 20. června přišel šéf Ústřední zpravodajské služby (CIA) Bill Burns s číslem 60 tisíc (15 tisíc mrtvých a 45 tisíc zraněných). O pouhý týden později měli lidé z administrativy amerického prezidenta Joea Bidena na jednání s poslanci říct, že Moskva ztratila 75 tisíc vojáků, v srpnu pak náměstek amerického ministra obrany Colin Kahl uvedl, že Pentagon odhaduje ruské ztráty někde mezi 70 až 80 tisíci.

Důvodem, proč se odhady liší až o 20 tisíc, je nepochybně kromě víc jak měsíčního posunu v čase i fakt, že jsou zpravidla počítány s určitou mírou přesnosti „od–do“. Pak záleží, jestli někdo uvede horní, či spodní hranici.

„Nikdy nedostanete perfektně přesné číslo, vždycky je to určitý rozsah,“ řekl k tomu Burns. „Skutečné číslo je možná o něco málo vyšší, nebo menší. Řekl bych ale, že 70 až 80 tisíc je bezpečný návrh pravděpodobných ztrát,“ dodal k tomu později Kahl.

Právě americké ztráty jsou pro většinu vojenských expertů brány jako nejrelevantnější odrazový můstek pro vlastní úvahy. „Pentagon je ohledně ruských ztrát pravděpodobně celkově konzervativní. Myslím si, že ta čísla patří spíš mezi opatrnější odhady,“ řekl k tomu pro Financial Times historik a profesor strategických studií Phillips O’Brien.

Podle dalšího odborníka a bývalého vojáka Roba Leeho je také jasné, že Washington do ztrát, stejně jako Ukrajina, započítává i padlé bojovníky z polovojenských uskupení i jiných zemí a ne jen ztráty ruské armády. Takové ztráty by totiž podle něj ruská armáda nemohla ustát a už by ani „nemohla dál bojovat“.

O vývoji bojů na Ukrajině pravidelně informuje i Velká Británie. Nejnovější odhady se pohybují v podobném rozmezí jako ty americké, informace ale Britové podávají méně systematicky. Povětšinou je trousí představitelé náhodně po rozhovorech v médiích.

Britské ministerstvo obrany ve svém pravidelném reportu už ke konci května napsalo, že na Ukrajině padlo zhruba stejně ruských vojáků jako za celou sovětskou válku v Afghánistánu. Tam podle odhadů za asi devět let konfliktu zemřelo 15 tisíc sovětů. To by tedy (při aplikaci pravidla tři zranění na jednoho mrtvého) mělo znamenat ztráty 60 tisíc.

O dva měsíce později zase hlava britské armády admirál Tony Radakin řekl v rozhovoru BBC, že zabito a zraněno bylo asi 50 tisíc ruských vojáků.

Za další asi tři týdny přišel s jiným číslem britský ministr pro ozbrojené složky James Heappey. Řekl, že při započtení mrtvých, zraněných, zajatých i dezertérů, Rusko přišlo o 80 tisíc mužů.

Posledním dílem do skládačky veškerých odhadů o ruských ztrátách je informace, kterou získala v březnu americká televize CNBC od představitele NATO s podmínkou anonymity – ruské ztráty za první měsíc války tehdy NATO se vším všudy mělo odhadovat na 40 tisíc. Mrtvých vojáků mělo být 7 až 15 tisíc.

I když vezmeme v potaz opatrnější odhady od USA, tedy oněch 70 000, jde o číslo, které je pro Moskvu naprosto katastrofální. Znamenalo by to totiž, že Rusko mohlo přijít už o zhruba polovinu z počtu vojáků, které mělo připravené před invazí. Odhady z dnů před invazí nejčastěji uváděly, že Vladimir Putin má v těsné blízkosti Ukrajiny připravených 150 000 vojáků.

A takové ztráty jsou velké i pro Rusko. Alespoň pokud se bavíme o Rusku bez mobilizace, bez níž Moskva nemůže sáhnout po rezervistech ani brancích a na frontu je prostě poslat (i když už i to se mimo legální rámec v Rusku možná děje). Platí tedy vysoké odměny dobrovolníkům, které nestíhá ani řádně vycvičit, hojně využívá síly z povstaleckých samozvaných republik, žoldáků a dalších. To ale zjevně nestačí.

Jak Rusové prchají z Ukrajiny:

Například zmiňovaný O'Brien už koncem srpna odhadoval, že Ukrajina měla tou dobou k dispozici víc vojáků než Rusko. „Měli v armádě asi 80 až 90 tisíc, 400 tisíc v rezervách a mobilizovali. Takže co do počtu vojáků má Ukrajina pravděpodobně na svém území víc, než mají Rusové,“ řekl pro Financial Times.

Se zajímavým postřehem k přemýšlení o vlivu personálních ztrát přišel v podcastu vydaném už na konci července – těsně před zahájením ofenzívy na Cherson – další uznávaný americký odborník Michael Kofman. Analytik poukázal, že na to, jak obrovské je nyní na Ukrajině bojiště, se vlastně bojuje na obou stranách s hodně malými počty vojáků, s nimiž není možné pokrýt celou délku jednotlivých front.

Konečně i v úvodu článku zmiňovaný kolaps ruské obrany u Charkova, který vyústil v obsazení prakticky celé oblasti Ukrajinci, potvrzuje výše napsané – ruské ztráty byly obrovské a Moskva pro pokračování ve válce potřebuje vymyslet, odkud vzít další vojáky.