Rusko drží i dětského rukojmího. Syna ukrajinského vojáka

Šestnáctiletý Vlad Buryak se snažil v koloně aut dostat z města Melitopol, nad kterým získala v březnu kontrolu ruská vojska. Jel za svou rodinou do Záporoží. Na obsazeném kontrolním stanovišti ho ale po kontrole dokladů ruští vojáci zatkli, spojili si jeho jméno s vedoucím vojenské správy v Záporoží Olegem Buryakem.

„Odvezli vám syna a je držen na neznámém místě,“ řekl podle deníku Washington Post ruský voják Olegu Buryakovi po telefonu. Ten pak kontaktoval všechny své přátelé i vysoce postavené úřady. Prosil o výměnu zajatců, což byla podle ruských vojáků, se kterými jednal, jediná cesta k Vladovu propuštění. Rozhovory však nikam nevedly.

Až později chlapec zavolal přes strážného. Popisoval pak otci, jak ve své cele, ve které byl držen 48 dní, neustále slyší mučení jiných vězňů a jak je čím dál zoufalejší. „Zajali ho jako rukojmího,“ říká Oleg Buryak pro katarskou stanici Al-Džazíra.

V současnosti je Vlad Buryak údajně na místě s „lepšími podmínkami“, tedy s přístupem ke sprše a toaletě. Má k dispozici i mobilní telefon, který využívá ke kontaktování svého otce. „Poslal mi píseň, ve které žena zpívá: Kdybych tě jen mohla vidět, přísahám, že bych nepotřebovala víc,“ popisuje Buryak. Upozorňuje, že si nikdy dříve se synem písně neposílali.

Kvůli ochraně syna nemůže Oleg Buryak údajně říct, co po něm únosci chtějí, nebo čím si jeho syn prochází. „Nemůžu říct, co přesně zažívá. Z rukojmích by se pak stali svědci a svědků se dá zbavit tak, aby jejich tělo nikdo nikdy nenašel,“ vysvětluje.

Vlad Buryak je podle Al-Džazíry zatím jediným ukrajinským dítětem, které ruská strana využívá jako rukojmího. Ukrajina a západní státy pak obvinily Rusko z násilné deportace dalších stovek tisíc dětí z politických důvodů. Ukrajinské úřady a lidskoprávní organizace popisují podle deníku Washington Post mizení Ukrajinců jako součást taktiky, která má terorizovat a demoralizovat.

Od začátku války už ruské jednotky odvezly na své území 307 423 dětí, informovaly ruské úřady. Čin označují za evakuaci, zatímco mezinárodní společenství stále častěji za únos. Většina odvlečených dětí má pocházet z oblastí nejvíce zasažených válkou, tedy z Luhanské a Doněcké.

Co se s nezletilými děje na ruské straně, ale zůstává pořád v mlze. Ukrajinská ombudsmanka Ljudmyla Denisovová před dvěma měsíci upozornila na to, že ruské úřady už připravují změnu zákonů, které urychlí proces adopce nezletilých. Ta by se pak týkala i dětí, které rodiče či příbuzné na Ukrajině mají, což je v rozporu hned s několika mezinárodními úmluvami.

Ruská zmocněnkyně pro dětská práva Marie Lvovová-Bělovová uvedla, že Kremlem podporované úřady v Luhanské a Doněcké oblasti „daly politickou zelenou zefektivnění umisťování těchto dětí do ruských rodin“. 

Ukrajina ji pak obvinila z toho, že zosnovala únos více než dvou tisíc zranitelných dětí, jež měli ruští vojáci násilím přesunout z těchto oblastí do Ruska. Kritika se proti ní zvedla i v zahraničí, kdy ji například Britové zařadili na sankční listinu, kterou zveřejnili v červnu. Sankce míří proti těm, kteří „mají co do činění s barbarským zacházením s dětmi na Ukrajině“.

Po celé zemi se pohřešují tisíce lidí. Mezi nimi například učitelka, která odmítla příkaz ruských vojáků, aby mluvila jejich jazykem. A mnoho dalších, o kterých se ještě neví.

Velká část takových pohřešovaných je pak podle deníku The Washington Post oběťmi násilného zadržení. Někteří jsou zavření ve věznicích, pod kontrolou ruskými vojáky a jiní slouží k výměně za zajaté ruské vojáky.

Ukrajinská vláda před dvěma týdny zveřejnila, že zaznamenala nejméně 765 případů nuceného zmizení, tedy různých forem nezákonného zbavení svobody jedince nebo skupiny. Ruští představitelé už v minulosti popírali zprávy o únosech, z újmy na civilistech obvinili Ukrajince.