Ruské vazby na tradičního spojence dál oslabují. Putin stahuje vojáky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek souhlasil se stažením ruských sil a pohraničníků z několika částí Arménie. Učinil tak na žádost tamní vlády premiéra Nikola Pašinjana. Ruské jednotky ale zůstanou na hranicích Arménie s Tureckem a Íránem, napsala ruská agentura Interfax.

„Na podzim 2020 byla na žádost arménské strany do řady arménských regionů vyslána naše vojenská a pohraniční stráž. Pašinjan řekl, že dnes už vzhledem ke změněným podmínkám taková potřeba není, takže prezident Putin souhlasil a stažení našich vojáků a pohraničníků bylo dohodnuto,“ citovala agentura Reuters mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova.

Rusko bylo dlouhé roky hlavním spojencem Arménie, v podstatě garantem její bezpečnosti, ale v posledních letech se vztahy mezi Jerevanem a Moskvou zhoršují.

Prvním momentem bylo zvolení Pašinjana do čela jihokavkazské země v roce 2018. Ruský tisk jej tehdy připodobňoval k Petru Porošenkovi, toho času prezidentovi Ukrajiny. Jejich příběh je v něčem ostatně podobný, oba se do čela své země postavili po masových protestech volajících po demokratickém a proevropském směřování.

Ze strany Arménie pak přišlo ochlazení vztahů vůči Rusku po roce 2020, kdy Moskva odmítla přímo zasáhnout na podporu etnických Arménů v Náhorním Karabachu, separatistické republice na území Ázerbájdžánu.

Nakonec Moskva intervenovala jen zasláním 2000 svých vojáků a pohraničníků do některých arménských regionů. Když se pak boje v roce 2022 opět rozhořely, Arménie požádala o pomoc Ruskem řízenou bezpečnostní alianci OSKB. Ta vyslala na hranici monitorovací misi.

V arménských politických kruzích tehdy sílily hlasy volající po vystoupení z OSKB a  naopak sbližování se Severoatlantickou aliancí. V ulicích Jerevanu se tehdy zároveň protestovalo proti OSKB a na demonstracích zaznívala i protiruská hesla.

Rusko karabašským Arménům nepomohlo ani loni na podzim, kdy Ázerbájdžán během krátkého konfliktu dobyl Náhorní Karabach a dosáhl jeho opětovného faktického připojení. Z regionu tehdy uprchla drtivá většina etnických Arménů.

Zatímco ruské vztahy s Arménií se ochlazují, vazba Moskva-Baku je stále silnější. Na konci dubna do Moskvy přiletěl vůdce Ázerbájdžánu Ilham Alijev a Náhorní Karabach byl jedním z hlavních témat. Setkání se událo při příležitosti 50. výročí stavby Bajkalsko-amurské magistrály (BAM), jejíž projekt vedl Hejdar Alijev, pozdější prezident Ázerbájdžánu a otec současného prezidenta.

Server Politico ale upozornil, že přestože schůzka působila pouze symbolicky, vliv ázerbajdžánského vůdce v největší zemi světa roste. I web rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) upozornil, že výročí stavby magistrály bylo důvodem pro schůzku pouze naoko, jelikož hlavní oslavy 50 let od začátku výstavby železnice se mají konat až v červenci.

Ázerbájdžán podle webu těží z války na Ukrajině. „Ruská invaze na Ukrajinu před více než dvěma lety vyvolala na Kavkaze řetězovou reakci geopolitických důsledků a Ázerbájdžán díky svým přírodním zdrojům a strategické poloze téměř ve všech případech zvítězil,“ psala RFE/RL v analýze.

Země u Kaspického moře totiž těží ze své polohy na tranzitních trasách pro převoz energetických surovin. Těch východo-západních využívají evropské země a severo-jižních právě Rusko.

Ruská agrese na Ukrajině zahájená 24. února 2022 navíc znamená, že Moskva není schopná efektivně prosazovat dohodu o příměří, kterou sama v roce 2020 mezi kavkazskými zeměmi zprostředkovala.

To mělo podle analýzy zásadní vliv. „Navzdory přítomnosti 2000 ruských mírových sil byl Ázerbájdžán schopen důsledně prosazovat svou převahu na území Náhorního Karabachu, kde žijí etničtí Arméni. To nakonec vedlo k tomu, že země u Kaspického moře v září 2023 získala nad tímto územím opět plnou kontrolu,“ uvádí s tím, že Ázerbájdžán je jedním z vítězů války na Ukrajině.

Institut pro mezinárodní politická studia ve svém článku upozorňuje, že za invazi do Náhorního Karabachu čelilo Baku kritice Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Ázerbájdžán čelil riziku vyloučení. Spekuluje se, že v budoucnu by kavkazský stát mohl lidskoprávní organizaci opustit, což by odráželo osud Ruska po invazi na Ukrajinu.

„Tím by se Ázerbájdžán dostal na ještě temnější cestu,“ píše institut. „Ázerbájdžán pravděpodobně ukončí éru vyvážené zahraniční politiky ve prospěch užší spolupráce s Putinovým Ruskem,“ dodává.

Jerevan se tak kvůli ruskému sbližování s jeho úhlavním nepřítelem pokouší odklonit od Moskvy a sblížit se Západem.

V únoru letošního roku premiér Pašinjan v rozhovoru prohlásil, že Arménie zmrazila svou účast v OSKB. O pár dní později pak v parlamentu zašel ještě dál a podle arménské mediální platformy 301 uvedl, že vojenská organizace pod vedením Ruska představuje hrozbu pro arménskou národní bezpečnost.

Teď se dokonce zbavuje i ruské vojenské přítomnosti na svém území. Dvě tisícovky ruských vojáků zemi podle agentury AP opouštějí postupně už dva týdny.