Ruské hrozby vůči Pobaltí sílí. Nevylučuji žádný scénář, říká analytik

Rozhovor si můžete také poslechnout v audioverzi.

Pobaltské státy dlouhodobě vnímají nebezpečí, které představuje režim Vladimira Putina. Litva, Estonsko a Lotyšsko, které byly součástí Sovětského svazu sdílí s Ruskem stovky kilometrů dlouhé hranice a v zemích žije také nezanedbatelná ruská menšina. Od začátku války na Ukrajině jde tak o jedny z nejvěrnějších podporovatelů napadené země.

V posledních týdnech ale z Pobaltí ještě hlasitěji zaznívají obavy, že by podobný osud jako Ukrajinu mohl potkat i tyto státy. Na své východní hranici se proto rozhodly postavit společnou obrannou linii a zvedají také rozpočty na obranu.

„Nemůžeme vyloučit žádný scénář. Pobaltské státy se s výhrůžkami potýkají už od rozpadu Sovětského svazu. Aniž by měla Moskva jakékoliv důkazy, obvinila všechny země z diskriminace ruskojazyčné menšiny a v neposlední řadě taky z nacismu a fašismu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ředitel Centra geopolitických studií v Rize Māris Andžāns. Obdobné argumenty Kreml používal i před invazí na Ukrajinu.

Jak se změnila bezpečnostní situace pobaltských států od začátku ruské invaze na Ukrajinu?

Změnila se dramaticky. Invaze byla největším geopolitickým šokem za poslední desetiletí. Všechny tři pobaltské státy jen za poslední rok začaly brát svou bezpečnost mnohem více vážně, přijaly zásadní změny ve své bezpečnostní politice a představily i řadu plánů včetně zvýšení rozpočtu nad požadovanou úroveň NATO, což je svým způsobem znepokojivé.

Vidíme tedy větší ambice na výdaje do obrany, Lotyšsko také obnovilo brannou povinnost. Je zřejmé, že se počítá s možným přelitím války.

Pobaltské státy v lednu oznámily, že vybudují společnou obrannou linii na východní hranici. Z čeho toto rozhodnutí vychází a jaký vzkaz vysílá do Moskvy?

Od pobaltských států je to hlavně signál pro Rusko, že jsou schopny udělat cokoliv pro to, aby se ubránily, pokud se je rozhodne napadnout.

Ale o té stavbě není zatím moc známo a myslím si, že to má své dobré důvody. Mělo by jít o propracovanou infrastrukturu podél sdílené hranice, která by v případě eskalace měla útok buď zpomalit nebo, doufejme, úplně zastavit.

Pravděpodobně půjde o něco podobného, jako si postavila i ruská armáda na východě a jihu Ukrajiny a kde z toho nyní dobře těží. Nejde o nějakou zázračnou obranu, která by vyřešila všechno. Těžko také říct, jak efektivně to bude fungovat v tomto prostředí. To, co je ověřené jinde, zde může kolísat. Ve výsledku jde taky jen o součást širších snah.

Nicméně je pravda, že hranice pobaltských států s Ruskem není v tuhle chvíli příliš chráněná a tohle opatření přispěje minimálně psychologicky k lepšímu dojmu. Navíc je to důležité i kvůli napjaté situaci, kterou vidíme na jiných hranicích. Například na té lotyšsko-běloruské Riga nechala postavit plot, protože běloruský režim tam využíval migranty.

Podobná krize se pak objevila i na finsko-ruských hranicích, kdy režimy posílají migranty z třetích zemí s cílem rozkolísat země NATO. Takže se musíme dívat na obranu i z tohoto pohledu.

Můžeme od pobaltských států očekávat nějakou další společnou akci? Jak úzká je nyní jejich spolupráce na bezpečnostní úrovni?

Pobaltské státy si byly vždy nejen, co se týče bezpečnostních otázek, blízké, a jejich vojenská spolupráce je úzce propletená. Existuje platforma regionální spolupráce Baltské shromáždění, která se tím zabývá. Bezpečnostní představitelé se pak poměrně často scházejí a pracují na prohloubení této spolupráce. Obvykle platí, že pokud jeden ze států přijme nějaké bezpečnostní opatření, ostatní se ho ujmou ve velmi podobném stylu.

V lednu Putin vyjádřil nespokojenost s deportacemi Rusů z Lotyšska a obvinil zemi z diskriminace ruské menšiny. Kreml tento argument opakovaně použil jako ospravedlnění vojenské akce, naposledy právě na Ukrajině. Americký Institut pro studium války proto tyto poznámky čte jako potenciální hrozbu. Jaký je váš postoj k této situaci?

Nemůžeme vyloučit žádný scénář. Pobaltské státy se s těmito výhrůžkami potýkají už od rozpadu Sovětského svazu. Aniž by měla Moskva jakékoliv důkazy, obvinila všechny země z diskriminace ruskojazyčné menšiny a v neposlední řadě taky z nacismu a fašismu. Takže to samozřejmě není nic nového, Putin rád používá přehnané výrazy.

Ovšem Rusko podobná obvinění vznášelo krátce před invazí i směrem k Ukrajině, a protože je teď situace tak napjatá, i tyhle výhrůžky už nezní jen jako výhrůžky, jako tomu bylo třeba před pěti lety.

Musíme brát taky v potaz, že Putina čekají prezidentské volby, a potřebuje si tuhle svou tvrdou linii prosazovat i kvůli domácímu publiku.