Nová ruská hrozba na oběžné dráze? Experti vidí dvě možnosti, o co může jít

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Spojené státy měly se členy Kongresu i s evropskými zeměmi sdílet zpravodajské informace o „nových ruských jaderných schopnostech“, které by mohly být použity ve vesmíru.

Vyplývá to z nedávných zpráv předních amerických médií odkazujících se na nejmenované zdroje. Hrozba má přitom podle nich být sice vážná, ale ne bezprostřední, protože daná zbraň ještě nemá být připravená k použití.

Smršť článků odkazujících se na zdroje seznámené s obsahem zprávy vyprovokoval veřejný výrok šéfa zpravodajského výboru americké Sněmovny reprezentantů. Mike Turner pravil, že Kongres má nové informace o vážné hrozbě pro bezpečnost USA. A doplnil to výzvou k jejich zveřejnění.

Administrativa amerického prezidenta Joea Bidena nejprve vyjádřila překvapení a věc nekomentovala. Později ale Bidenův mluvčí John Kirby potvrdil, že jde o protisatelitní zbraň, na které Moskva teprve pracuje. Biden podle Bílého domu chce o věci s Kremlem jednat.

Obsah zprávy tedy zůstává do velké míry nejasný. Zatím ani nebylo na pravou míru uvedeno, zda má zmiňovat přímo jadernou zbraň, nebo „jen“ zbraň s jaderným napájením.

Na otázku, co lze z toho mála dostupných informací vyčíst, se Seznam Zprávy ptaly výzkumného pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) v Praze a experta na kybernetickou a vesmírnou politiku Nikoly Schmidta a Bohumila Doboše, který se astropolitikou zabývá na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.

Oba jsou přesvědčeni, že větší smysl než jaderná zbraň by pro Rusko dávala zbraň s jaderným napájením.

O tom, že jaderná zbraň se pro ničení satelitů nepřítele nehodí, víme už z historie. V 60. letech totiž nukleární zbraně ve vesmíru opakovaně otestovaly Spojené státy. Už v té době, kdy bylo na oběžné dráze podstatně méně techniky, se ale podle dvojice expertů jaderná zbraň ukázala být pro účely ničení nepřátelských cílů jako až příliš ničivá.

Záběry z testu v roce 1962:

Radiace totiž měla neblahý dopad i na zařízení ve velké vzdálenosti od exploze a zůstávala na orbitě uvězněná na dlouhé roky.

Ukázalo se tak, že jaderné zbraně, byť by byly zvoleny i poměrně malé, se pro účely ničení satelitů nepřítele nehodí. Dost pravděpodobně totiž zničí víc než jen nepřátelské cíle. Američané se následně se Sověty dohodli na zákazu jaderných testů ve vesmíru. A posléze – v rámci Kosmické smlouvy (OST) – i na zákazu vynášení zbraní hromadného ničení do vesmíru.

„Že by se o něčem takovém uvažovalo, mě úplně nepřekvapuje. Trochu by mě ale překvapilo, kdyby s tím Rusko opravdu pokročilo, protože jde o opravdu až příliš destruktivní zbraň. Její použití připadá v úvahu jedině ve vysloveně extrémním případě. Existuje mnoho jiných a méně destruktivních způsobů, jak zničit satelit,“ řekl k tomu Doboš.

„Jaderný výbuch by zničil všechno všem. S ohledem na orbitální dráhy nelze předpokládat, že by Rusové zničili satelity jen Americe a sami vyvázli bez újmy, což je základní faktor charakteru konfliktu na oběžné dráze, který nás průběžně uklidňuje, “ doplnil ho Schmidt.

Kromě toho by podle něj Rusko také zaručeně utrpělo nesmírné diplomatické škody. Použitím této „zbraně posledního soudu“ by také Kreml podkopal desítky let vlastních apelů proti militarizaci vesmíru. „Pokud se v Rusku nikdo nezblázní, je to méně pravděpodobná varianta,“ řekl Schmidt s tím, že technicky vzato je provedení takového útoku snazší než využití jiných antisatelitních zbraní.

O druhé možné variantě – že se ve zprávě nepíše o jaderné zbrani, ale o čemsi s jaderným napájením – se začalo mluvit až se zpožděním, když se k věci vyjádřilo jednak víc expertů vysvětlujících nelogičnost jaderné zbraně, ale i anonymních zdrojů, co zprávu měly číst.

Například televize CNN připustila, že z výpovědí zdrojů „nebylo jasné“, jestli zpráva zmiňuje jadernou, nebo jaderně napájenou zbraň. Jaderné napájení a nikoliv hlavici má pak zpráva přímo zmiňovat i podle zdroje PBS.

Někteří odborníci spekulují, že by tedy zpráva tajných služeb ve skutečnosti mohla řešit například již delší dobu avizovaný „vesmírný remorkér“ na jaderný pohon s názvem Zeus, který má oficiálně sloužit k úklidu oběžné dráhy, ale předpokládá se, že by mohl mít i protisatelitní schopnosti.

Něco takového by podle Doboše se Schmidtem dávalo smysl. V současnosti se o použití jaderných reaktorů uvažuje například u mise na Měsíc a na Marsu už se využívají jaderné termoelektrické zdroje. Na oběžné dráze tato technologie znamená riziko, že když se něco pokazí, na Zemi může spadnout radioaktivní materiál. Jaderné napájení ale orbitálním zařízením může potenciálně propůjčit i lepší vlastnosti než solární pohon.

„Mít jakýkoliv jaderný zdroj z výše uvedených pro antisatelitní zbraň by znamenalo, že by Rusko mělo třeba extrémně silné lasery na oslepení nebo cílené zničení satelitů, pro elektronickou válku apod. Tato varianta je výrazně pravděpodobnější a umístění takového zařízení by neporušovalo současné mezinárodní právo – OST explicitně zmiňuje zbraně hromadného ničení,“ řekl Schmidt.

Ve prospěch varianty „čehosi s jaderným napájením“ hraje i to, že Rusko, jak podotýká článek think-tanku Atlantic Council, může jadernou zbraň odpálit ve vesmíru už se současnými technologiemi, takže moc nedává smysl, aby v tomto odvětví vyvíjelo nějaké nové schopnosti.

Satelity jsou proti orbitálním, ale i proti pozemním antisatelitním zbraním velmi zranitelné. Podle Doboše jsou snahy zranitelnost snižovat robustnějšími konstrukcemi, odolností proti radiaci a „maskováním se“ menší odrazivostí světla. Případně se dá do obrany zahrnout i existence záložních prostředků, kterými by šlo chybějící satelity rychle nahradit. Nejdůležitější obranou satelitů ale podle Schmidta nadále zůstává diplomatické nebo vojenské odstrašení, respektive prospekt důsledků, jakým by útočník zaručeně čelil na Zemi.

Doboš k tomu připomněl, že v roce 2019 NATO jasně vymezilo, že do článku 5 spadají i vesmírné systémy. Rozsáhlejší útok na cizí satelity je podle něj obecně považován za možný jen v případě, že dojde k absolutní válce mezi danými státy.

„Jde o reálnou hrozbu, která je ale spojená jen se scénářem velkého konfliktu. Jako příklad, kdy by k využití protisatelitních zbraní mohlo dojít ve velkém, se uvádí například první fáze války USA s Čínou o Tchaj-wan. Tedy v masivním konfliktu, kdy už jejich použitím není co ztratit,“ řekl Doboš.

Není od věci ještě jednou zdůraznit, že celou tuto diskuzi vyprovokoval výrok jednoho amerického politika, že není známo, co přesně ve zprávě stojí a že samozřejmě není ani nijak zaručeno, že se samotná zpráva vypracovaná zpravodajskými službami USA zakládá na realitě.

Spekuluje se i tom, že Turner o zprávě informoval z politických důvodů. Média spekulují, že mohlo jít například o snahu získat podporu pro prodloužení opatření, díky němuž mohou americké rozvědky sledovat komunikaci v zahraničí, nebo že věc souvisí s dosud stále zaseknutým schválením balíčku, v němž je mimo jiné i podpora Ukrajiny.

Schmidt s Dobošem se nicméně shodují, že ať už je to jak chce, protisatelitní zbraně jsou reálnou hrozbou, která může bezpečnost států ohrožovat zcela zásadně. Oba připomínají i nedávné výpadky navigace GPS nad východním Polskem, za kterými mohl stát ruský kybernetický útok a které připomněly, že tuto oblast nelze brát na lehkou váhu.