Proč Rusové válčí. Motivací není územní zisk ani ideologie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Není to válka o území, nejde ani o klasickou válku o ideologie. Je to válka založená na tom, že Ukrajinci nemohou být Ukrajinci, protože Ukrajinci jsou v podstatě Rusové,“ prohlásil světoznámý politolog Ivan Krastev v ČT24.

Autor sloupků v denících New York Times a Financial Times, který je původem z Bulharska, tím chtěl upozornit, že Rusové vedou válku o identitu. „Vstoupíte do války, abyste ostatní donutili vnímat vás tak, jak se vnímáte vy,“ upřesnil.

K tomu podle Krasteva patří, že se Ukrajinci musejí stát Rusy, aby byl ruský národ dost početný a obstál jako velmoc. Proto chce prezident Vladimir Putin změnit identitu lidí na dobytých územích „a snaží se jim říct, že na tom, co si o sobě myslí oni sami, vůbec nezáleží“.

Otázka lidské identity se stala nejen podle bulharského politologa nejdůležitější otázkou dneška. „Lidské dějiny jsou poháněny vpřed touhou po uznání,“ napsal v eseji „Identita“ americký politolog Francis Fukuyama. Dodal, že úplně každý člověk žádá, aby svět uznal a ocenil, čím je jedinečný.

V posledních letech však nastala potíž, že lidé žádají uznání své jedinečnosti či identity v různých variantách, jako příslušnost k národu, regionu, náboženství, genderu, případně k sexuální orientaci. Pokud ovšem lidé demonstrují svou identitu v různých směrech, pak se dělí společnost, a tím vzniká „jedno z největších ohrožení moderních liberálních demokracií“.

Fukuyama proto nabízí řešení. „Menší skupiny musí být vtaženy do většího celku, který může sloužit jako základ vzájemné důvěry a občanského vědomí.“ Prakticky to znamená, že se všichni přihlásí k identitě národa a jeho pokud možno liberální kultuře. Paradoxně něco podobného říká Putin s tím rozdílem, že hodlá ruskou identitu spojit s autoritářským režimem. Logicky vzniká otázka, jestli je možné, aby se identity jednotlivých národů od sebe tolik lišily.

Z pohledu politologa Krasteva národy nespojuje žádná ideologie, kterou si jejich lídři libovolně vymyslí, identita každého z nich musí mít hlubší kořeny. Ve svých úvahách se odkazuje na francouzského sociologa a antropologa Emmanuela Todda, který identitu národů hledá právě v jejich antropologických základech, konkrétně v tradicích rodinného života. Ty se mohou od sebe opravdu výrazně lišit.

V knize „Smutná moderna“ Todd popsal, jak se v lidských dějinách prosadily čtyři různé rodinné modely. Původní typ nukleárních rodin postavený na soužití dvou manželů se modernizoval už ve 2. a 3. tisíciletí před naším letopočtem v zemědělských společnostech Sumeru a Číny. Tehdy vznikly kmenové rodiny (německy Stammfamilie), které zajišťovaly, že veškerou půdu dědil nejstarší syn, který tak mohl efektivně organizovat spolupráci příbuzných v rodinném „podniku“.

Tím to neskončilo. Ve velkých impériích typu Číny, Indie, arabského chalífátu a později také v Rusku se tento typ transformoval do komunitních rodin, ve kterých širší rodina zahrnovala všechny syny, jejich ženy a děti, společně podřízené autoritě jednoho otce, případně vesnického staršiny.

Vedlejším produktem takového vývoje se stala volnější společenství nukleárních rodin založená na rovnoprávnosti všech mužských členů. Tato klanová společenství se díky vojenským kvalitám udržela proti expanzi impérií v odlehlejších oblastech.

„Ruská a později americká armáda se mohly přesvědčit, jaké válečnické schopnosti mají k dispozici paštunské patrilineární klany Afghánistánu,“ uvádí jako jeden z příkladů Todd a připomíná také fiasko západní intervence v Somálsku. Mezi společnosti s nukleárními rodinami a volnějšími klanovými vazbami počítá také Ukrajinu.

Ve dvacátém století ovšem nastal velký čas impérií. „Geografická mapa zemí s dovršeným komunismem se v sedmdesátých letech minulého století kryla s mapou zemí, kde převládají komunitní rodiny,“ napsal antropolog Todd a vypočetl Rusko, Čínu, Vietnam, Srbsko a Albánii. Tím myslel, že právě v těchto zemích se nejvíc uplatnila kolektivistická ideologie jednotného národa plně závislého na moudrém vůdci. Jako první takovou utopii prosadil po roce 1929 Stalin. „Nešlo by to vysvětlit bez hypotézy o ruském antropologickém základu,“ podotýká Emmanuel Todd.

Pro rozvoj demokracie byly naopak nejvhodnější společnosti, kde se udržely původní nukleární rodiny, které přežily v čisté formě především v anglosaském světě a které kladou důraz na individuální svobodu svých členů. Právě společnosti s tímto základem mohou podle Fukuyamova receptu objevit společnou identitu v liberální demokracii.

Po pádu Sovětského svazu však Rusko předvedlo, že jinde na světě lze společnost sjednotit i na jiném principu. „Po chaosu let 1990–2000 tu vznikla stabilní autoritářská demokracie, která spojuje volby a jednomyslnost kolektivu,“ uvádí francouzský antropolog. Putin si udržuje trvalou podporu, protože autoritářství je zakotveno ve struktuře komunitních rodin a v hodnotách, které přetrvaly jejich úpadek.

Todd věnoval speciální pozornost Rusku už z toho důvodu, že v roce 1976, tedy jako jeden z prvních expertů, předpověděl rozpad Sovětského svazu. Měl k tomu antropologické důvody, konkrétně vysokou úmrtnost dětí. V novějších studiích však došel k závěru, že se ruská společnost z úpadku na konci minulého století vzpamatovala. Dokazuje to růstem porodnosti i technické vzdělanosti, ale především připomínkou, že tradice komunitní rodiny, zvláště připravenost přijmout nové členy širšího společenství „garantuje přetrvání konceptu jednotného národa“.

Politolog Krastev ovšem upozorňuje, že tato otevřenost může být v extrémních válečných podmínkách předpokladem zločinů proti lidskosti, jak svědčí hromadné únosy ukrajinských dětí. „Nedovolíme vám, Ukrajinci, abyste svým dětem říkali, že jsou Ukrajinci, protože ve skutečnosti to jsou naše děti,“ vysvětluje Krastev postoj únosců. „Proto také ruská vláda vytvořila speciální legislativu, která umožňovala velmi rychle adopci těchto dětí ruskými rodinami,“ dodává.

Toddova nauka o odlišných antropologických základech západní Evropy a Ruska potvrzuje správnost výkladu izraelského bezpečnostního experta Dana Schueftana, proč se není možné s Putinem dohodnout a proč je zpozdilé se o to pokoušet.

„Problém některých lidí je, že mají dojem, že Putin je stejný jako oni, jen mluví rusky. Ne. Je to jiný druh lidské bytosti. Putina neuchlácholíte. Vezme si, co bude chtít. Protože pochází z úplně odlišné kultury,“ uvedl v rozhovoru pro Novinky.cz.

Proto Schueftan nečeká, že válka na Ukrajině skončí v příštích měsících. „Ta krize rozhodně ještě dlouho nebude za námi,“ předpověděl.