Článek
Konflikt mezi súdánskou armádou a polovojenskými milicemi vstoupil v pondělí do desátého dne. Snahy o dojednání míru nebo dočasného příměří zůstávají bez úspěchu, a tak nadále pokračují tvrdé boje, především v metropoli Chartúm.
Podle nedělních dat tamního ministerstva zdravotnictví ostřelování a bombardování zabilo minimálně 420 lidí a zranilo přes 3700 lidí, uvádí server Al-Džazíra. Zemi mezitím ve velkém opustili cizinci a zahraniční diplomaté (více zde).
Kdo násilí začal, stále není jasné. Zvenčí se ale jeví jako střet dvou mocných mužů – šéfa armády a hlavy státu Abdala Fattáha Burhána a lídra Jednotek rychlé podpory (RSF) Muhammada Hamdana Dagala s přezdívkou „Hamedti“ (více zde).
RSF podle nedávných zjištění mezinárodních pozorovatelů i zahraničních médií ale možná těží z pomoci ruské žoldnéřské Vagnerovy skupiny.
Napojení na Libyi
K sérii zpráv o tom, že vagnerovci nabídli RSF zbraně, přibyl v neděli článek deníku The New York Times, který se odkazoval na americké představitele. Podle nich šéf žoldnéřů Jevgenij Prigožin nabídl Dagalovi dokonce i protiletadlový raketový systém. Ještě v pátek ale lídr milic údajně nebyl rozhodnutý, jestli to přijme.
Co se děje v Súdánu?
Súdánský konflikt je vyústěním rostoucího napětí mezi armádním lídrem a hlavou státu Fattahem al-Burhánem a vůdcem RSF Muhammadem Hamdanem Dagalem.
Zásoby zbraní pak do rukou jeho jednotek měly mířit i ze sousední Středoafrické republiky – země se silnou přítomností vagnerovců. Analýza americké stanice CNN z uplynulého pátku pak uvedla, že ruští žoldnéři už milice RSF zásobují raketami.
„Objevují se informace o zvýšené aktivitě vagnerovců v regionu. Mimo jiné má jít právě o přepravu určitého materiálu z Libye do Súdánu… Šíří se spekulace, že Rusko dodává RSF zbraně právě proto, aby milice podpořilo,“ říká pro Seznam Zprávy politický geograf Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Zjištění americké stanice CNN
Satelitní snímky analyzované CNN a skupinou „All Eyes on Wagner“ ukazují přelety ruského transportního letadla mezi důležitými libyjskými leteckými základnami, které patří vojenskému vůdci Chalífu Haftarovi. Pak vybavení míří dále na území Súdánu.
Novináři díky snímkům vysledovali vyšší aktivitu vagnerovců v libyjsko-súdánském pohraničí, což potvrzuje informace diplomatů, včetně těch súdánských, které získala CNN. Podle nich se tak Rusko i libyjský generál Haftar, který s Moskvou udržuje čilé styky, připravovali na možnou podporu RSF ještě před začátkem nepokojů v zemi 15. dubna.
Klíčovou roli v možném napojení povstalců RSF na vagnerovce hraje libyjský vojenský vůdce Chalífa Haftar, který bojuje proti mezinárodně uznávané vládě své země a dlouhodobě spolupracuje s Ruskem. Právě přes jeho letecké základy se podle CNN materiál poskytnutý vagnerovci dostává k RSF.
Někdejší blízký spojenec bývalého libyjského diktátora Muammara Kaddafího je podle odborníků klíčovým partnerem vagnerovců, důležitý je například i pro jejich podíl na těžbě afrického zlata.
Právě jeden z Haftarových synů v uplynulých dnech údajně poskytl RSF 30 tankerů paliva a minimálně jednu dodávku vojenských zásob, jak uvedly pro americký server The Washington Post zdroje z Libye i diplomatických kruhů, které si přály setrvat v anonymitě.
Výhodné přátelství
Spolupráce milic RSF, vagnerovců a vojenských jednotek libyjského vůdce Haftara je podle expertů dlouhodobá. Podle ředitele předního libyjského think-tanku Sadeq Institute Anase Al Gometiho Dagalo své jednotky již dříve vyslal do Libye, aby bojovaly po boku vagnerovců ve prospěch Haftara. V letech 2021 a 2022 pak vagnerovci usazení v Libyi cvičili právě se silami RSF, uvedl dále WP s odkazem na svědky z oblasti.
„Vagnerovci si možné spolupráce s RSF cení,“ tvrdí Gometi. Cesta přes Súdán totiž může být důležitá pro zvětšující se logistický uzel, kterým se Libye pro žoldnéře stala. Vytváří tak spojnici mezi jejich aktivitami na Blízkém východě a v Evropě a africkými bojišti v Mali a Středoafrické republice.
„Zajímavým faktorem je, že právě Chalífa Haftar je přítomný především ve východní části Libye, která sousedí se Súdánem. Proto může docházet k přelivu (komodit). Jednotky RSF jsou pak dominantní na západě Súdánu, u hranic se Středoafrickou republikou, kudy právě Rusko vyváží zlato… Dále to tak navazuje na ruské aktivity v regionu, které dlouhodobě buduje,“ vysvětluje dále politolog Doboš.
Podpora RSF ze strany vagnerovců, pokud se potvrdí, by ale zřejmě boje v Súdánu v tuto chvíli zásadně neovlivnila. „Z hlediska možné participace jednotek vagnerovců by to vliv nemělo, protože řady milic RSF jsou rozsáhlé. Nicméně pokud by došlo k zajištění určitého typu zbraní, což by RSF potřebovaly, tak to by jim pomoci mohlo. Nakolik to ale aktuálně bude rozhodující prvek, je v tento moment pouhá spekulace,“ říká dále český expert.
Svědectví z místa
Ukrývá se – podobně jako tisíce dalších – doma v nepokoji zmítaném Chartúmu. „Dochází voda i potraviny,“ popsal v rozhovoru pro Seznam Zprávy obyvatel Chartúmu.
Vagnerovci v Súdánu
Přítomnost vagnerovců v Súdánu se datuje už od roku 2017. Ruská žoldnéřská skupina podle WP jednala za tu dobu s oběma stranami – jak s příslušníky súdánské armády, tak jednotkami RSF.
Skupina ruského oligarchy Jevgenije Prigožina na území Súdánu těží především z lukrativního přístupu k těžbě zlata skrze společnosti M Invest a Meroe. Tématu jsme se věnovali více v článku zde. Pro kontext – společné těžební aktivity RSF a vagnerovců podle serveru The African Report údajně pomohly vytvořit zlaté rezervy v ruské centrální bance, což bylo zásadní pro přípravu na invazi na Ukrajinu.
Právě udržení výsadní pozice vagnerovců v obchodu se zlatem může být dalším důvodem, proč by mohli vojensky podporovat RSF. „Pro Rusko by bylo poměrně nepříjemné, kdyby se civilní vládě (v Súdánu) podařil přechod, který by později mohl vést až k demokratickým volbám. Pokud RSF uspěje, je větší pravděpodobnost, že se tak nestane,“ vysvětluje politický geograf Doboš.
Odkazuje tak na skutečnost, že právě na začátku dubna mělo původně dojít k podepsání finální dohody mezi súdánskými občanskými a vojenskými lídry o přechodu k civilní vládě. Burhán i Dagalo tak měli předat moc a súdánské instituce měly být nově nastaveny. Místo toho se ale země potýká s konfliktem, jehož konec je zatím v nedohlednu.
Doboš dodává, že Rusko a vagnerovci při posilování svého vlivu v subsaharské Africe preferují politicky nestabilní státy s bohatými zdroji nerostných surovin, například Středoafrickou republiku a Mali. Dává proto smysl, že je ve středu jejich zájmu i Súdán.
Šéf vagnerovců Prigožin možnou účast svých jednotek v konfliktu v Súdánu kategoricky odmítá, podobně i vedení milic RSF.
