Rumuni se bojí ruské agrese. Vyloučen nemusí být ani zásah na Ukrajině

Ruská agrese na Ukrajině mění i bezpečnostní politiku okolních států. Zatímco dlouho neutrální skandinávské státy se přidaly k Severoatlantické alianci, její stávající člen Rumunsko mění svůj zákon o národní obraně. Dosud platný zákon pochází z roku 1994, tedy z doby, než Rumunsko vstoupilo do NATO a než Rusko začalo napadat své sousedy.

Minulý týden proto rumunské ministerstvo obrany zveřejnilo návrh zákona, který mimo jiné reaguje na hybridní hrozby a umožňuje rumunským obranným silám zasahovat i v cizích zemích. Ministerstvo v návrhu stanovilo, že rumunský prezident může na návrh předsedy vlády nařídit nezbytná opatření k ochraně rumunských občanů, kteří jsou v ohrožení mimo území státu. Rumunská menšina přitom žije na Ukrajině, kde se může ocitat pod ruskými útoky, více než milion lidí pak dostalo v posledních letech rumunské občanství v Moldavsku.

V návrhu se píše, že „takové akce se neomezují na vojenské jednotky, ale mohou zahrnovat i jiné typy intervencí za účelem čelit těmto hybridním hrozbám“.

Analytik Radu Magdin, který v minulosti radil rumunským premiérům, si myslí, že legislativní návrh není jen reakcí na konkrétní události, ale strategickým krokem k posílení národní bezpečnosti zejména proto, že Rumunsko sdílí svou nejdelší hranici s Ukrajinou.

„Současný geopolitický kontext v regionu je jedním z hlavních faktorů, které mohly vést k tomuto návrhu zákona…, je proaktivním přístupem k ochraně rumunských zájmů a možná i reakcí rumunských orgánů na možnou budoucí ruskou agresi blíže k rumunskému území. Navíc tento návrh mohlo ovlivnit i napětí mezi Moldavskem a (jeho proruským separatistickým regionem) Podněstřím a významná komunita Rumunů na Ukrajině a v Moldavsku,“ připomněl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Na otázku, zda by se mohlo Rumunsko přidat ke koalici států ochotných poslat svoje vojáky na Ukrajinu, kterou se údajně snaží dát dohromady francouzský prezident Emmanuel Macron, ale Magdin odpověděl negativně.

„Můj osobní odhad je, že rumunské jednotky, které jsou ve skutečnosti jednotkami NATO, by na Ukrajinu vyslány nebyly, pokud by se do této války nezapojilo samo NATO - což je samozřejmě scénář, kterému se všichni chtějí vyhnout,“ vysvětluje.

Návrh zákona byl zveřejněn dva měsíce poté, co náčelník generálního štábu rumunské armády generál Gheorghiță Vlad v rozhovoru pro Svobodnou Evropu prohlásil, že Rumunsko nemá zákon, který by připravil obyvatelstvo na případ války.

Novela proto zavádí Národní vojenské velitelské centrum a stanoví i pravidla pro případy mobilizace či válečného stavu - zakazuje například přesun a vývoz soukromým firmám, jejichž činnost „souvisí s poskytováním obranných zdrojů“. Jejich činnost by v takovém případě byla podřízena veřejným zájmům. Zákon myslí i na sankce, které by následovaly v případě porušení.

Na možnou válku se ale Rumuni připravují i jinak - poměrně masivním přezbrojováním. Vloni se rozhodli nakoupit 32 stíhaček F-16 z Norska, které by ale měly sloužit jen na přechodnou dobu jednoho roku, poté začnou piloti létat na moderních strojích F-35, pro něž se rozhodlo i Česko. Bukurešť si jich plánuje koupit 32-45.

Vloni si také pořídila 18 tureckých dronů Bayraktar TB-2, více než pět desítek tanků Abrams a spoustu další techniky včetně systémů Patriot a Himars. Tanků Abrams chtějí koupit dokonce tři stovky. S 2,5 procenta HDP vydaných na obranu se Rumunsko řadí mezi pět nejodpovědnějších členů Severoatlantické aliance.

Obavám politiků se přitom nelze příliš divit - vloni na rumunském území přistálo několik úlomků ruských dronů, které útočily na ukrajinské přístavy na Dunaji.

Analytik Magdin soudí, že se od té doby bezpečnostní prostředí v zemi změnilo k lepšímu: „To je něco, co je v Rumunsku dobře chápáno, zejména pokud hovoříme o hlavních politických stranách a osobnostech,“ říká. Zároveń ale také upozorňuje na nebezpečí dezinformací a propagandy, která se snaží oslabit podporu veřejnosti k pomoci Ukrajině na pozadí „únavy z války“.

„I když postoje veřejnosti k podpoře Ukrajiny občas kolísá, Moskva nemá v Rumunsku žádnou významnou fanouškovskou základnu. Naše vlastní vzpomínky na její agresivní chování jsou stále živé,“ vysvětluje analytik.

Politické a veřejné postoje Rumunů k válce na Ukrajině podle něj ukazují „kombinaci obav o regionální bezpečnost, solidarity s Ukrajinou a pochopení toho, jak obtížné bude krizi vyřešit a zároveň hájit národní zájmy“.