Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtvrteční summit ministrů zahraničí členských zemí NATO se liší od všech předchozích. Koná se v době, kdy se otevřeně hovoří o konci Aliance, nebo minimálně o konci pátého článku smlouvy o NATO. Ten zavazuje všechny členské země Severoatlantické aliance přijít na pomoc kterékoliv jiné členské zemi, která je napadena.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio bude v Bruselu za zavřenými dveřmi vysvětlovat evropským protějškům, zda americký prezident Donald Trump zůstává zastáncem NATO, jak to myslí se zabráním Grónska nebo proč prezident říká, že spojenci se někdy chovají k USA spíš jako nepřátelé.
Summit se navíc koná ve stínu několik hodin čerstvého uvalení amerických cel na dovoz zboží, což zasáhne samozřejmě i evropské země. „USA jsou součástí NATO a chceme alianci silnější,“ řekl Rubio na úvod před schůzkou se šéfem NATO Markem Ruttem.
„Zjistíme, jakým výzvám tedy ve skutečnosti čelíme,“ prohlásil před začátkem summitu lotyšský ministr obrany Andris Spruds. Právě pobaltské země, sousedící s Ruskem, jsou velmi znepokojeny Trumpovou snahou usmířit se s Ruskem a naopak neochotou přijmout Ukrajinu do NATO.
Otázky vyvolávají i výroky dalších amerických politiků. Viceprezident J. D. Vance prohlásil, že větší hrozbou než Rusko je pro Evropu omezování svobody slova, a podle ministra obrany Petea Hegsetha leží americké bezpečnostní priority v Asii, nikoliv v Evropě.
Pobaltí a obavy z odklonu USA od NATO:
Přitom loni na summitu představitelé všech členských zemí Aliance schválili deklaraci, která uvádí Rusko jako největší hrozbu pro NATO a slibuje Ukrajině v budoucnosti členství.
Rubiova proměna
Marco Rubio byl v minulosti jako senátor protiruským jestřábem, Rusko označoval spolu s Čínou za největšího geopolitického protivníka Washingtonu. Po jmenování ministrem ale z kritiky Ruska ubral a zapojil se v Rijádu do jednání s ruskou delegací o ukončení války.
Stal se na internetu a sociálních sítích terčem vtipů a memů poté, co při vzrušeném jednání Trumpa s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Bílém domě seděl zaraženě a mlčky na gauči. Působil dojmem, že je zděšený.
„Umím si představit, že mu v soukromí občas vstávají vlasy hrůzou, ale Trumpovu zahraniční politiku si řídí Trump sám svým nenapodobitelným stylem, taková je realita. Jestliže někdo slouží v Trumpově administrativě, tak musí respektovat jeho názor. Ale Rubio patřil k iniciátorům zákona, který zakazuje americkému prezidentovi vystoupit z NATO bez souhlasu Kongresu. A ten zákon jednoznačně souvisel s možností, že Trump bude znovu prezidentem a že by to mohl být on, kdy by chtěl zemi vyvést z NATO. Trump byl důvodem přijetí tohoto zákona,“ připomíná pro Seznam Zprávy amerikanista Jakub Lepš.
Online reportáž: Následky Trumpových masivních cel
Trumpova vláda vyzývá Evropany, aby dávali více peněz na zbrojení, jinak nemohou počítat se žádnou americkou pomocí a podporou. Je proti členství Ukrajiny v NATO. Američané už se stáhli z vedení skupiny, která koordinuje dodávky zbraní pro Ukrajinu (Ukraine Defence Contact Group). Vedení převzaly společně Velká Británie a Francie.
Podle obvykle dobře informovaného serveru Politico má Rubio na summitu hovořit o možném stažení části amerických vojsk z Evropy. Nyní je jich tam sto tisíc, z toho 20 tisíc poslal na kontinent předchozí americký prezident Joe Biden po ruské agresi proti Ukrajině. Budoucnost pátého článku nemá být tématem jednání a zatím ho oficiálně nikdy nezpochybnil.
„Jedna věc je teorie, že Trump sám nemůže podle zákona ukončit členství USA v NATO. Ale byl například ochoten porušit zákon ze sedmdesátých let, který prezidentovi zakazuje bránit výdajům, které schválil Kongres. A ve svém prvním volebním období takto bránil uvolnění peněz na pomoc Ukrajině. Jiná věc je, aby jako nejvyšší velitel americké armády byl ochoten aktivovat pátý článek. Ten zatím není mrtvý, ale je otázka, v jaké situaci by byl Trump ochotný přijít na pomoc například Rumunsku nebo Pobaltí. To je obrovská otázka,“ říká Jakub Lepš.
Článek 5
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámeny Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.
