Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od naší zvláštní zpravodajky/
Touha Gruzie zařadit se na Západ je v zemi patrná na každém kroku. Už na letišti mě zaujmou tyčící se vlajky Evropské unie, vídám je pak i v ulicích vedle nápisů odsuzujících Rusko za jeho agresi vůči Ukrajině.
V podobném duchu se nese i rozhovor, který vedu s osmadvacetiletou Giou. „Nemám pocit, že by to ještě byla vůbec otázka. Samozřejmě, že naše země patří víc na Západ. Kdo by chtěl patřit k Rusku po tom všem, co dělá?“ svěřuje se mi během čekání na autobus v někdejším hlavním městě Kutaisi.
Kavkazská země se ve vlnách snaží ruský vliv omezit už od rozpadu Sovětského svazu, jehož byla součástí. Nikdy se jí to ale zcela nepodařilo. Dokonce i dva roky po začátku ruské invaze na Ukrajinu stále stojí někde uprostřed mezi Západem a Východem, protože vláda se i přes volání velké části Gruzínců zdráhá vazby s Kremlem zcela přetrhat.
V mnoha lidech nynější dění na Ukrajině rezonuje, protože Gruzie byla v roce 2008 první zemí, která v plném rozsahu zažila agresi putinovského Ruska. Moskva od té doby fakticky okupuje dvě gruzínská separatistická území, Jižní Osetii a Abcházii.
„Není pochyb, že gruzínská společnost je velmi prozápadní. Ruská okupace zemi přesvědčila o tom, že jediná cesta, jak se vyhnout jakémukoliv jejímu opakování, je být součástí Západu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Kacha Gogolašvili, ředitel studií Evropské unie v Gruzínské nadaci pro strategická a mezinárodní studia.
Znovusjednocení s evropskou rodinou
K Západu je Gruzie o krok blíž poté, co na konci minulého roku země získala status kandidátské země Evropské unie. O členství požádala po začátku invaze, na rozdíl od Ukrajiny a Moldavska si ale na schválení žádosti sedmadvacítkou musela počkat déle.
Snahy všech těchto států ovšem mají společného hybatele, a to dlouhodobé ohrožení ruskou agresí a okupaci jejich území. Ačkoliv právě tento faktor po invazi přispěl k tomu, že se Unie rozhodla pro krok vpřed, stejně tak může ale finální přijetí značně zkomplikovat.
Pro vstup do Evropské unie se vyslovuje velká část gruzínské společnosti, průzkumy ukazují, že jde až o 90 procent z 3,7 milionu obyvatel. Zároveň z nich vyplývá, že v gruzínském pojetí se podpora členství v EU nevylučuje s podporou blízkých vztahů s Ruskem.
Vstup do EU podporuje i dvaačtyřicetiletá Saba, která pracuje jako zdravotní sestra v hlavním městě Tbilisi. „Nevidím jediný důvod, proč bych to měla mít jinak. Myslím, že bychom měli vstoupit i do NATO, ale chápu, že to může ještě nějaký čas trvat,“ říká mi s tím, že lidé okolo ní to vnímají podobně.
Výrazně prozápadní je i prezidentka Salome Zurabišviliová, která označila rozhodnutí Evropské unie za „monumentální milník“. Země podle ní získala opět vyhlídku na znovusjednocení s evropskou rodinou.
Pro Gruzii by byl vstup do Unie výhodný ekonomicky a poskytl by jí i určité bezpečnostní záruky, EU by zase získala strategického partnera ležícího mezi Ruskem a Tureckem. Po rozhoření a následném uklidnění konfliktu mezi Armény a Ázerbájdžánem v Náhorním Karabachu hraje Gruzie rovněž velkou roli v ambicích Unie posílit stabilitu na jižním Kavkaze.
Cesta do EU ale nebude pro zemi jednoduchá, i vzhledem k jejím vnitropolitickým problémům, a může se táhnout několik let. Tbilisi bude muset splnit řadu podmínek, které se týkají například boje proti korupci, nezávislosti soudnictví i urovnání polarizované domácí politiky.
To by mohl být podle analytika Gogolašviliho problém vzhledem ke stavu demokracie v zemi. „Gruzie zaostala v demokratickém vývoji, což ukázal i pokus o přijetí Ruskem inspirovaného zákona o zahraničních agentech. Cestu do EU brzdí i nulová politika vůči radikálním protizápadním skupinám, neochota vlády provádět důležité reformy, hlavně v oblasti justice, a samotná oligarchizace vlády,“ vysvětluje.
Jak se přijímá do EU
O členství v EU může požádat jakýkoli evropský stát, který uznává její společné hodnoty a zavazuje se k jejich podpoře. Klíčová jsou takzvaná kodaňská kritéria, k nimž patří stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochrana menšin, fungující tržní hospodářství a schopnost přijmout závazky vyplývající z členství.
Pokud si určitá země přeje přistoupit k Unii, předloží svou žádost Radě EU složené ze zástupců členských států, která požádá o stanovisko Evropskou komisi. Je-li stanovisko komise příznivé, může rada rozhodnout (jednomyslně), že státu bude udělen status kandidátské země. Rada pak na základě doporučení komise - opět jednomyslně - rozhodne, zda by jednání měla být zahájena.
Problematické je i to, že vládní strana Gruzínský sen rázně neodsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu, což zdůvodňuje pragmatismem. Rozhodla se proto nepřipojit k sankcím, načež se stala pro Moskvu jednou z klíčových bran pro vývoz i dovoz.
„Vláda se brání tím, že odmítla zavést sankce, protože by to ublížilo gruzínské ekonomice. A také tím, že Rusko okupuje naše území z 20 procent a nemůže si tak dovolit ho provokovat, aby zamezila jakémukoliv přelití konfliktu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy bývalá gruzínská diplomatka Natalie Sabanadzeová. Jenže tento přístup vlády rozporují unijní představitelé.
O směřování země rozhodnou podzimní volby
Rozpor mezi vládní politikou a touhou Gruzínců směřovat na Západ se projevil i během loňských rozsáhlých protestů, které vyvolal zmíněný návrh zákona o zahraničních agentech.
Legislativa by podle kritiků posunula zemi k autoritářskému režimu, jako má Rusko a velké kritiky se dočkala právě i z úst evropských představitelů. Vláda v reakci na bouři nevole návrh sice stáhla, svůj obojaký přístup vůči Moskvě nicméně udržuje.
„Osobně jsem vůči mezivládním vztahům mezi Gruzií a Ruskem ostražitý a podezřívavý. Byl bych mnohem raději, kdyby naše vláda odrážela postoje naprosté většiny lidí,“ poznamenává Givi, který pracuje jako obchodník s auty.
Reportáže z Gruzie
Málokterý stát proměnil ruský vpád na Ukrajinu tolik jako Gruzii. Kavkazská země, která má s Ruskem obdobnou zkušenost jako Kyjev, se proti Moskvě vyhraňuje, stala se ale domovem pro statisíce Rusů.
Jestli země tedy bude směřovat více na Západ, nebo zůstane v ruských kleštích, napoví parlamentní volby, které Gruzii čekají na podzim.
„Rusko určitě tyto volby bude sledovat, stejně tak i Západ. Moskva bude podporovat (vládní) Gruzínský sen a další proruské strany. Vzhledem k tomu, že opozice je nyní fragmentovaná a Gruzínský sen konsolidoval moc v zemi, hraje mu situace velmi do karet,“ vysvětluje Sabanadzeová. Situace podle ní ale není zdaleka rozhodnutá a slavit může i prozápadní tábor.
