Dříve pevná zeď se drolí, Putin k tomu využívá rozkol v Evropě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Odchod ze sálu a bojkot proslovu Sergeje Lavrova. Česká diplomatická delegace společně s Poláky a zástupci pobaltských států ukázala ruskému šéfovi diplomacie na zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) záda.

Gesto dokresluje snahy západních zemí o vytvoření nejen diplomatické izolace vůči Rusku. Ani zdaleka ale nejde o takový úspěch, jak se původně zdálo. Dokonce i ve zdánlivě pevných strukturách, které se zpočátku vůči agresi na Ukrajinu vymezily, se objevují náznaky o obnovení komunikace.

Jen za poslední týdny přijímali v Kremlu telefonáty ze Západu častěji než za uplynulé téměř tři roky. Důvodem je zejména vítězství Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách a s tím spojená nejistota ohledně pomoci Ukrajině, v níž hrál Washington až doposud jednu z hlavních rolí.

Jaká bude pozice budoucího lídra Spojených států, se jen těžko odhaduje, zatím se nicméně zdá, že chce z izolační politiky vůči Rusku ustoupit. Ostatně jen pár dní po Trumpově vítězství se měl uskutečnit hovor mezi ním a ruským prezidentem.

Nedlouho poté se s Vladimirem Putinem spojil i německý kancléř Olaf Scholz, který si tím vysloužil kritiku ze strany Kyjeva.

Telefonáty zahraničních lídrů někteří obhajují tím, že se s Ruskem musí začít jednat o míru. Jiní je kritizují právě kvůli přerušení izolace, v níž se Putin po invazi ocitl.

Také pevná pozice Evropské unie se drolí. Schválení další pomoci totiž opakovaně blokuje Maďarsko, jehož premiér Viktor Orbán se během tohoto roku s ruským lídrem sešel. Slovenský premiér Robert Fico pak má příští rok do Moskvy jet na oslavy konce druhé světové války. Oba představitelé za to čelili kritice, a to kvůli narušení snah o izolaci Ruska.

Putin se neostýchá využívat i další prostředky, jak poukázat na to, že jeho země má navzdory touhám Západu stále dost spojenců. Poukázal na to například, když v říjnu hostil summit BRICS.

V Kazani přivítal zástupce z více než tří desítek zemí, aby se zúčastnili akce, kterou Kreml označil za jednu z „nejrozsáhlejších zahraničněpolitických akcí“ v historii Ruska.

Jen pro představu: členské země BRICS dohromady představují téměř polovinu světové populace a 35 procent světové ekonomiky. A zatímco loni se musel na summit ruský lídr pouze připojit online kvůli vydání mezinárodního zatykače, letos pózoval se světovými lídry.

Na ruské půdě se objevil generální tajemník OSN António Guterres, přijeli i čínský prezident Si Ťin-pching, indický premiér Naréndra Módí a jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa.

„Tento summit BRICS je pro Putina skutečným dárkem. Vzkaz bude znít: jak můžete mluvit o globální izolaci Ruska, když všichni tito lídři přijíždějí do Kazaně. Rusko chce představit BRICS jako vůdčí sílu a novou organizaci, která nás všechny jako globální společenství vede ke spravedlivějšímu řádu,“ podotkl pro stanici CNN Alex Gabujev, ředitel v Berlíně sídlícího think tanku Carnegie Russia Eurasia Center.

Rusko se po invazi na Ukrajinu rychle stalo terčem řady sankcí ze strany Západu, které ho měly dostat do ekonomické izolace. Země si nicméně našla jiné cesty a obchod s důležitými partnery –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Čínou nebo Indií –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vzrostl i díky tomu, že ho západní sankce donutily prodávat zboží i suroviny se slevou.

Podobně je na tom i celá řada zemí Afriky, Spojené arabské emiráty nebo Brazílie. Specifickou pozici pak zaujaly blízké státy, které naopak z oslabené pozice Ruska těží a obchodní vztahy s ním díky své funkci tranzitní země prohloubily, a to zejména země jako Kyrgyzstán a Kazachstán. Ukazuje se to například i na jejich obchodu s Českem.

Přestože EU a USA pravidelně zavádějí nové sankce, ruské společnosti a stát úspěšně nacházejí nové způsoby, jak se jim vyhnout.

Zdá se tak, že úplná ekonomická izolace Ruska je nepravděpodobná, pokud jeho ekonomika zůstane dostatečně atraktivním ekonomickým partnerem s velkým domácím trhem a cennými zdroji, jak popsal Alexandr Libman, expert na ruskou a východoevropskou politiku na Freie Universität Berlin.

Hlavním důvodem, proč sankce proti jiným státům podle něj fungovaly mnohem efektivněji než proti Rusku, je, že například Severní Korea nebo Írán měly svým zahraničním ekonomickým partnerům mnohem méně co nabídnout než Rusko.

Udržovat Moskvu v naprosté izolaci se ale nedaří ani diplomaticky. Zatímco Západ válku odsoudil téměř jednomyslně, ve zbytku světa panuje jiné a zdrženlivější přesvědčení.

Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, 141 zemí podpořilo opatření OSN požadující, aby se bezpodmínečně stáhlo.

Oproti tomu podpora Moskvy v té době byla velmi omezená –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rezoluci odmítly jen čtyři země, mezi nimi například Severní Korea, která se svými sympatiemi nikdy netajila a dnes ruskou armádu i zásobuje svými muži.

Západ však nikdy nezískal na svou stranu tak velkou část světa, jak se zpočátku zdálo. Dalších 47 zemí se zdrželo hlasování, případně se ho nezúčastnilo, včetně Indie a Číny. Mnohé z těchto „neutrálních“ zemí od té doby poskytly Rusku zásadní hospodářskou nebo diplomatickou podporu.

A dokonce i některé ze zemí, které původně souhlasily s odsouzením Ruska, dnes válku považují spíše za problém někoho jiného a přiklánějí se k neutrálnějšímu postoji, jako například Turecko, Brazílie nebo Spojené arabské emiráty.

Místo toho, aby se svět rozštěpil na dvě části, se roztříštil na vícero dílků. Stále více zemí vidí ruskou invazi především jako evropský a americký problém. Tyto země se spíše než na existenční hrozbu zaměřují na ochranu vlastních zájmů uprostřed ekonomických a geopolitických otřesů způsobených invazí.

Pro globální Jih nevyprovokovaná agrese Ruska nutně neznamená, že s ním nelze vůbec jednat. Naopak pro něj vytváří nové příležitosti.

Podobně je to i pro postsovětské státy, kterým se manévrování mezi Moskvou a Západem jeví jako jediná schůdná volba. Zbavují se tak rizik, které by jim v jejich komplikovaných vztazích s Kremlem mohly hrozit a zároveň čerpají výhody ze západních snah přivinout země k sobě.