Přepisují se světová pravidla platná 80 let, říká vlivný spisovatel

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je destruktivní, usiluje o absolutní moc a spolu s Vladimirem Putinem vidí svět jako arénu, kde platí právo silnějšího, popsal amerického prezidenta Donalda Trumpa jeden z nejznámějších novinářů dnešní doby Fareed Zakaria.

Když tento týden unikly zprávy z důvěrné skupiny na aplikaci Signal, které si mezi sebou vyměňovali vrchní členové Trumpova kabinetu, poprvé vyšlo najevo, že negativní postoj v Evropě projevují i soukromí. Zakaria říká, že ho to nepřekvapilo, Trump dle něj Evropu neměl rád nikdy. Až ve svém druhém volebním období se však rozhodl obklopit se lidmi, kteří mu za to budou tleskat.

„Trump se rozhodl, že poprvé neuspěl, protože dával na příliš tradiční republikány. A tak je vyměnil za MAGA fanatiky (hnutí prezidentových příznivců, pozn. red.), kteří jsou poháněni ideologií a obdivem k Rusku,“ říká oceňovaný novinář, který je jednou z předních tváří americké stanice CNN.

V exkluzivním rozhovoru pro Seznam Zprávy Zakaria otevřeně mluví také o tom, proč Trumpa fascinují diktátoři nebo jak by se měl svět vypořádat s nástupem postamerické éry - o čemž pojednává také jeho nová kniha s názvem Věk revolucí.

Jsme svědky revoluce v zahraniční politice?

Žijeme v revoluční době, a to dramaticky mění zahraniční politiku. Jsme svědky přepisování pravidel mezinárodního systému, který Spojené státy a západní Evropa vytvořily před 80 lety. Tento řád, založený na pravidlech OSN, globálních ekonomických dohodách a podpoře demokracie a lidských práv, byl po desetiletí základem světového uspořádání.

Důvodem, proč se nyní celý tento systém přehodnocuje, je skutečnost, že v jeho centru stály Spojené státy a jejich ochota být konečným garantem, tvůrcem agendy a formujícím aktérem tohoto řádu. A přestože existují i jiné výzvy, toto je ta hlavní. Pokud Spojené státy nechtějí nebo nemohou hrát stejnou roli, jakou zastávaly posledních osmdesát let, zpochybňuje to celou stabilitu a strukturu systému.

Několikrát jste řekl, že vstupujeme do postamerického světa. Nebo že už jsme do něj dokonce vstoupili. Které země podle vás teď vystupují jako klíčoví hráči?

Myslím, že nejzásadnějším rysem postamerického světa je to, že země, které dosud spoléhaly na Spojené státy jako garanta své bezpečnosti, si nyní kladou otázku: „Jsme skutečně v bezpečí? Můžeme nadále věřit americkým zárukám?“ Pokud odpověď zní ne, musí hledat alternativní pojistky a obranné strategie.

Podívejme se například na Česko nebo jakoukoli jinou zemi ve střední a východní Evropě. Pro tyto státy bylo členství v NATO klíčové pro jejich bezpečnost a stabilitu. Tato garance je ale nyní podle mě jednoznačně zpochybněna. Dokonce i nový německý kancléř vyjádřil pochybnosti, zda by současná americká administrativa skutečně bránila NATO, a tím pádem i samotné Německo.

Možná uvidíme transformaci evropské obranné politiky, posun od NATO k více evropsky orientovanému modelu bezpečnosti, například pod hlavičkou EU. V Asii si podobnou otázku budou klást Jižní Korea a Japonsko. A nezapomínejme, že to jsou vysoce vyspělé země, které by teoreticky mohly během několika měsíců vyvinout jaderné zbraně, technologii na to mají.

Zůstaňme ještě chvíli u NATO. Řekl byste, že jsme svědky pouze dočasného oslabení aliance, nebo vidíte možnost úplného rozpadu celého spojenectví?

To se mě ptáte na velmi důležitou, ale extrémně těžkou otázku. Upřímně řečeno, všichni doufáme, že to, co vidíme v USA, je dočasný jev. U Trumpova prvního období to ještě šlo obhájit, ale teď byl zvolen už dvakrát. To ukazuje, že v Americe je velká část lidí, která je unavená být jakýmsi globálním garantem bezpečnosti a politické figury jako Trump to dokážou využít.

A další věc, můžeme to sice považovat pouze za přechodnou krizi, ale nejsme v situaci, kdy bychom si mohli dovolit jen tak sedět a čekat, až se všechno zase vrátí do normálu. Pro státy je bezpečnost otázkou života a smrti. Nebudou se spoléhat jen na naději. Pravděpodobnost, že USA opustí Evropu, už není nulová. Všichni mají pochybnosti a strach.

Tento týden jsme mohli vidět uniklou konverzaci z Trumpova kabinetu, která naznačila určité pohrdání Evropou. Co si myslíte, že je příčinou tohoto postoje? Odkud pramení taková nálada vůči Evropě? Doteď jsme byli spojenci…

Ano, to je velmi dobrá otázka. Myslím, že za tímto postojem je velmi hluboký ideologický základ. Druhá Trumpova administrativa není skutečně druhým mandátem Trumpa, je to skoro jako nová prezidentura. Trump se rozhodl, že v prvním období neuspěl, protože se obklopil příliš tradičními republikánskými představiteli.

A ty odstranil…

Je to tak. A nahradil je fanaticky loajálními lidmi z MAGA hnutí, kteří teď tvoří celou administrativu. Tito lidé mají tendenci být ideologicky mnohem populističtější než tradiční konzervativci. A to znamená, že Evropa je pro ně jakýmsi ultimátním vyjádřením zbytečně slabého liberalismu, který dle nich ovládl západní svět.

A v jistém smyslu si myslím, že mnozí z nich tajně obdivují Rusko. Myslí si, že Rusko je bílá, křesťanská země, která oslavuje sílu, moc, mužnost a ctí tradicionalismus a tradiční rodinné hodnoty. Zatímco Evropa se podle nich stala multikulturním, genderově neutrálním, liberálním rájem. Mezi těmito lidmi existuje hluboká ideologická shoda s Ruskem a pohrdání Evropou.

Měl bych ale objasnit, že tohle platí především pro ideology MAGA, jako jsou (viceprezident) J. D. Vance, (ministr obrany) Pete Hegseth nebo (bývalý Trumpův poradce) Steve Bannon. Nemyslím si, že Trump skutečně věří této ideologické kritice.

Jak to myslíte?

Určitě ho Evropa irituje, protože je protekcionista a myslí si, že Evropa špatně zachází se Spojenými státy. Ale věří v tuto širší ideologii? To si nemyslím. Trump se rozhodl, že to jsou jeho lidé, protože nakonec dospěl k názoru, že tradiční republikánské establishmenty byly věrnější svým myšlenkám o dobré vládě, zemi a ústavě než jemu osobně.

A Trump je narcista. Chce osobní, fanatickou loajalitu, kterou mu tito ideologové MAGA poskytují. Takže si myslím, že jde o „manželství“ z praktických důvodů.

Trumpova strategie je jasná: prodat Ukrajinu a více se přiblížit Rusku. Všichni jsme se snažili pochopit, proč opakuje Putinovy argumenty, proč jeho vyjednavač Steve Witkoff přijímá ruský pohled na téměř vše. A vysvětlení je až překvapivě jednoduché. Trump je proti Ukrajině a pro Rusko. Chce uzavřít dohodu s Putinem, líbí se mu, považují se za přátele. Zelenskyj se mu nelíbí.

Proč si myslí, že je v americkém zájmu stát na straně Ruska? Je to kvůli Číně?

Je to spojeno s jeho pohledem na svět, kde dominují velké mocnosti. Od roku 1945 se USA snažily o stabilitu, podporovaly svobodu, demokracii a lidská práva. I když jsme udělali chyby, to byl vždy cíl. Trump tento přístup neakceptuje.

Myslí si, že bychom měli uzavírat dohody s Ruskem a možná i s Čínou, a všechny hodnoty demokracie a kapitalismu považuje za podvod. Věří, že nás všichni využívají. Jeho pohled je mnohem cyničtější a nepodporuje liberální rámec, který formoval americkou zahraniční politiku po desetiletí.

Za chvíli to bude 100 dní Trumpova druhého období. Jak byste zhodnotil uplynulé měsíce? A kde vidíte největší změnu – mezi tím, jaký byl dříve, během svého prvního prezidentství, a jaký je teď?

Myslím, že hlavní rozdíl je v tom, že v prvním období se Trump opravdu snažil vládnout spíše jako tradiční konzervativec. Snížil daně, což bylo v podstatě to hlavní, co udělal. Trochu se hádal s NATO, udělal pár věcí v oblasti cel, ale opravdu nic velkého.

Tentokrát je to úplně jiný Trump. Největší změnou je, že se opravdu snaží dekonstruovat administrativní stát, který v USA vznikal od dob Franklina Roosevelta (prezidenta v období druhé světové války, pozn. red.). A proto vidíme brutální škrty v byrokracii, propouštění generálních inspektorů, prostě všech, kteří působí jako kontrola prezidentské moci.

Za druhé brutálně útočí na establishment v americké společnosti – univerzity, média, neziskové organizace. Má to více společného s čínskou kulturní revolucí než s čímkoli, co jsme viděli ve západním světě za posledních 50 nebo 60 let. Jde o mnohem dramatičtější, více ideologicky motivované, disruptivní a dekonstruující období.

A jak si vysvětlujete jeho náhlou fascinaci a zájem o získávání nových území?

Trump se dívá na svět prizmatem 19. století. Silní dělají, co mohou, slabí trpí, co musí. Amerika je dle něj velká a silná, takže musí ukázat svou moc. Možná v tom hraje roli i narcismus. Prezidenti, kteří rozšířili území USA, vstoupili do dějin, a kdo ví, třeba doufá, že po něm něco pojmenují.

Jenže tohle jde přímo proti principům posledních 80 let, kdy se území nemění silou, a proti realitě moderních států – k úspěchu nepotřebujete víc země. Podívejte se na Česko, Dánsko, Jižní Koreu. I kdyby Amerika chtěla v Grónsku cokoliv dělat, může to vyřešit smlouvami a dohodami. Ovládnout území nemá žádnou skutečnou výhodu.

To se trochu zrcadlí s Putinovým pohledem na svět, není to tak?

Ano, je to podobná mentalita. Putin i Trump vidí svět jako arénu, kde platí právo silnějšího. Pro Putina je imperiální expanze součástí jeho vize obnovení ruské velikosti. Trump zase, zdá se, vnímá územní expanzi jako způsob, jak zanechat historický odkaz.

Rozdíl je v tom, že Rusko je v podstatě řízeno autokraticky, takže Putin má volné ruce k agresivnímu prosazování své vize. V USA jsou instituce silnější, i když se je Trump snaží oslabit. To znamená, že jeho nápady, jako nákup Grónska nebo územní expanze, narážejí na realitu mezinárodního práva a amerického systému.

Oba ale sdílejí určitou nostalgii po dobách, kdy bylo normální, že mocnosti přerozdělovaly svět ve svůj prospěch. A oba podkopávají poválečný řád založený na stabilitě hranic a spolupráci místo konfrontace.

Hodně se mluví o Trumpově nepředvídatelnosti. Že nikdy vlastně nevíme, co udělá. Došel jste do bodu, kdy už dokážete jeho kroky předvídat, nebo vás stále překvapuje?

Trump je ve skutečnosti konzistentnější, než si lidé uvědomují. Vždycky byl protekcionista. Vždy věřil, že Evropa Ameriku využívá, ekonomicky i z hlediska bezpečnosti. To samé Japonsko.

A vnímal jste ho vždy jako někoho fascinovaného diktátory?

Úplně upřímně? Myslím si, že by chtěl vládnout jako Putin. Nepochybuji o tom. Řekl dokonce: „Chci, aby moji generálové byli jako němečtí generálové za Hitlera.“ Nemyslím si, že by obdivoval přímo Hitlera, ale obdivuje ten typ neomezené autority, naprosté moci.

Můžete to vidět i v jeho současném způsobu vlády. V tolika jeho politikách během tohoto období použil exekutivní příkazy, i když by to stejné mohl snadno prosadit přes Kongres. A buďme upřímní: Kongres mu teď je naprosto loajální. Kdyby řekl: Zrušíme USAID, republikáni v Kongresu by mu zatleskali, poslechli a řekli: Ano, pane. Ale on to neudělal. Udělal to prostřednictvím exekutivního příkazu, protože tím vysílá vzkaz: Nepotřebuji Kongres. Nepotřebuji nikoho.

Ale některé z těchto politik budou bezpochyby napadeny u soudu, nemyslíte?

Ano, ale to je vedlejší. Cílem je prosadit svou absolutní autoritu. A to je hluboce znepokojující, protože moderní západní demokracie není jen o volbách, je o vzájemné kontrole a vyváženosti. To, co znamená „liberální“ v liberální demokracii, je omezení moci vlády na ochranu individuálních svobod. A Trump? Ten nemá žádný zájem o jakákoli omezení své autority.