Rolexky za korán. Nejnebezpečnější islamista západní Afriky býval rocker

Loni v červnu na něj vydal zatykač Mezinárodní trestní soud, jenž ho obvinil z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Zhruba 70letý terorista Ijád Agh Ghálí ale zůstává na útěku.

Příběh muže, který se z nočních klubů a hudebních pódií dostal do čela saharské pobočky teroristické sítě al-Káida, přinesl tento týden deník The Wall Street Journal. Novináři mimo jiné odhalili, že právě Agh Ghálí je autorem textu slavného hitu Bismillah (ve jménu Boha), který skupině Tinariwen pomohl získat Grammy i celosvětovou slávu. S rockujícími Tuaregy si zahrál frontman skupiny U2 Bono nebo Robert Plant z Led Zepellin.

Agh Ghálí nyní vede organizaci Džamáat nusrat al-islám wal-muslimín, což se dá přeložit jako Podpora islámu a muslimů. Skupina vznikla v roce 2017 sloučením organizací Ansár ad-Dín, al-Murábitún a al-Káidy v islámském Maghribu (AQIM). Časopis The Economist ji před třemi lety označil za nejrychleji rostoucí teroristickou skupinu světa. Teroristé působící hned v několika zemích Sahary mají na svědomí desítky tisíc lidských životů.

Agh Ghálího muži dokonce před pár lety unesli kytaristu Tinariwen, s nimiž se dřív teroristický vůdce přátelil. „Nemohl jsem tomu uvěřit,“ citoval The Wall Street Journal Mannyho Ansara, který před 30 lety chodil s Agh Ghálím do hudebních klubů v malijské metropoli Bamaku. „Byl jsem v šoku, když jsem viděl nahrávku, na níž kráčí přes mrtvoly.“

Zatímco na Blízkém východě jsou nyní islamisté po pádu teroristického chalífátu spíše v defenzivě, západní Afrika se pro ně stala klíčovým bojištěm. Šest tisíc mužů, jež bojují pod černou vlajkou a Agh Ghálího vedením, se už střetli s Francouzi, Američany i ruskými Vagnerovci. A daří se jim - jak píše americký list, mohlo by se brzy Mali nebo sousední Burkina Faso stát prvním státem světa řízeným al-Káidou. Agh Ghálího teroristé totiž slíbili věrnost Ajmánu Zavahrímu, jenž po zabití Usámy bin Ládina převzal vedení celosvětové sítě.

Agh Ghálí se narodil ve východomalijském regionu Kidal. O otce přišel už v devíti letech, kdy padl při boji proti malijské vládě. Už jako mladý se pak zapojil do tuarežských dobrovolnických milicí usilujících o nezávislost saharského etnika. Tuaregy tehdy využíval libyjský diktátor Muammar Kaddáfí a posílal je bojovat i do cizích zemí - do Libanonu proti Izraeli, do Čadu proti Francouzům.

Agh Ghálí se setkal s hudebníkem Ibrahímem Agh Alhabíbem, jenž miloval západní hudbu, kterou kombinoval s tradičním tuarežským folklorem, v 80. letech. Tehdy byl Agh Ghálí Kaddáfím pověřen bdít nad rekruty u Tripolisu a hudbu vnímal i jako prostředek k získání nezávislosti Tuaregů a hudebníkům ve své skupině pomohl sehnat kytary. Sám pak složil většinu textu hitu Bismillah.

Skupina hudebníků poté založila kapelu Kel Tinariwen (pouštní chlapci). Pierre Boilley, akademik specializující se na Tuaregy, hostil Agh Ghálího v roce 1989 ve svém pařížském bytě. Večery dle jeho vzpomínek trávil povstalec popíjením whisky a plánováním tuarežského povstání.

Zhruba v té době se Agh Ghalí začal rozcházet s Kaddáfím, protože zjistil, že pro libyjského vůdce není boj za tuarežskou nezávislost cílem, ale jen užitečným nástrojem: „Kaddáfí nám léta sliboval pomoc. Ale stále nás posílal do jiných válek,“ citoval přítel Agh Ghalího. O rok později skupina Tuaregů opustila Libyi a přešla do Mali.

Píseň Bismillah se stala hymnou tuarežského povstání. V roce 1991 Agh Ghálí vyjednal s vládou v Bamaku autonomii pro svůj národ a další dvě desetiletí byl pro Bamako spojencem.

Stále se angažoval v hudbě a kapele Tinariwen, o níž se předtím staral, sehnal nového manažera. Od nového prezidenta Alphy Konarého pak Agh Ghálí dostal v Bamaku prostornou vilu.

S prezidentem se dokonce vydal i na oficiální návštěvu Spojených arabských emirátů, začal nosit hodinky Rolex a značkové obleky. Agh Ghálí kouřil cigarety Marlboro, v hudebních klubech ale popíjel jen džus. Ke konzervativnímu islámu se pak přiklonil v roce 1999 po návštěvě konzervativních kleriků z Pákistánu. Po ní si Agh Ghálí nechal narůst plnovous, odložil rolexky a navlékl si tradiční bílý oděv. Mnohem více času začal věnovat modlení a četbě koránu.

Jeho láska k hudbě ale trvala a manažera Tinariwen požádal o organizaci pouštního festivalu. V roce 2001 se pak hit Bismillah objevil na prvním komerčně vydaném albu Tinariwen. Později bývalý rocker festival zakázal, popularita jeho někdejších přátel ale stoupala. To už si ale Agh Ghalí myslel, že festival do Mali pouze přivádí nevěřící. Dva dny po posledním ročníku zahájili jeho muži povstání proti malijské vládě. Když dobyl Timbuktu, zakázal nejen „hudbu od Satana“, ale také ženám chodit samotné ven. Jeho nová skupina zavedla pravidlo, že nově příchozí bojovníci mají právo dostat ženu - výsledkem bylo bití a znásilňování dívek.

Islamisté sdružení od roku 2017 v nové koalici spáchali vloni 2300 násilných útoků v Mali, Burkině Fasu, Nigeru a dalších zemích západní Afriky, informovalo Africké centrum pro strategická studia, think tank při Pentagonu.

Útoky z posledních let vedly i k vojenským převratům, kdy vojáci dospěli k názoru, že jejich civilní vlády obyvatelstvo neuchrání. Mali si pak místo francouzských jednotek pozvalo na ochranu ruské Vagnerovce, kterým Agh Ghálího islamisté také způsobili velké ztráty. Bezpečno už přestává být i v tradičně stabilních zemích, jako je Benin, Togo či Pobřeží slonoviny.

Z bývalého rockera se stal nejnebezpečnější terorista západní Afriky.