Rok od teroristického útoku v Moskvě: Ruské selhání říká o režimu mnohé

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Právě jeden rok zpátky, 22. března 2024, koncertní sál Crocus, Krasnogorsk na západním okraji Moskvy. Do haly se sešlo na šest tisíc diváků, kteří se těšili na koncert ruské kapely Piknik.

Nedočkali se. Ještě než umělci přišli na pódium, vtrhla do budovy čtveřice teroristů ve vojenských uniformách. Ozbrojenci jednali nekompromisně - zblízka do lidí stříleli z automatických zbraní, nejdříve u vchodu, posléze si probili cestu do samotného sálu. Tam vznikla panika, jelikož se koncert právě chystal začít, mnozí z diváků se dle svých pozdějších svědectví domnívali, že rány jsou součástí představení. Rychle však byli vyvedeni z omylu.

Teroristé pokračovali ve střelbě, další lidi podřezávali noži, nakonec pomocí zápalných zařízení vyvolali v místě plánovaného koncertu mohutný požár.

Připomeňte si rok starý teroristický útok na fotografiích:

Celková tragická bilance: 145 mrtvých, přes 550 zraněných. Tato čísla srovnávacím pohledem do historie znamenají nejsmrtelnější teroristický útok na ruském území od obléhání beslanské školy v roce 2004, kdy zahynulo přes 330 lidí.

Bilance je to skličující a v každém případě je potřeba ji připomínat, nicméně zarážející je i následná ruská reakce. O režimu, který dnes vládne za branami Kremlu, totiž říká mnohé.

Nejdříve však připomeňme další fakta. Kdo za útokem stál? Jen krátce poté, co snímky a záběry tragédie obletěly svět, přihlásila se k jejímu zosnování regionální odnož džihádistické skupiny Islámský stát IS-Chorásán. Podle této teroristické organizace byl útok součástí války zuřící mezi Islámským státem a zeměmi bojujícími proti islámu. Jako důkaz pro své tvrzení přiložila fotografii čtyř mužů, které označila za pachatele.

Tváře odpovídají těm, které o pouhé tři dny později přišly před soud, jmenovitě: Dalerdžon Mirzojev, Muchammadsobir Fajzov, Šamsidin Fariduni a Sajdakrami Račabalizoda, všichni původem z převážně muslimského Tádžikistánu. Ruské úřady pak z účasti na útoku obvinily ještě dalších osm lidí z této i dalších republik regionu Střední Asie, kde afghánská větev Islámského státu své militanty verbuje.

Ruská propaganda však okamžitě začala útok spojovat se svým v současné době hlavním nepřítelem, kterého Moskva napadla 24. února 2024 - s Ukrajinou.

Prezident Vladimir Putin, který přes televizní obrazovky promluvil k národu den po útoku, v tomto projevu kromě vyhlášení dne státního smutku - v ruské historii celkem třicátého - uvedl, že právě do sousední země měla čtveřice útočníků v plánu utéct hned po provedení hrůzného útoku. Ruský diktátor zároveň událost přirovnal k masakrům, které prováděli nacisté. Mezi řádky bylo to samé sdělení: Ukrajinci. Jelikož právě tak národ, proti němuž vede válku, opakovaně častuje.

I přestože Putin nepředložil žádné důkazy, navíc tvrzení o jakémkoli zapojení Ukrajinců vyvrátily USA i samotná Ukrajina - například ministr zahraničí Dmytro Kuleba uvedl, že ruská obvinění považuje „za plánovanou provokaci Kremlu, která má dále podnítit protiukrajinskou hysterii v ruské společnosti s cílem zdiskreditovat Ukrajinu v očích mezinárodního společenství“ - a k útoku se opakovaně přihlásil Islámský stát, trval šéf Kremlu na svém. „Rusko nemůže být objektem teroristických útoků islámských fundamentalistů,“ vyvrátil verzi islamistů dva týdny po útoku. „Naše země demonstruje unikátní příklad mezikonfesijní jednoty a porozumění i mezináboženské a mezietnické jednoty,“ dodal.

Tato slova jsou však do jisté míry přehlížením skutečností. Ruská federace, kde etničtí Rusové představují zhruba necelých osm z deseti obyvatel, má s radikalizací muslimské populace problémy v podstatě odjakživa. Od oficiálního konce druhé čečenské války v roce 2009 sice nečelí žádnému otevřenému konfliktu, ale militanti na jeho území stále působí.

Nejčetnější muslimské diaspory se nacházejí na severním Kavkaze a při hranici se Střední Asií. A zde je verbuje Islámský stát.

Ačkoli konflikt není soustavný a stabilitu Ruska může jen těžko narušit, teroristických činů mají islamističtí militanti v nejrozsáhlejší zemi světa na svědomí poměrně dost. Ostatně ještě během loňského roku zvládli po útoku v Krasnogorsku i další krvavý čin. 23. června za sebou nechali minimálně 27 mrtvých po útoku na pravoslavné kostely a synagogy v Machačkale a Derbentu v Dagestánu na jihu federace.

Ačkoli se k útoku přímo nepřihlásil, IS-Chorásán útok uvítal jako odpověď na svou výzvu k podobným úderům. „Naše nedávná výzva na sebe nenechala dlouho čekat,“ uvádí se v prohlášení, které se objevilo na ruskojazyčném kanálu Al-Azaim Media spojeném s touto organizací. „Naši bratři z Kavkazu nám dávají najevo, že jsou stále silní. Ukázali, čeho jsou schopni.“

Ještě předtím - v říjnu 2023, jen několik dnů poté, co bojovníci Hamásu zabili 1200 Izraelců - se dav na dagestánském letišti v Machačkale, včetně lidí s palestinskými vlajkami a pokřikem „Alláhu Akbar“, snažil najít lidi, kteří přiletěli letadlem z Izraele, aby jim zabránil ve vstupu do Dagestánu.

Incidenty naznačují, že islamistický radikalismus se mezi separatisty na severním Kavkaze nerozplynul.

Ruský režim však tuto hrozbu bagatelizuje hledáním viníků na Ukrajině. „Z pohledu vedení země je hlavní věcí válka na Ukrajině. Ostatní je druhořadé,“ komentoval to pro Voice of America Alexandr Čerkasov, předseda ruské lidskoprávní organizace Memorial, kterou soud v Moskvě nařídil v prosinci 2021 uzavřít. „Ruské bezpečnostní složky, které hledají ‚sabotéry‘ v Chersonské oblasti a odhalují opozičníky v Rusku, nemají čas zabývat se skutečnými teroristy,“ dodal.

„Vidíme PR práci, během níž úřady uklidňují obyvatelstvo. Proto se veškerá vina za různé teroristické útoky neklade na mezinárodní terorismus, ale na Spojené státy, Západ a Ukrajinu. To vše je však čistá propaganda. Taková opatření nemohou uhasit projevy radikalismu,“ doplňuje ho Sergej Lukaševskij, který 14 let vedl moskevské Sacharovovo centrum.

Rusko se opravdu pokusilo akci využít marketingově. Na začátku dubna se do jeho armády hlásily rekordní počty Rusů - denně asi 1700 - a ruské ministerstvo obrany to vysvětlovalo slovy: „Během pohovorů většina přítomných za poslední týden uváděla jako hlavní motivaci snahu pomstít mrtvé během tragédie 22. března v Moskevské oblasti,“ citoval úřad list Kommersant.

Celému problému se přitom dalo předejít. Rusové nejen že dlouhodobě ignorují hrozbu radikálního islamismu, ale i v krátkodobém horizontu přehlíželi varovné signály.

Zpravodajské služby obdržely opakovaná varování ze Západu - včetně veřejného upozornění ze Spojených států z 8. března. „Velvyslanectví sleduje zprávy o tom, že extremisté mají bezprostřední plány zaútočit na velká shromáždění v Moskvě, včetně koncertů, a občanům USA by mělo být doporučeno, aby se v příštích 48 hodinách vyhnuli velkým shromážděním,“ napsala mise země v Moskvě na X.

O několik dní později, 19. března, však ruský prezident Vladimir Putin toto varování před možnými útoky v Moskvě odmítl a označil je za „vydírání“.

Útoku nezabránil ani zcela nový komplexní systém rozpoznávání obličejů po celé Moskvě, přitom v posledních letech byl testován hojně. Ovšem pro úplně zástupné účely - k identifikaci demonstrantů na opozičních protestech.

V osudový páteční večer byla navíc v ruské metropoli dopravní zácpa, kvůli níž trvalo hodinu a půl, než se na místo dostaly speciální protiteroristické jednotky.

„Kde jsou vrtulníky pro rychlé nasazení na kritická místa v podmínkách moskevské metropole? Kde jsou ozbrojená vozidla? Kde jsou ti napumpovaní drsňáci z propagačních videí?“ ptá se řečnicky Nikolaj Mitrochin, vědecký pracovník Výzkumného centra pro východní Evropu na univerzitě v Brémách.

„Víme, kde jsou - spáleni se svými vozidly na silnicích Kyjevské oblasti, sedí v podzemních dírách u Doněcka nebo hlídkují v Luhanské oblasti… Ne tam, kde je skutečné nebezpečí, ale tam, kde se šílený prezident rozhodl vést válku,“ odpovídá si.

Nejen že nebezpečí je skutečné, ale i jeho dopady mají pro Rusko velký význam. Kreml sice nikdy neopustil linku o zapojení Ukrajiny do teroristického činu, zároveň postupně přiznal i velký podíl Islámského státu.

A tak začal s odvetou.

Samotné teroristy mučil. Videa šířená na síti Telegram ukazují zcela nelidské záběry postupu ruských orgánů činných v trestním řízení.

Upozorňujeme, že následující odstavec obsahuje popis drastických metod.

Na jednom z nich je vidět, jak muži v maskovacích uniformách bez insignií bijí Račabalizodu přitisknutého k zemi a snaží se z něj dostat informace. Vyhrožují mu, že ho střelí do nohou, pustí na něj psa nebo mu uříznou hlavu. Na videu je rovněž vidět, jak muž v maskáčích uřízne teroristovi část ucha a následně jej nutí ji sníst. Následně vyhrožuje, že to samé udělá s jeho genitáliemi.

„Nic, dokonce ani takto ohavný masakr, neospravedlňuje mučení, natož aby bylo legální,“ uvedla Tanya Lokšinová, zástupkyně ředitele Human Rights Watch pro Evropu a Střední Asii, na stránkách této organizace. „Rychlé a rozšířené sdílení těchto videí se nezdá být náhodou, ale spíše jakousi děsivou chloubou Putinovy vlády, která bezostyšně ignoruje základní práva, základní lidskost a právní stát,“ doplnila.

Kromě samotných teroristů však na protiakci Moskvy doplácejí i obyvatelé středoasijských republik, kteří do Ruska ve velké míře jezdili za prací. Tyto země jsou přitom na remitencích, jak se ekonomickému fenoménu říká, zcela závislé. Tádžikistán, odkud byla čtveřice teroristů, dle dat Hospodářské a sociální komise OSN pro Asii a Tichomoří dokonce nejvíc v celosvětovém srovnání - z remitencí plyne 48 procent příjmů národního hospodářství. V Kyrgyzstánu a Uzbekistánu je to pak 21, resp. 18 procent příjmů.

K 1. září 2024 bylo v migrační databázi ruského ministerstva vnitra registrováno přibližně 6,2 milionu migrantů, zatímco ke stejnému datu o rok dříve to bylo téměř o půl třetího milionu více.

„Teroristický útok vedl ke zvýšenému tlaku, deportacím a odvodům migrujících pracovníků ze Střední Asie,“ komentuje to Dakota Irvin, analytik britské strategické zpravodajské společnosti PRISM a dříve vedoucí výzkumu v investiční bance Bluestone, jež se zaměřuje na Střední Asii.

Rusko tak nepřímo dál napomáhá ztrátě svého velmocenského postavení v tomto regionu, kde jej dlouhodobě ekonomicky, politicky i bezpečnostně pomalu nahrazuje Čína.

A to je jen jeden z problémů, který Rusko v souvislosti s omezením počtu pracovníků ze Střední Asie zažívá.

Výrazně z nich totiž benefituje i jeho vlastní ekonomika. „Ruské úřady předložily drakonickou politiku a omezení týkající se migrujících pracovníků navzdory zoufalé potřebě pracovníků k řešení nedostatku pracovních sil,“ uvádí pro Seznam Zprávy Irvin.

Dle údajů statistického úřadu Rosstat se díky intenzivnímu náboru v ozbrojených silách a obranném průmyslu, který souvisí s potřebami ukrajinské války, podařilo odlákat pracovníky z civilních podniků, a nezaměstnanost se tak dostala na rekordně nízkou úroveň 2,3 %.

Diktátor Putin v minulém roce označil nedostatek pracovních sil za hlavní ekonomický problém a zvýšení indexu produktivity práce v Rusku za jeden z klíčových cílů národního rozvoje.

Rusko tak chce rozšířit svůj zdroj migrujících pracovníků mimo bývalé sovětské republiky i na asijské země včetně Myanmaru, uvedla na začátku letošního března tisková agentura Interfax s odvoláním na ministra hospodářství.

Přitom by stačilo, kdyby předcházelo terorismu, nebylo zaslepené Ukrajinou a v roli bezpečnostního garanta středoasijských republik by řešilo reálné problémy, které mají dopady i na jeho vlastní bezpečnost. Mohlo by částečně omezit krizi na pracovním trhu a třeba i předejít nesmírně tragickému masakru vlastních obyvatel.