Rok 2023 jako rok násilí. Jsme v obtížném bodě, říká Pavlův nástupce v NATO

Když současný český prezident Petr Pavel opouštěl v roce 2018 vojenský výbor NATO, vystřídal ho ve vedení orgánu Stuart Peach, který na této pozici strávil následující tři roky.

Minulý týden, tentokrát již z pozice britského zvláštní vyslance pro západní Balkán, zavítal Lord Peach do Prahy.

„Neříkám, že se na Balkáně rozhoří nějaký konflikt. Nepředpovídám žádnou válku. Jako britský zmocněnec pro západní Balkán však mám obavy ohledně násilí. V tomto regionu je příliš mnoho zbraní a již jsme viděli, že k některým násilným útokům došlo,“ uvedl pro Seznam Zprávy britský vysoký důstojník Královského letectva ve výslužbě.

V rozhovoru, který vznikl na půdě britského velvyslanectví v Praze, se Lord Peach vyjádřil nejen k západnímu Balkánu, ale i k bezpečnostní situaci ve světě nebo k válce na Ukrajině.

Vzhledem k napětí v regionu a vnějším faktorům, které v něm působí, měli bychom se bát, že se na Balkáně zopakují 90. léta, pokud se nic nezmění?

To si nemyslím. Je důležité, aby vaši čtenáři chápali, že tohle nejsou 90. léta. Svět dnes čelí mnoha výzvám, které mají mnoho podob, a zatímco se blížíme ke konci roku 2023, odehrává se nám tu přes 60 konfliktů. V porovnání s 90. léty jde o velmi odlišný scénář.

Tehdejší balkánské války byly pro tamní region strašnou tragédií a je pravda, že jejich dopady pociťujeme i dnes. Bylo tam zabito přes 150 tisíc lidí. Musíme sdílet zármutek i pocit ztráty, který vyvolávají v celém regionu, a o to více pracovat na usmíření.

O Balkánu se často mluví jako o slabém místě Evropy. Co ale vnímáte jako ten nejslabší bod Balkánu, kde by se něco mohlo stát?

Roli tu hrají důsledky ruské nezákonné války na Ukrajině. Balkánské země s tím nejsou přímo geograficky spjaté a válka je od nich vzdálená několik set kilometrů. Zároveň je to ale jen několik set kilometrů a bylo by mylné říct, že tu vůbec žádné spojení není.

Existuje totiž dlouhá historie ruského vlivu na Balkáně, a to v mnoha formách. Hrají v tom roli média a propaganda, což jsou nástroje a techniky, které Rusové dlouho využívají k šíření misinformací a dezinformací.

Neznamená to ale, že dojde ke konfliktu, spíše z toho vyplývá destabilizace společnosti a vzhledem k tomu, co se děje ve světě, i obavy mezi tamními lidmi kvůli tomu, co si jejich region zažil v minulosti.

Asi největší vliv má Rusko v Srbsku. Naznačujete, že právě tam by mohl být ten „slabý bod“?

To nenaznačuji. Pravidelně tam jezdím, udržuji tam dobré vztahy a mám tam také přátele. Je ale pravda, že tam ruský vliv je a že tam působí dost ruských médií. Někdy je to hlučné, a proto to přehluší rozumnější hlasy. Jindy to lidem v regionu připomíná, co se kdysi stalo, což pak dělá cestu k usmíření obtížnější.

Opravdu ovšem neříkám, že se na Balkáně rozhoří nějaký konflikt. Nepředpovídám žádnou válku. Jako britský zmocněnec pro západní Balkán však mám obavy ohledně násilí. V tomto regionu je příliš mnoho zbraní a již jsme viděli, že k některým násilným útokům došlo.

Například v Srbsku se v květnu odehrála střelba na škole, při které zemřeli lidé, a v září jsme zase sledovali tragické události ze severu Kosova, kde přišli o život další čtyři. Musíme zajistit, aby vše bylo plně vyšetřeno, a měli bychom také podporovat vše, co omezuje kulturu násilí a glorifikaci násilí, což ostatně děláme.

Jaký je vlastně váš názor na současný stav dialogu o normalizaci vztahů mezi Kosovem a Srbskem?

Ta nejdůležitější odpověď, kterou vám mohu dát, je zdůraznit důležitost této komunikace. Mluvení je vždy lepší než jiné alternativy. Vláda Spojeného království, já i naši velvyslanci v regionu tento dialog zprostředkovaný Evropskou unií podporujeme, i když nejsme fyzicky součástí vyjednávacích týmů.

Dialog mezi Prištinou a Bělehradem má naši podporu i co se týče jeho struktury, tedy aby obě strany splnily podmínky Bruselské dohody z roku 2013 nebo dohody z tohoto roku. Rozhovory musí pokračovat a rozhodně si přejeme vidět Kosovo jako plně funkční mnohonárodnostní společenství.

Měla jsem nedávno možnost Kosovo a Srbsko navštívit. Lidé tam nebyli úplně pozitivní ohledně toho, že by dialog směřoval k nějaké změně. Co si o tom myslíte vy?

S oběma stranami jedná velmi zkušený a obratný vyjednavač z Evropské unie Miroslav Lajčák a vyjednavači z Bělehradu i Prištiny jezdí do Bruselu, aby tam vedli rozhovory. To, že tyhle dialogy pokračují, nám všem dává naději, že k nějakému progresu nakonec dojde.

Je samozřejmě snadné být skleslý, když se toho ve světě děje tolik a je tu tolik „nepokojů“. Nesmíme se tím ale nechat rozptýlit od skutečnosti, že dialog má praktické výsledky a obě strany budou muset k řešením dojít. Není na nás, abychom řekli, jaká řešení to budou a kdy k nim dojde. Cítím ale, že nyní je tu jistá naléhavost ohledně posunutí dialogu kupředu.

Pokud jde o napětí a v podstatě celkovou situaci na Balkáně, co vidíte jako řešení situace? Vyřešila by to integrace regionu do západních struktur?

NATO je dobrovolná organizace a suverénní země oslovují tuto vojenskou alianci s tím, že se k ní chtějí připojit. Následně zde probíhá přijímací proces, který může trvat několik let nebo – v závislosti na okolnostech – i mnohem kratší dobu. Není zde ale vyvíjen žádný nátlak.

V rámci regionu už jsou v NATO tři země (Albánie, Černá Hora a Severní Makedonie, pozn. red.), které si tímto procesem prošly a dnes přispívají ke kolektivní bezpečnosti. Jako předseda Vojenského výboru NATO jsem měl tu výsadu být člověkem, který pomohl přijetí Makedonie jak ve Skopje, tak v Bruselu a přivítal jsem tehdy ve strukturách NATO její vojenské představitele.

Evropská unie má svůj vlastní přístupový proces, který se vyvíjel po mnoho let. Může být zdlouhavý, ale politická vůle kandidátských zemí může tento proces urychlit. Mnohé státy na Balkáně o členství usilují a po přijetí kandidátských statutů pracují na požadavcích, které Evropská unie stanovila.

U některých už to trvá řadu let. Vím ale, že do konce roku proběhne řada jednání, a bylo by špatné, kdybych jako britský vyslanec tato jednání předjímal. Doufáme ale, že se objeví nějaké pozitivní náznaky.

Nechtěl bych nicméně, abyste si mysleli, že je nějaká ironie v tom, že zrovna my podporujeme vstup do Evropské unie. Rozhodli jsme se ji sice opustit, ale stále žijeme podle našich evropských hodnot, které jsou zakotveny v našem přístupu k právnímu státu, demokracii a lidským právům.

Vzhledem k vašim zkušenostem, jak vnímáte dnešní bezpečnostní situaci ve světě?

Jsme v obtížném bodě. Za rok 2023 jsme viděli mnoho konfliktů, převratů a násilí. Příliš mnoho lidí bylo zabito či zraněno a příliš mnoho civilistů je vysídlováno. Stále sledujeme nezákonnou válku proti Ukrajině, kterou spustil Vladimir Putin, a jsou tu také konflikty na Blízkém východě, v Africe i v Asii…

Říkám to na základě svých zkušeností, ale taky jako obyvatel tohoto světa: Musíme se pokusit povzbudit mnohostranné instituce, jako je OSN i Evropská unie, aby dělaly svou práci.

Častým tématem je dnes případný konflikt mezi Čínou a Tchaj-wanem. Jak tuto možnost vnímáte vy? Jste jedním z těch, kdo ji mají za nevyhnutelnou?

Jen velmi málo konfliktů je nevyhnutelných. Čínu nadále vnímáme v jejím kontextu ve světě a nepředpokládáme, že v brzké době k nějakému konfliktu dojde. Zároveň ale musíme mít jasno o čínských záměrech i plánech a být upřímní v tom, co mohou znamenat a co můžeme v reakci na ně udělat.

Jak vlastně vnímáte dnešní postavení Číny ve světě? V posledních letech sledujeme její vojenskou modernizaci i rostoucí vliv za hranicemi.

Modernizace čínské armády probíhá už několik dekád, není nová a neustále pokračuje a sílí. Máte také pravdu s tím, že čínská přítomnost v zahraničí vzrostla, což i nadále sledujeme. Mimo to ale vidíme třeba i to, že civilní a vojenské akce se někdy velmi rozmazávají, čímž myslím například nejednoznačnost mezi akcemi pobřežní stráže v mezinárodních vodách a mezinárodními vodami, jak jsou definovány pro státy.

Nabízím tu námořní perspektivu, protože námořní spory jsou často opravdu důležité pro pochopení toho, jak se konflikty mohou rozhořet. Znovu se nyní vrátím i k válce na Ukrajině, ale každého by mělo velmi zajímat Černé moře, které je velmi důležitou obchodní cestou pro obilí, kuchyňský olej a mnoho dalších produktů. A Černé moře jsou mezinárodní vody.

Pokud jde o Ukrajinu, nebojíte se, že se blížíme určité únavě ze strany Západu? Například v USA nyní vidíme, že prosadit další pomoc Ukrajině už na politické scéně není úplně jednoduché, a nejspíše půjde o něco, co uvidíme častěji.

Britská vláda je velmi vděčná Čechům a České republice za to, jak Ukrajině pomáhají. Samo Spojené království Ukrajinu velmi jasně podporovalo od začátku nezákonné války prezidenta Putina a i nadále v tom pokračuje. Naši podporu, která má mnoho podob, časově neomezujeme a budeme v tomto směru i nadále spolupracovat s ostatními státy.

Na přímou vojenskou pomoc jsme vyčlenili už více než čtyři miliardy liber a té nepřímé je objemově ještě mnohem více. Abychom lidem na Ukrajině pomohli, pokračujeme v práci jak v záři reflektorů médií, tak i jinými způsoby – funguje tu například velmi silná humanitární podpora.

Nebojím se tedy, ale chápu záměr vaší otázky. O to důležitější proto podle mě je, aby stejně smýšlející vlády, jako jsou ty České republiky a Velké Británie, Ukrajinu i nadále podporovaly.