Článek
Rok 2023 nebyl jen nejteplejší rok v historii měření, ale experti během něj navíc mnohokrát naměřili extrémní teploty na souši i nad oceány. Ukázala to v úterý zveřejněná každoroční zpráva unijní meteorologické služby programu Copernicus o klimatu.
Teploty byly podle nich tak vysoké, že je dokonce velmi pravděpodobné, že loňský rok byl nejteplejší za mnohem delší dobu než za posledních zhruba 170 let, odkdy už existují dostupné údaje z měření.
„Extrémy, které jsme pozorovali v posledních měsících, jsou dramatickým svědectvím toho, jak daleko jsme nyní od klimatu, v němž se naše civilizace vyvíjela. To má hluboké důsledky pro Pařížskou dohodu a veškeré lidské snahy. Chceme-li úspěšně řídit naše portfolio klimatických rizik, musíme urychleně dekarbonizovat naše hospodářství a zároveň využívat klimatické údaje a znalosti k přípravě na budoucnost,“ řekl k prezentovaným výsledkům měření satelitů ředitel klimatické služby programu Copernicus Carlo Buontempo a dodal, že „naše města, pole a farmy“ nikdy nezažily tak teplé klima jako loni.
Podle toho, co o klimatu z dob před existencí nástrojů pro měření teploty víme, je podle britské vědkyně a zástupkyně Buontempa Samanthy Burgessové dokonce pravděpodobné, že teploty během roku 2023 „překonaly kterékoli období za posledních nejméně 100 tisíc let“.
Na tiskové konferenci Burgessová vysvětlila, že svůj výrok odvozuje od odhadů vývoje klimatu vypracovaných odborníky z celého světa a obsažených v šesté hodnotící zprávě Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC). Klima v dávné minulosti studuje paleoklimatologie, která klima rekonstruuje řadou metod včetně například analýzy letokruhů starých stromů, sedimentů na mořském dně, pylových semen a vzorků starého ledu.
Takhle se mimochodem vyvíjelo klima během 22 tisíc let před rokem 2022. Víc o tom, co víme o vývoji klimatu v hluboké minulosti, si můžete přečíst zde.
Oproti předindustriální éře (rok 1850 až 1900) se průměrná teplota roku 2023 zvýšila na 1,48 °C, tedy těsně pod hranici, nad kterou by se oteplení nemělo dlouhodoběji a výrazně dostat podle hlavního cíle Pařížské dohody.
V úterý publikovaná zpráva dále vyjmenovává dílčí zaznamenané rekordy. Co se týče jednotlivých měsíců, tak nejteplejším v historii měření (ve srovnání se stejnými měsíci z předešlých let) byl červen a všechny následující měsíce v roce.
Červenec a srpen byly navíc vůbec nejteplejšími měsíci v historii měření (nejen ve srovnání s ostatními červenci a srpny). Rekordní odchylku od dlouholetých průměrů zaznamenalo září.
Vůbec poprvé se loni také stalo, že každý den v roce překročil oteplení o 1 °C nad úroveň před průmyslovou revolucí v letech 1850 až 1900. Téměř 50 % dnů pak bylo teplejších o více než 1,5 °C než v období let 1850 až 1900 a dva dny v listopadu byly poprvé teplejší o více než 2 °C.
Bavíme-li se o průměrných globálních teplotách, jsou rozdíly v řádu celého stupně Celsia obrovské. Jak moc se průměrná teplota vzduchu od předešlých let vychýlila, přibližuje následující graf, který ukazuje vývoj průměrné globální teploty v rozmezí let 1940 až 2023. Můžete na něm jasně vidět, že loňský rok byl jako žádný jiný v daném rozmezí. Nešlo navíc o opakující se krátkodobé výkyvy, ale v podstatě o celou druhou polovinu roku.
Vědci dále upozornili na rekordně nízké množství mořského ledu, a to zejména v Antarktidě, kde rekordní minimum pro příslušné období trvá už posledních osm měsíců a absolutní minimum padlo v únoru.
Rozhodující příčinou loňských neobvyklých teplot vzduchu byly podle vědců nebývale vysoké povrchové teploty oceánů.
Hlavním dlouhodobým faktorem je podle zprávy pokračující nárůst koncentrací skleníkových plynů, který byl i loni rekordní, přičemž letos se k němu ještě přidal teplý oceánský a atmosférický jev El Niño. Ten ale podle vědců způsobil jen část oteplení, což je zřejmé zejména z toho, že výrazně teplé byly i regiony, na které tento jev nemá žádný vliv.
Co je to El Niño?
- Nejvýraznějším projevem jevu El Niño je ohřev vody ve východní části tropického Pacifiku o několik stupňů. La Niña je pak opačnou fází a stejnou oblast ochlazuje.
- Hlavní hnací silou obou fází jsou změny ve větrech foukajících od východu na západ, kterým se říká pasáty. Pokud jsou slabší než normálně, jde o El Niño, pokud silnější, nastane La Niña.
- Označení jevů pochází ze španělštiny. El Niño znamená chlapeček a La Niña holčička. Má pocházet z Peru, kde si jevů rybáři všímali už před stovkami let.
- Radan Huth z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR popisuje El Niño a La Niña jako dvě stránky jednoho jevu. Tomu se říká El Niño – jižní oscilace (ENSO). Setkat se můžete i s označením čistě jižní oscilace, čímž se podle Hutha odkazuje spíš na atmosférický jev, zatímco El Niño odkazuje na oceánský jev. Obě roviny jsou ale velmi propojené, a proto se ne vždy rozlišují.
Při jevu El Niño slabé pasáty pustí teplou vodu až k Jižní Americe.
Konkrétně k mořským horkým vlnám mohlo podle vědců dále přispět například i teplo pocházející z hlubin oceánů a už dlouhé měsíce se spekuluje i o možném vlivu odsíření lodní dopravy.
Mezi důležité události roku 2023 vědci zařadili i velké množství projevů extrémního počasí, tedy vln veder, povodní, sucha nebo lesních požárů.
Rokem 2024 teplé období podle vědců nekončí. Naopak se očekává, že až se průměrná globální teplota za posledních 12 měsíců spočítá na konci ledna, hodnota už přesáhne oteplení nad 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou.
