Článek
Když se podařilo Alimovi, příslušníkovi ujgurské menšiny z Číny, spojit se po telefonu s matkou, bylo to už šest let od doby, co utekl do Velké Británie a mluvil s ní naposled. Ve chvíli, kdy matku uviděl, přemohly ho emoce. „Můj drahý synu… Nemyslela jsem si, že tě ještě někdy v životě uvidím,“ řekla mu tehdy.
Šťastné setkání ale mělo háček. Hovor totiž kontrolovaly čínské úřady. Stejně jako další Ujguři, což je převážně muslimský národ žijící na severozápadě Číny, i Alimova matka žije kvůli svému původu ve vlastní zemi pod intenzivní kontrolou a dohledem Pekingu.
Alim – jehož jméno BBC kvůli zachování jeho bezpečí změnila – a jeho matka si tak nikdy nemohli zatelefonovat přímo. Místo toho využili prostředníka, který zavolal Alimovi i jeho matce ze dvou různých telefonů, které pak držel u sebe, aby spolu dvojice mohla komunikovat.
Podle Alima spolu ale téměř nemluvili. Oba většinu času plakali, jak vyprávěl reportérům britské stanice.
Přestože nepoznal, jestli s ním jeho matka mluví z jejich domu v autonomní oblasti Sin-ťiang, nebo je za zdmi internačního tábora, kde podle mezinárodních pozorovatelů Peking vězní přes milion Ujgurů, věděl, že za možnost mluvit s ní bude muset „zaplatit“.
Ujgurové
Roky dopadají na Čínskou lidovou republiku obvinění, že zavírá stovky tisíc až miliony příslušníků etnických menšin do táborů v západní autonomní oblasti Sin-ťiang.
- Rozhovor s Ujgurkou o životě v Číně čtěte zde:
- Investigativní zprávu BBC odhalující konkrétní tváře obětí čínské převýchovy najdete zde:
Čínský policista mu dal například za úkol, aby se v Británii zúčastnil setkání ujgurských lidskoprávních aktivistů, shromažďoval o nich informace a následně mu je předal
„Kdykoli se v Londýně konal protičínský protest, volali mi a ptali se, kdo se ho zúčastní,“ vypověděl. S týmem novinářů pak také sdílel nahrávky telefonátů, v nichž ho zástupci čínských úřadů žádali, aby pracoval jako špion.
Alimovi také čínští představitelé nabízeli peníze, aby se mohl skamarádit s lídry občanskoprávních skupin a pozvat je například do restaurace. Aby to nebylo příliš nápadné, navrhl mu policista, že založí firmu pro případ, že by ho aktivisté podezírali kvůli náhle nabitým penězům. Takových společností prý vznikla už spousta, řekli Alimovi čínští agenti.
Odmítnout ale nemohl. Věděl, že pokud by tak učinil, mohla by se jeho rodina dostat do nebezpečí. „Používají mou rodinu jako rukojmí… Žiji v temné době,“ řekl.
Nic ojedinělého
„Nadnárodní represe“ neboli kontrola diaspory v zahraničí prostřednictvím videohovorů a výměnou za dodržování pravidel v zahraničí, je typická především pro čínskou policii, jak pro BBC uvedli David Tobin z Sheffieldské univerzity a švédská Ujgurka a výzkumnice Nyrola Elimäová. Jde o autory dosud nejrozsáhlejší studie na toto téma. Společně provedli přes 200 rozhovorů s příslušníky ujgurské diaspory v několika zemích světa.
„Hlavní taktikou je rozdělování rodin,“ řekl k výsledkům výzkumu Tobin. Rodiny si tak technicky volat mohou, ale jejich příbuzní v Číně tyto hovory nezvedají kvůli obavě z možného odposlouchávání nebo vystavení se riziku.
To následně umožní čínským úřadům, aby jim nabídly alternativu – zprostředkování videohovoru pod podmínkou, že se podřídí. Jinak se jejich rodina může dostat do ohrožení.
Jen ve Velké Británii tak tým výzkumníků vyzpovídal 48 Ujgurů z populace čítající asi 400 lidí. Z tohoto vzorku tři čtvrtiny uvedly, že je kontaktovala přímo čínská policie, která na ně tlačila, aby pro ni špehovali, upustili od aktivismu nebo přestali mluvit s médii.
Proměna Turecka
Abdurehim Paraç přijel do Istanbulu v roce 2014 poté, co rok předtím uprchl z Číny. Právě Turecko bývalo tradičně pro Ujgury bezpečnou zemí. Žije zde jedna z největších komunit Ujgurů mimo Čínu čítající kolem 50 tisíc lidí, píše dále BBC.
„Turecko bylo úplně jiné než všechno, co jsme dosud zažili. Mohli jsme cestovat, kam jsme chtěli. Policie nás neobtěžovala… Nemohl jsem uvěřit, že je takový život možný,“ řekl pro britskou stanici.
V posledních letech se ale podle něj situace mění. V komunitě se šíří zprávy o tom, že čínská policie vyvíjí na její příslušníky tlak, a tím v ní vytváří napětí.
Mezi tureckými Ujgury se tak například šíří facebookové video, kde se mladý Ujgur, kterého zřejmě zajali a zbili vrstevníci, přiznává ke špionáži ve prospěch Pekingu. Přestože jsou okolnosti scény nejasné, video se šíří dál.
Takových svědectví přibývá a podle Paraçe to Ujgury ovlivňuje. „Mladí lidé se od protestů a setkání Ujgurů distancují. Obávají se, že by se jich mohli účastnit špioni,“ říká.
Podle experta Tobina turecké úřady vědí o tom, co se v důsledku nátlaku čínské policie Ujgurům děje, ale reagují pomalu. „Čím více je země závislá na investicích z Číny, tím je pravděpodobnější, že bude spolupracovat nebo přivírat oči,“ naráží na v posledních letech utužované vztahy mezi Ankarou a Pekingem.
V souvislosti s případy nadnárodní represe v Turecku hovořili výzkumníci v rámci studie s 148 respondenty. 80 procent z nich popsalo, že se setkali ze strany čínských úřadů s podobnými výhrůžkami.
O praktikách Číny
Vyhazov ze školy, zmlácení, výhrůžky smrtí pro něj, znásilnění pro jeho matku. Mediální šikana, pomsta na známých a nyní dokonalá „past“ a hrozba vězení. Tohle se může dít, když Číně leží někdo až příliš dlouho v žaludku.
„Přátelská návštěva“
S nátlakem čínských úřadů v zahraničí má zkušenost i Američanka Julie Millsapová, která pracuje ve výzkumné organizaci Uyghur Human Rights Project v americké metropoli Washingtonu.
Čínská policie se na ni pokusila zatlačit přes příbuzné jejího manžela, který patří k nejvíce zastoupenému etniku na území Číny – Chanům.
Poté, co Millsapová začala vést kampaň ve prospěch Ujgurů, policisté začali navštěvovat její širší rodinu v Číně s tím, že se „chtějí spřátelit“.
Z telefonu její švagrové pak jí i manželovi chodily výhružné zprávy, které naznačovaly, že by se z jejich dětí mohli stát „sirotci“. Zprávy ale nebyly psané stylem, který byl u příbuzné obvyklý, Millsapová se proto domnívá, že je posílala na pokyn policie.
Když nedávno mluvila s manželovou sestrou, objevila se u ní doma policie. Millsapová tak získala příležitost okamžik nahrát a jednoho z policistů v bytě příbuzné konfrontovat.
„Zarazil se a požádal nás, abychom si jeho úmysly nevykládali špatně,“ popisuje pro BBC. Policista jí sdělil, že vzhledem k „delikátním“ vztahům mezi USA a Čínou policie organizuje návštěvy všech místních rodin s příbuznými z USA.
Právě Spojené státy americké se snaží na problematiku nadnárodní represe formálně upozornit.
V březnu senátoři předložili návrh zákona o politice nadnárodní represe, který počítá se sankcemi například v případech „nátlaku v zastoupení“, kam spadá vyhrožování rodinným příslušníkům v zahraničí. Pokud bude návrh schválen, vznikne speciální telefonní linka pro hlášení výhrůžek a Kongres bude podle možností uplatňovat sankce proti pachatelům, píše BBC.
O čínských praktikách ví i britské ministerstvo vnitra. To uvedlo, že probíhá interní přezkum nadnárodních represí a všechny takové incidenty by měly být hlášeny orgánům činným v trestním řízení. Pokusy o zastrašování zahraničních kritiků považuje za „nepřijatelné“.
Čínské velvyslanectví v Londýně ale ve svém prohlášení pro BBC označilo obvinění z nadnárodních represí za „zcela nepodložená“. „Vláda chrání Ujgury a jejich komunikaci se zahraničními příbuznými v souladu se zákonem,“ uvedl zastupitelský úřad.
Alim se nakonec rozhodl, že s čínskými úřady spolupracovat nebude. Svůj případ ale britské policii nenahlásil.
