Republikánská éra ve Washingtonu začala století neviděnou potupou

Když v úterý ve Spojených státech začalo 118. funkční období Kongresu, odstartovala v zemi i nová politická éra, ve které bude americká Sněmovna reprezentantů pod republikánskou kontrolou. Dokud si však tento orgán nezvolí svého předsedu, Kongres nebude moci skutečně fungovat. Volba se tak tradičně uskutečnila už během prvního zasedání.

Poté, co se demokratka Nancy Pelosiová po dlouhých letech v čele sněmovny vzdala možnosti znovuzvolení, vyslala Demokratická strana do boje poslance Hakeema Jeffriese. Republikáni navrhli Kevina McCarthyho, který stranu v dolní komoře Kongresu vedl několik posledních let, ale oficiální nominace od vnitrostranických „vzbouřenců“ se dočkal i republikán Andy Biggs.

Aby zvítězil, musí některý z kandidátů získat na svou stranu většinu z přítomných hlasujících členů. Tentokrát se do sněmovny dostavilo 434 poslanců a pro vítězství tak bylo třeba 218 hlasů za předpokladu, že všichni odevzdají platný hlas. Kvůli republikánské převaze (222) by se dalo očekávat, že sněmovnu povede právě republikán. McCarthy svou „výhodnou“ pozici ale nedokázal proměnit.

Podle dřívějších informací se hlasovat proti jeho zvolení oficiálně zavázala skupina pěti republikánských zákonodárců. To znamená, že McCarthymu již předem chyběl minimálně jeden hlas, aby ve volbě uspěl. Vzhledem k tomu, že se k této pětici nyní připojili i další, politik v prvním hlasování neuspěl - zjevně tedy nedokázal ukočírovat vlastní stranu.

Výsledek se nezměnil ani ve druhém kole. Tentokrát mu však místo Biggse „ukradl“ hlasy nově nominovaný kolega Jim Jordan, za kterým se sjednotili ti, kteří McCarthyho nepodpořili ani v prvním hlasování.

Bez předsedy sněmovna zůstala i po kole třetím.

Ještě před tím, než se zákonodárci sešli k první finální volbě, se za zavřenými dveřmi uskutečnilo jednání republikánů o nadcházejícím dění. McCarthy později přiznal, že setkání bylo intenzivní, avšak „intenzivní za určitým účelem“.

V pondělí večer prý politik obdržel seznam požadavků, jejichž přijetí by mu zařídilo vítězství ve volbě. Někteří ze zákonodárců po něm prý chtěli, aby jim svěřil vedoucí pozice v určitých výborech, které má sněmovna na starosti, a kolegové po něm žádali i specifické rozpočty pro svou činnost.

„Tohle není o Americe a já budu vždy bojovat za to, aby byl americký lid na prvním místě,“ sdělil před hlasováním McCarthy. „Ne pár jednotlivců, kteří chtějí něco sami pro sebe.“

Republikáni, kteří si McCarthyho zvolení nepřejí, kritizují kongresmana například za to, že nezaujímal agresivnější postoj vůči demokratům, již pod vedením Pelosiové rozhodovali o tématech, jako jsou financování vlády, obrana země a boj s migrací na jižní americké hranici. Obávají se tak zřejmě, že se dostatečně neoddává stranickému soupeření.

„Pro Kevina McCarthyho zítra hlasovat nebudu. Je součástí problému. Není součástí řešení,“ sdělil už v pondělí stanici Fox News zákonodárce Bob Good, který je jedním z pětice zatvrzelých republikánů. „Nic nenaznačuje tomu, že by se chystal změnit svůj přístup.“

I když jeho úterní slova zněla poněkud odlišně, s docházejícím časem se McCarthy snažil kritiky získat výměnou za ústupky. O víkendu proto víceméně souhlasil třeba s novým pravidlem, které umožňuje kdykoliv hlasovat o odvolání předsedy sněmovny. Zákonodárci tuto změnu uvedli jako jeden ze svých hlavních požadavků.

Pro potenciálního předsedu komory jde tak trochu o rozsudek smrti, McCarthy se však pokusil o něco zvýšit své šance na přežití v případné nově získané funkci. Změnu je totiž ochotný přijmout, pokud hranicí pro vyvolání hlasování bude shoda pěti zákonodárců a nikoliv iniciativa jednoho člena, jak jeho odpůrci původně žádali.

Jak ukázalo hlasování, ohýbání hřbetu se politikovi prozatím nevyplatilo. Paradoxem celé situace je ovšem i fakt, že v čele „jeho“ opozice stojí nová generace republikánů, kteří se hlásí k exprezidentovi Donaldu Trumpovi, v jehož přízni se dlouhodobě a úspěšně snaží udržet i sám McCarthy.

Bývalý prezident o něm již dříve mluvil jako o „jeho Kevinovi“ a podpořil i jeho kandidaturu na předsedu sněmovny. S blížícím se prvním zasedáním Kongresu však exprezident měl na McCarthyho apelovat, aby dohodu, kterou mu nabízejí jeho kritici, přijal. Informoval o tom web CNN s odkazem na anonymní zdroj obeznámený se situací.

Zákonodárci budou nyní hlasovat tak dlouho, dokud některý z nominovaných nezíská v komoře většinu. Přesný návod, jak nyní postupovat, však není. Existuje sice možnost podat návrh na odročení, k tomu by ale bylo zapotřebí 218 hlasů a demokraté nejspíše nebudou ochotni republikánům jakkoliv pomoci.

Situace, kdy předseda nevzešel ihned z prvního hlasování, nastala od občanské války pouze jednou, a to přesně před 100 lety. McCarthy se tak nyní stal dalším kandidátem, který nebyl schopen si napoprvé zajistit podporu vlastních kolegů.

Jasnou další volbou na post sněmovního předsedy, která dosud oficiálně nezazněla, by byl Steve Scalise z Louisiany, druhý nejvýše postavený republikán v dolní komoře Kongresu. Ten dal již dříve ovšem najevo, že McCarthyho podporuje, a podle zdrojů webu CNN přímo z Republikánské strany již odmítl výzvy, aby svého kolegu z Kalifornie vyzval na souboj.

Méně jasné je ovšem to, co Scalise udělá nyní, když se souboj protáhne a dojde k více hlasováním. Pokud patovou situaci nebude možné zvrátit, mohl by republikán nakonec názor změnit. McCarthy sice slíbil, že bude bojovat až do konce, pokud ale ze závodu nakonec odstoupí, všeobecně se očekává, že se o funkci bude ucházet právě Scalise.

Zda by právě tento politik dokázal získat potřebných 218 hlasů, ale zdaleka není jasné.

Mezi další potenciální náhradníky pak americká média zařadila také McCarthyho spojence ze Severní Karolíny Patricka McHenryho nebo již zmiňovaného republikána z Ohia Jordana, který bojovně hájil Trumpa během jeho dvou impeachmentů. Žádný z těchto zákonodárců však o funkci předsedy oficiálně neprojevil zájem.

V seznamu možných kandidátů se pak objevilo i jméno newyorské političky Elise Stefanikové, která se v průběhu let transformovala z umírněné pragmatičky do jedné z nejhlasitějších a nejagresivnějších obhájkyň Trumpa. Právě ta ale v úterý ve sněmovně nominovala kolegu McCarthyho.

Rozložení 118. Kongresu určily listopadové volby, které nakonec nepřinesly slibovanou „červenou vlnu“, jež by zaručila republikánům velké vítězství. Senát zůstal v rukou demokratů, a to s převahou 51 ku 49. Sněmovnu se Republikánské straně ale ovládnout podařilo.

Již s prvními projekcemi, které republikánům připisovaly výhru dolní komory, se politici nechali slyšet, že americkou vládu budou připraveni hnát k odpovědnosti od prvního dne u moci. Zbytek funkčního období tak pro amerického prezidenta Joea Bidena bude nejspíše velmi bolestivý.

Mezi největší témata, kterým se Republikánská strana prý plánuje věnovat, patří migrace na jižní hranici země nebo sporné stažení amerických vojáků z Afghánistánu. Dále se chce zaměřit na fungování amerického ministerstva spravedlnosti, které se nyní zabývá například Trumpovou kauzou Mar-a-Lago, a v hledáčku má také podnikání prezidentova syna Huntera Bidena.

Protože s převzetím dolní komory Kongresu budou republikáni mít na starosti různé vyšetřovací výbory, získají možnost boje proti komisi, která vyšetřuje události z 6. ledna 2021, kdy na Kapitol po prezidentských volbách zaútočili Trumpovi příznivci. Komise již nicméně stihla vydat finální zprávu a doporučila ministerstvu spravedlnosti exprezidenta obžalovat ze čtyř trestných činů.

Rozdělený Kongres však ohrožuje v podstatě veškerou Bidenovu agendu, která počítá s prosazením nových zákonů a reforem. Pro demokraty to ale přesto není úplný konec, jelikož trhliny uvnitř republikánské frakce by jim mohly dát příležitost najít si uvnitř druhého tábora spojence pro prosazení věcí, které by zahrnovaly priority obou táborů.

Výhodné postavení demokratů v americkém Senátu pak zajistí, že americký prezident bude moci i nadále jmenovat federální soudce a případně i soudce Nejvyššího soudu. Jejich jmenování totiž závisí pouze na schválení ze strany horní komory Kongresu.