Reportáž ze stanice Bezpečí. "Putin je psychicky nemocný"

Od zvláštního zpravodaje v Polsku

„Bydlíme nedaleko letiště, kde Rusové v našem městě zaútočili poprvé,“ vypráví Ukrajinka Marina, která přijela na nádraží do polského Přemyšlu v doprovodu sestřenice svého muže. Ten zůstal ve městě Kazatin ve Vinnycké oblasti.

„Při útoku na letiště jsme nic neviděli, schovali jsme se na dvě hodiny v podzemí, ale slyšeli jsme výbuchy,“ líčí mladá žena, jež doma provozovala internetový obchod. Kam teď půjde, zatím netuší.

Na nádraží ve městě poblíž ukrajinských hranic je rušno už od rána. Přijíždějí sem přeplněné vlaky s uprchlíky, převážně jde o ženy s dětmi, vidět jsou ale i cizinci z Afriky nebo Asie, kteří nemají kam jít a čekají na evakuaci.

Jedním z nich je i osmnáctiletý nigerijský student Juseph, jenž na vlastní kůži zažil dobývání přístavního Mariupolu, kde chodil do školy. Z města se mu sice podařilo utéci, pak ale na pět dní uvízl v západoukrajinském Lvově.

„Do vlaků tam brali jen ženy a děti, mě pořád odmítali. Nakonec jsem vlezl do vlaku oknem, už jsem nevěděl co dělat,“ přiznává. Jasný plán zatím nemá, chce se ale dostat do nějakého uprchlického tábora a zůstat v Evropě.

Na nádraží pracují desítky polských dobrovolníků a je nutno říci, že vše probíhá velmi kultivovaně – uprchlíci se krátce zaregistrují, pak míří do nádražní haly, kde je pro ně připravené občerstvení, hned u východu z vlaku jsou pak stoly s oblečením a dalšími potřebnými věcmi. Většina žen s dětmi přichází jen s jednou nebo dvěma nevelkými taškami, víc prostě neunesou.

„Lidé přinášejí teplé oblečení, deky, jídlo, vodu, co je potřeba. Jsou skvělí, lidi z celého světa teď vidí, jaký je Přemyšl,“ říká hrdě dobrovolnice Katarzyna.

Perón, kde vystupují uprchlíci, je uzavřený a pohybují se v něm dobrovolníci ve svítivě žlutých vestách. Na druhé straně pak postávají lidé, kteří čekají na své blízké, ale také ti, kteří čekají na vlak na opačnou stranu.

Jedním z nich je i padesátník ze Lvova, který jede chránit svoji rodinu i vlast. Jméno nechce říci, na otázku, zda je připravený bojovat, ale kývá: „Nějaký výcvik z vojny mám, snad bude stačit. Rusko kapitulovalo už v okamžiku, kdy začalo válku, a to ekonomicky i politicky. Doufám, že kapituluje i vojensky a Putin zhyne v úkrytu stejně jako Hitler v roce 1945,“ věří s tím, že diktátor jen tak nezatáhne vlastní zemi do situace, kdy by ztratila ještě víc. „A napište tam, že moc děkujeme Evropské unii a Británii za podporu. A vůbec nejvíc při nás stojí Poláci,“ dodává.

O válce a Vladimiru Putinovi mluví ukrajinští uprchlíci prakticky všichni stejně: „Co si myslím o válce? To, co všichni – že je Putin psychicky nemocný,“ řekla mi kuchařka Světlana z města Tarnopol. Do Polska přijela se dvěma dětmi ve věku 10 a 13 let a doufá, že se jí podaří je další den převézt do Vratislavi. Strach má ale stále velký, ve válečné zóně totiž zůstali její rodiče.

O Putinově narušené psychice mluví i žena, jež má na toto hodnocení i kvalifikaci – doma v Kyjevě se Anastasia živila jako učitelka a psycholožka. Ve chvílích, kdy v okolních ulicích dopadaly ruské střely, se skrývala v podzemním parkovišti. O válce odmítá mluvit: „To není válka, ale napadení, my přece nebojujeme, my se jen bráníme,“ připomíná. Z Přemyšlu se plánuje se svojí maminkou dostat do Vratislavi, odtamtud pak bude pokračovat do Berlína, kde má přátele.

Dobrovolníci i polští železničáři musejí být flexibilní, jízdní řády totiž prakticky přestaly existovat. „Nikdo neví, kdy vlaky z ukrajinské strany přijedou, na jízdní řády se vůbec nedívejte,“ říká zdejší koordinátor společnosti RegioJet.

Právě její humanitární vlak, který přivezl ve středu ráno do Přemyšlu 400 palet humanitární pomoci, zde nabere čtyři až šest stovek uprchlíků a zamíří s nimi do Prahy.

Solidaritu ale projevuje i mnoho jednotlivců. Na schodech nádraží například zahlédnu muže s cedulí s nápisem Praha. Představuje se jako Andrej s tím, že je zde už potřetí, aby vyzvedl lidi a dovezl je do Prahy. Obvykle jede pro konkrétní osoby, má ale auto pro šest osob a nabízí zdarma odvoz každému, kdo bude mít zájem. Na otázku, jak se k této činnosti dostal, jen rozpačitě pokrčí rameny: „Prostě mě to napadlo.“

Na pomoc čekají i stovky, nebo spíš tisíce dalších lidí, jež nalezly dočasné ubytování ve vystěhovaném obchodním centru Hala Kijowska pár kilometrů od Přemyšlu. V prostorech, kde býval supermarket nebo prodejna oděvního řetězce, jsou teď stovky lůžek. Z velké části jsou na nich cizinci, převažují tu Uzbeci. Tamní vláda pro ně vypravuje každý den čtyři evakuační letadla, lidí je ale mnoho a první na řadu jdou ženy a děti, muži mohou čekat i několik dní.

Jsou tu ale i ukrajinské rodiny, například Kyjevanka Skorobrecha přijela se svojí maminkou, sestřenicí a psem Pepem. „Pracovala jsem v továrně na vývoj potravin ve městě Vasylkiv, což bylo jedno z prvních míst, na které Rusové zaútočili,“ říká s odkazem na tamní vojenské zařízení.

První dvě noci bombardování byla rodina schovaná v podzemí. Když se pak v pět ráno vrátila do bytu, usnuli a vzbudil je ohlušující výbuch. Raketu naštěstí zlikvidoval ukrajinský pilot ještě před tím, než mohla dopadnout do obytné čtvrti.

Skorobrešina rodina míří do Prahy. Na otázku, zda nechce využít humanitární vlak odjíždějící večer, kroutí hlavou. „Moc děkujeme, ale za dvacet minut nás vyzvedne známý a hodí nás do Vratislavi. Odtamtud nás pak přítel mého tatínka odveze do Prahy, máme tam známé,“ dodává. Spousta Ukrajinců ale takové štěstí nemá.