Reportáž z Cannes, kde muslimům zavřeli mešitu. A tak se modlí v garážích

Ministr vnitra Gérald Darmanin minulý týden oznámil, že nařídil uzavřít mešitu Al Madina Al Mounawara v centru Cannes na jihu Francie kvůli „nenávistným, antisemitským a homofobním výrokům“. Toto rozhodnutí přichází podle starosty města Davida Lisnarda po pečlivém monitoringu státních bezpečnostních služeb, který probíhá už od roku 2015. Nyní je na prefektuře, aby administrativní uzavření na dva měsíce prosadila.

Jak situaci prožívají muslimové v Cannes, popisuje v reportáži z místa spolupracovnice Seznam Zpráv Štěpánka Strouhalová.

Při promenádě po prosluněném pobřeží v Cannes vyhrává z jedné vyhlášené restaurace orientální melodie Raks sharki. Její tóny mě provázejí cestou k mešitě na Avenue du Petit Juas. Z luxusního bulváru Croisette, který dává nahlédnout do světa velkých peněz, stačí přeběhnout necelých 500 metrů, abyste v zapadlé ulici stanuli před oprýskanou budovou opatřenou nenápadným štítkem la Mosquée Al Madina Al Mounawara.

Nečekejte typický orientální dekor; za staženou roletou je vidět trochu ponurá, prázdná modlitebna a před vstupem botník s několika řadami pantoflí.

Starší muž v zeleném kaftanu, který za chvíli přichází, je ochoten si povídat. „Upřímně řečeno jsem uzavřením překvapen. Pravidelně se sem chodím modlit a nikdy jsem nic takového, z čeho nás obviňují, neslyšel,“ říká.

Neskrývá rozhořčení, když ukazuje směrem k policejní stanici v Cannes, která se nachází jen o několik desítek metrů dál. „Když jsem slyšel o uzavření, nejprve jsem si myslel, že to souvisí s útokem na policii před několika měsíci. Přišli se ptát, ale mešita s tím neměla nic společného. Pokaždé, když muslim spáchá nějaký zločin, platí za to celá komunita! V každém případě mi toto rozhodnutí velmi vadí, protože poznámky během našich kázání nemají žádný nenávistný nádech. Kázání slouží jen k předávání dědictví islámu,“ zdůrazňuje.

Pro odpovědi na další otázky vyrážím do okolí Rue de la République, neoficiální arabské čtvrti Cannes se spoustou typických restaurací, obchodů a hlavního majáku sociálního života – kavárny Belveder.

Jako do podobných podniků v arabském světě, ani sem ženy nechodí. Vydávám se k páru moderně oblečených mladíků, kteří před kavárnou na rušném rohu křižovatky postávají spolu s několika dalšími nepsanými ochránci „zavedených pořádků“. Co si myslí o uzavření mešity?

„Nejsme věřící,“ krčí rameny. „Běžte se zeptat barmana,“ pobízejí mě.

V baru obsazeném téměř do posledního místa se momentálně řeší fotbal. Téměř všechny pohledy směřují k velké obrazovce, kde právě probíhá fotbalový zápas poháru Afcon (Africký pohár národů) mezi Marokem a Komorskými ostrovy. A kdo nesleduje fotbal, hledí si karet.

Barman mává rukou: Jestli si chci povídat a fotit, ať se domluvím s chlapy. Zamířím ke čtveřici u stolu pod triádou tuniské, alžírské a marocké vlajky s hlavu zabořenou do karet. „Tak co tomu říkáte,“ ptám se jich, „proč tu mešitu vlastně zavřeli?“

„Myslím si, že je to jasný důkaz islamofobie a rasismu. Jsou proti muslimům, nechtějí nás nechat v klidu praktikovat naši víru. Chtějí nás mít pod kontrolou. Například v tuhle chvíli bych normálně klečel v mešitě a místo toho hraju karty,“ stěžuje si Tunisan Sitti-Farid. Ve Francii žije od 12 let a je šéfem malířské firmy. „Nikdy jsem tam neslyšel žádné antisemitské výroky, nejsme proti nikomu. Chceme praktikovat naší víru a ostatní jsou nám lhostejní, proč bychom je napadali?“

Zajímá mě, kde teď víru praktikují, protože do další mešity v La Bocca v příměstské čtvrti Cannes je to poměrně daleko. „Musíme se teď modlit doma. Nebo někde ilegálně v garážích. Po Cannes je jich možná více než 20 a na páteční polední modlitbu salá se nás sejde až kolem 40,“ říká Sitti-Farid.

„Pojďte si dát s nám čaj,“ mává už od pultu barman. Je mátový a na můj vkus příšerně sladký, ale povídá se u něj dobře.

„A co vy, chodíte teď na modlitby do mešity Iqraa v La Bocca?“ vyzvídám. „Nic jiného nám nezbývá, i když je to přes celé město,“ říká s povzdechem barman alžírského původu. Také on je přesvědčený, že mešita Al Madina byla zavřena bezdůvodně.

V době omikronové vlny covidu-19 je uzavření mešity pro věřící o to nepříjemnější, jak dokládá v místním listu Nice Martin správce největší mešity v Cannes Iqraa: „Je tři měsíce od ramadánu, a přestože jsme zdvojnásobili páteční kázání, abychom omezili zdravotní rizika spojená s covidem-19. Obáváme se, že uzavření Al Madiny nám způsobí v La Bocca potíže. Za jediný den tu někdy přivítáme až osm tisíc věřících. Doufáme, že mešita ve městě bude moci znovu co nejdříve otevřít.“

Muslimští věřící sice berou uzavření své mešity úkorně, podle dat francouzského ministerstva vnitra však bylo z více než 2 500 muslimských mešit a modliteben k loňskému roku 70 zradikalizovaných. Z tohoto celkového počtu je podle údajů z konce prosince v současné době uzavřeno 21 míst z důvodu soudního rozhodnutí, oprav, zdravotních rizik nebo kvůli vyšetřování – jako mešita v Cannes.

Pro bližší představu: S přibližně pěti miliony francouzských věřících je islám považován za druhé největší francouzské náboženství, hned po křesťanství. Muslimové tedy z celkových přibližně 67,4 milionu Francouzů představují 8 % francouzské populace, což je podíl, který je někdy veřejným míněním značně nadhodnocován. Pochopitelně ne všichni muslimové praktikují své náboženství stejným způsobem. Jestliže 94 % muslimů ve Francii tvrdí, že jsou věřící (oproti jen 6 % ateistů), jen 56 % z nich se považuje za praktikující. Například většina věřících (46 %) se zřídka nebo vůbec nemodlí pětkrát denně a více než 60 % ani nechodí každý pátek do mešity, jak nařizuje korán každému řádnému muslimovi.

Radikalizaci mešit s obavou sledují zástupci francouzské židovské komunity.

Maurice Niddam, předseda židovské obce Alpes Maritimes z Nice, připomíná, že antisemitsky motivovaných trestných činů ve Francii stále přibývá.

„Židé představují sice jen jedno procento francouzské populace, ale přitom 30 procent obětí rasisticky motivovaných činů,“ upozorňuje. Podle předsedy obce se ukazuje, že antisemitské nálady se už neomezují jen na radikální islamisty, krajní pravici či levici, ale šíří se v celé společnosti, a to zejména v ekonomicky znevýhodněných třídách. „Jejich teorie nejsou vzdálené myšlenkám před druhou světovou válkou a zhoršené životní podmínky chudnoucí populace i z důvodu zdravotní krize přičítají nám Židům, respektive koncentraci kapitálu v našich rukou,“ dodává předseda.