Přiveďte je domů, je jedno jak. Izraelci stále demonstrují za rukojmí

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našich zvláštních zpravodajů v Izraeli/

Portréty rukojmích teroristického hnutí Hamás vidí návštěvník Izraele na mnoha místech, centrum snahy přivést unesené zpět je ale jen jedno – Tel Aviv. Právě zde se každou sobotu konají statisícové demonstrace upozorňující na to, že vláda Benjamina Netanjahua stále nesplnila klíčový cíl války v Pásmu Gazy, tedy přivedení izraelských rukojmích unesených loni 7. října zpět.

Telavivské Náměstí rukojmích, jak se přezdívá prostoru před uměleckým muzeem, ale tentokrát hostí trochu jinou akci. Jejím cílem bylo si připomenout osudy rukojmích a fakt, jak dlouho jsou už v zajetí. Už cestou na místo míjíme nákupní centrum, na jehož střeše svítí obří nápis „Bring them home“ (Přiveďte je domů).

Na samotném Náměstí rukojmích se v úterý večer scházejí převážně mladí lidé, mnozí z nich mají na sobě trička s výše zmíněným nápisem, několik lidí pak izraelské vlajky. „Nejvíce jdou na dračku ta s anglickými nápisy, podívejte,“ ukazuje prodavačka Jael na hromádky černých, žlutých a bílých triček ve stánku.

Z pódia vyhrává hudba, skupina mladých dívek čeká ve frontě na virtuální realitu, která nabízí zážitek „očima rukojmích“. Uprostřed davu se vytváří velký kruh lidí držících se kolem ramen a pohupujících se v rytmu hudby.

Názor velké části přítomných shrnuje 47letá Jael: „Rukojmí by měli být zpět a nezajímá mě, jakým způsobem toho dosáhnout,“ říká s tím, že ona sama zná osobně dvě oběti z kibucu Nahal Oz.

S automatickou puškou přes rameno postává o kus dál Jair Barzilaj, který působí na akci jako dobrovolný policista. Na otázku, kolik přijde lidí, odpovídá, že pořadatelé očekávají až dva tisíce. Skutečný počet je ale spíš poloviční, ne-li ještě nižší.

O politice se Jair bavit nechce: „Nebudu teď kritizovat vládu, není na to ten správný čas, přišli jsme si připomenout oběti barbarského teroristického útoku,“ říká muž, jenž se do Izraele přistěhoval z Vídně a označuje se za velkého sionistu.

Vládu se naopak nezdráhá kritizovat Eli Wasserman, provozovatel jednoho z jeruzalémských hotelů: „Izrael trpí vážnou chorobou, bibismem (Bibi je Netanjahuova přezdívka, pozn. red.). Ta nemoc je horší než celý koronavirus,“ tvrdí a pozastavuje se nad vzestupem krajní pravice v Evropě i Severní Americe.

Herečky Shelly (26) a Michal (31) chodí i na sobotní demonstrace, shodně ale říkají, že tato je jiná, spíše humanitární než politická. Lidé, kteří na ni přišli, podle nich nechtějí být spojováni s protivládními protesty, k nimž dochází o sobotách.

„Mám kamarádku, jejíž přítel byl unesen. Jsou to nevinní civilisté a už jsou tam drženi skoro rok… Je to problém číslo jedna a jejich rodiny musí vidět, že v tom nejsou samy a my za nimi stojíme,“ vysvětluje Shelly svou účast na akci.

„Sama nevím, co dělat. Je prakticky nemožné bojovat s teroristickou organizací a zároveň s ní vyjednávat,“ myslí si Michal a zdůrazňuje, že Izraelci si musejí vybrat život (tedy propuštění rukojmích), a to okamžitě.

Na otázku, zda se někdy s přáteli baví i o situaci palestinských civilistů v Pásmu Gazy, odpovídá Shelly rozhodně: „Stoprocentně je to pro nás téma, za ty lidi se modlím. Hamás jim udělal ze života peklo, jeho je třeba ze současného utrpení vinit,“ dodává a cituje slavný výrok izraelské expremiérky Goldy Meirové.

Obě mladé ženy jsou nicméně přesvědčeny, že v Izraeli není snad nikdo, kdo by k nynější Netanjahuově vládě nebyl kritický.

Ve chvíli, kdy se hovor s oběma herečkami stočí na útoky extremistických židovských osadníků na Západním břehu Jordánu, se k nám přitočí i 22letý student David.

Mladík sloužil podle svých slov ještě čtyři dny před teroristickým útokem ze 7. října jako velitel tanku chránícího napadený kibuc Beeri, místo jednoho z nejhorších masakrů. S názory mladých žen zjevně příliš nesouhlasí a sobotních protivládních demonstrací se nezúčastňuje.

„Byla to opravdová invaze, proto trvám na úplném poražení Hamásu. Naše bezpečnostní situace se změnila,“ argumentuje a o rukojmích se nezmiňuje. Izraelská nezávislá média upozorňující na porušování práv Palestinců na okupovaných územích poté označuje za ostudu.

„Naše tajná služba Šin Bet má i speciální oddělení věnované židovským extremistům. Často berou do vazby i nezletilé lidi a vězní je bez soudního procesu,“ stěžuje si. K nějakým incidentům podle něj občas dochází, nezávislá média ale prý přehánějí.

Když se účastníci akce pomalu rozcházejí, působí akce spíše jako happening. Lidé si připomněli unesené, rozesmáté skupinky mladých teď míří ještě do barů. Společenské trauma z teroristického útoku i osudu rukojmích trvá, Izraelci ale zároveň chtějí žít a bavit se. A třeba i na dvě hodiny zapomenout na hlubokou názorovou propast, která je rozděluje.