Oceány už měsíce „vřou“. A je to tragédie i pro pevninu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rekordní průměrná teplota povrchu světových oceánů ve výši 20,96°C padla podle měření programu EU pro sledování atmosféry a klimatických změn Copernicus 31. července. Předešlý rekord z roku 2016 překonala o pouhou setinu stupně, což může navodit dojem, že se vlastně nic až tak výjimečného neděje.

Je tomu ale přesně naopak. Některé části oceánů jsou tak teplé, že je nelze vysvětlit jen pokračováním klimatické změny a začínajícím teplým oceánským a atmosférickým jevem El Niño.

V následujícím grafu můžete vidět vývoj teplot v letošním roce. Údaje jsou z databáze NOAA, která kvůli drobným rozdílům v měření rekord nezaznamenala na konci minulého měsíce, ale už na jaře.

Na tom, kdy rekord padl, ale až tak nesejde. Jednotlivé rekordní dny totiž ani nejsou hlavním důvodem pozdvižení. Problém totiž není v jednom nebo dvou extrémních výkyvech, ale v téměř celé dosavadní sezoně:

Její vývoj nedává smysl. Zatímco poslední rekord z roku 2016 padl na vrcholu teplého atmosférického a oceánského jevu El Niño, nyní se tento jev (typicky trvající roky), teprve začíná projevovat, protože začal teprve v červnu a laicky řečeno se ještě nestihl „rozjet“.

Typicky, jak ukazuje i graf výše v článku, dosahují oceány maximální povrchové teploty v březnu nebo dubnu. Pak obyčejně přichází pokles a v létě o něco mírnější růst. Letos ale na jaře téměř neklesly a v létě dosahují velmi podobných hodnot jako na jaře.

„Pozoruhodné je na tomto rekordu to, že se objevuje před a nikoliv během El Niña, od kterého se očekává, že letos později přinese vlhčí a teplejší počasí do východního Pacifiku. To znamená, že nadprůměrné teploty oceánů budou přetrvávat nebo se dokonce ještě zvýší a přinesou ještě víc extrémního počasí a mořských horkých vln, které představují problém pro různé podoby mořského života od korálů po velryby,“ pojmenovala ústřední problém novinářka Nicola Jonesová v článku v květnovém čísle časopisu Nature.

„Pokud se El Niño rozjede, bude to divoká jízda,“ řekl ve stejném článku oceánograf Josh Willis, který pracuje pro NASA. „V dalším zhruba roce nás pravděpodobně čeká ještě řada dalších rekordů,“ dodal.

Minimálně následující zhruba tři měsíce mu daly, jak můžeme vidět už v grafu v úvodu článku, za pravdu.

Letošní teploty povrchu oceánů zprůměrované z úplně celé planety se ještě těsně vejdou do horní hranice odhadů klimatických modelů a nedá se tak říct, že by byly zcela mimo očekávání.

O hodně dramatičtější obrázek se nám ale naskytne, když se zaměříme na severní Atlantik. Tam je odchylka od dlouhodobého průměru tak vysoká, že ji podle některých vědců nemohla způsobit jen klimatická změna, ale ještě něco dalšího.

Na otázku co se nabízí hned několik odpovědí.

Jednou z nich je teorie, že nárůst způsobený globálním oteplováním umocnila změna složení paliv dopravních lodí. Tomu přitom paradoxně předcházela snaha o zlepšení životního prostředí a povinnost snížit množství síry v lodních palivech. Síra totiž sice zhoršuje kvalitu ovzduší, ale zároveň vytváří oblaka aerosolů, která odráží sluneční záření. Pokud se tato hypotéza ukáže jako pravdivá, půjde mimochodem o podpůrný argument pro smysluplnost pokusů s vytvářením umělých mraků ve snaze ochladit planetu. V tomto článku nicméně nebudeme zabředávat do podrobností, téma jsme totiž podrobně rozebrali už minulý týden.

Druhou hypotézou je, že sledujeme změnu trendu v ohřevu oceánů. Ty se dosud v porovnání se vzduchem oteplovaly poměrně pomalu. A to i přesto, že pohlcují 90 % tepla způsobeného lidskými emisemi. Děje se tak díky tomu, že jsou obrovské a plné vody, která má lepší absorbční kapacitu než vzduch nebo půda. Ta ale nemusí být nekonečná. „Značná část uloženého tepla v oceánských hlubinách teď vyplouvá na povrch,“ popsala pro BBC druhou teorii oceánografka Karina von Schuckmannová.

Dalším příkladem diskutovaných možných příčin je masivní erupce sopky Tonga, která na přelomu let 2021 a 2022 do atmosféry vyhnala miliony tun vodní páry, která stejně jako třeba CO2 patří mezi skleníkové plyny a přispívá k ohřívání klimatu.

Teorií je víc, ale zatím neexistuje žádná, na které by panovala shoda.

Víme jen to, že severní Atlantik je až nepochopitelně teplý a že kvůli začínajícímu El Niño se bude v příštích měsících pravděpodobně zvedat teplota i v Pacifiku.

Proč je to celé problém?

Průměrná denní teplota povrchu světových oceánů nebo severního Atlantiku není žádným prázdným číslem. Jsou za ní konkrétní události, které mají negativní dopady na život v moři i na souši.

Jde o tzv. mořské horké vlny (v angličtině marine heatwaves). NOAA je definuje jako „období, kdy v oceánu přetrvávají abnormálně vysoké teploty, což má významné dopady na mořský život, obyvatele pobřeží a ekonomiky“. Podobně jako klasické letní horké vlny na souši jsou i mořské horké vlny stále častější, delší a intenzivnější.

Typickým příkladem z letoška je mořská horká vlna u floridských ostrovů Keys. Už v první půlce července tam byly měřeny teploty přes 36 °C, což bylo podle meteorologů zhruba o pět stupňů nad normálem pro letní období. Už tyto hodnoty někteří meteorologové označovali za „naprosto šokující“. Koncem července ale jedna z bójí naměřila dokonce 38,4 °C, což se po oficiálním potvrzení měření může stát vůbec nejvyšší teplotou naměřenou v oceánu.

V červnu povrchové teploty moře o 5 °C nad průměrem satelity naměřily i u břehů Velké Británie a v Baltském moři docházelo dokonce k výkyvům o 8  °C. Nová rekordní teplota povrchu mořské hladiny letos padla i ve Středozemním moři. O půl stupně byl překonán rekord ve výši 28,25 °C z roku 2003, kdy v Evropě následkem horkého počasí zemřely desítky tisíc lidí.

Mořské horké vlny představují zátěž pro mořské ekosystémy a přispívají i ke vzniku extrémního počasí, které má přesah na souš.

Typickým příkladem je negativní dopad na mořské korály. U těch při vysokých teplotách dochází k takzvanému bělení, kdy umírají mikroskopické řasy na jejich povrchu a korál se tak stává zranitelnějším. Vymírání korálů pak znamená hrozbu pro celý pestrý korálový ekosystém, v němž žije velké množství druhů organismů.

K bělení a umírání korálů podle vědců letos už dochází v mělčích vodách na Floridě a panují obavy, že rok 2023 bude dalším rokem, kdy dojde i k masovému globálnímu bělení korálů.

Kromě likvidace nemobilních forem mořského života mohou mořské horké vlny narušit i migrační trasy mobilních druhů. Přispívají také k přemnožování škodlivého vodního květu, který dusí ryby a další živočichy.

Vliv mořských horkých vln na počasí je složité téma a nedá se říct, jaké změny v počasí v důsledku aktuálních teplot v severním Atlantiku či jinde očekávat. Obecně se nicméně vědci shodují na tom, že tyto události zvyšují pravděpodobnost extrémního počasí, jako jsou například tropické cyklóny nebo vysoké srážky.

Pro konkrétní příklad nemusíme chodit daleko. Rozehřáté moře a vlhkost z něj byla totiž jednou z příčin nedávných katastrofálních povodní ve Slovinsku. Seznam Zprávám to v rozhovoru řekl tamní hydrolog Janez Polajnar.

Teplejší oceány zároveň znamenají i větší problém se zvedající se hladinou, obecně menší množství kyslíku ve vodě a mají i horší schopnost pohlcovat oxid uhličitý, což znamená další zrychlování změny klimatu.