Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vědci v zatím nerecenzované studii (závěry proto berme zatím s rezervou) uvádí, že v loňském rekordně teplém roce došlo k dramatickému snížení množství přírodně uloženého uhlíku na naší planetě způsobenému zejména zhoršením stavu světových lesů vlivem požárů a sucha.
Zpráva, na kterou tento týden upozornil britský Guardian, v úvodu upozorňuje na podezřele vysoký meziroční nárůst v koncentraci CO2 v atmosféře, který se nedá vysvětlit lidskými emisemi, protože ty vzrostly neúměrně méně.
Důvodem se zdá být snížení množství uloženého uhlíku.
Přírodní ukládání CO2 je přitom nesmírně důležitým stabilizačním prvkem globálního klimatu a podle odhadů bývá díky němu pohlceno kolem poloviny lidmi vyprodukovaných emisí tohoto skleníkového plynu.
Ukládání probíhá mnoha různými způsoby na pevnině i v mořích. Podílí se na něm jak vegetace, tak půda (a v ní žijící organismy) a v neposlední řadě mikroorganismy žijící v oceánech.
Už dlouhé roky se vědci snaží pochopit, jak moc je tento systém zranitelný vůči zvyšování teploty a co to přinese do budoucna. Nová studie přitom varuje, že může jít o zásadní problém.
Pokles v množství uloženého uhlíku naší planetou v roce 2023 je totiž podle nich bezprecedentní.
Vědci na základě globálních vegetačních modelů, satelitních měření emisí z lesních požárů i dat o ukládání uhlíku v mořích soudí, že hlavní příčinou je pokles ukládání CO2 v lesích a pralesích.
Ty totiž byly v rekordně teplém roce 2023 vystaveny silnému stresu v podobě sucha a rozsáhlých lesních požárů, což výrazně narušilo jejich schopnost ukládat CO2 a naopak podpořilo jeho produkci.
V obecné rovině sice nejde o velkou novinku. O tomto problému se totiž ví dlouho a například podle výpočtů z roku 2021 byl už tehdy z tropických pralesů posledním velkým uložištěm uhlíku Konžský prales.
Na druhou stranu podle stejné zprávy veškeré lesy globálně absorbovaly dvakrát víc uhlíku, než produkovaly. V roce 2023 to ale podle nového výzkumu už zdaleka neplatilo.
Vzhledem k tomu, že tento pokles může být klidně jen jednoročním výkyvem, nedá se říct, že lesy „přestaly ukládat uhlík“, nebo že tento systém „zcela zkolaboval“. Pokud se ale výsledky zprávy potvrdí, bude to znamenat, že přírodní systém ukládání uhlíku je zranitelnější, než předpokládají současné klimatické modely.
To by tedy mohlo znamenat, že předpovídané oteplení by mohlo být podhodnocené.
Většina států také s přírodním ukládáním uhlíku počítá ve svých klimatických plánech směřujících ke snížení emisí CO2 na nulu. Pokud tedy dojde k významnému a dlouhodobému oslabení těchto procesů, bude to znamenat, že země budou ve snaze snižovat emise potřebovat vynaložit mnohem větší investice a úsilí.
Guardian k tomu dodává příklad Finska, kterému se sice podařilo snížit antropogenní emise o 43 % ve srovnání s rokem 1990. Za stejnou dobu tam ale došlo k poklesu přírodního ukládání uhlíku zejména v lesích a rašeliništích.To způsobilo, že celkové množství uhlíku, co odejde z území Finska do atmosféry, se prakticky nezměnilo.
Mimochodem i středoevropské lesy včetně českých ukládají méně uhlíku než dřív zejména kvůli suchu a kůrovci.
Přirozené ukládání CO2 lze podpořit snižováním lidských emisí a následným působením na oteplení klimatu. V mnoha případech to ale není jediný způsob.
Například vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR opakovaně upozorňují, že množství uloženého uhlíku v Česku se dá výrazně pozitivně ovlivnit i péčí o krajinu.
Sucho totiž nezpůsobuje jen samotná vyšší teplota, ale často právě i nevhodné lidské zásahy do krajiny. A to se samozřejmě netýká jen Česka. Například právě ve zmiňovaných tropických pralesích se ukládání uhlíku snížilo i kvůli kácení, vypalování a dalším lidským zásahům.
Nakonec zdůrazněme, že o riziku kolapsu systému ukládání uhlíku se už dlouho mluví i mezi vědci zabývajícími se oceány. K úplnému pochopení a přesnému pojmenování rizika celého problému na souši i v mořích ale bude potřeba ještě hodně studií.
