Rekonstrukce: Výměnu vězňů řešili téměř dva roky, měla se týkat i Navalného

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Slzy i dlouho očekávaná objetí. Takhle nějak to vypadalo ve čtvrtek před půlnocí místního času na Andrewsově spojené základně v Marylandu.

Na americkou půdu v tu dobu dosedlo letadlo, které přišli vítat i prezident Joe Biden s viceprezidentkou Kamalou Harrisovou. Na palubě byla trojice Američanů dříve vězněných v Rusku. Obdobné výjevy se pak odehrály i na letišti v Moskvě.

Čtvrteční výměna vězňů, do které se zapojilo několik západních zemí, se týkala celkem 24 lidí a byla největší od konce studené války. Ruskou federaci opustilo 16 lidí, opačným směrem putovalo deset občanů Ruska (kromě osmi vyměněných i dvě děti agentů Arťoma a Anny Dulcevových).

Celá akce představuje pro prezidenta Bidena necelého půl roku před odchodem z funkce významný diplomatický úspěch a moment, který jistě přispěje k jeho odkazu. Na povrch začínají vyplouvat informace, jaká vlastně k historické výměně vedla cesta.

Počátky sahají až k podzimu roku 2022, kdy přišel první náznak toho, že by Moskva dohodě mohla být otevřená. Spojené státy tehdy s Ruskem jednaly o propuštění Brittney Grinerové, americké basketbalistky, která byla zatčena za držení konopného oleje a poslána do ruské trestanecké kolonie.

Rozhovory nakonec skončily úspěšně a Grinerová se dostala domů výměnou za Viktora Buta, nechvalně známého ruského obchodníka se zbraněmi.

Právě tehdy měli dát Rusové najevo, že chtějí zpátky Vadima Krasikova, který si v Německu odpykával doživotní trest poté, co na příkaz Kremlu zastřelil v rušném berlínském parku člověka.

Do hry tak pomalu vstoupilo Německo, na které se obrátili Američani s tím, zda by zvážilo Krasikovo propuštění výměnou za Alexeje Navalného, hlasitého kritika Putinova režimu, jenž byl v Rusku vězněn od roku 2021. 

Berlín se nicméně zdráhal na něco takového přistoupit, a tak se USA nedostalo finální odpovědi.

Konečná dohoda v tu chvíli byla ještě na hony vzdálená, půda pro ni už se ovšem začínala připravovat, jelikož obě strany daly jasně najevo, co od té druhé chtějí. Washington například nepožadoval jen Navalného, ale také Paula Whelana, bývalého amerického mariňáka, který byl v roce 2018 v Rusku uvězněn na základě obvinění ze špionáže.

Další významný okamžik přišel v březnu 2023, kdy byl během své reportážní cesty ruskými zpravodajskými agenty zatčen reportér listu The Wall Street Journal Evan Gershkovich. Biden tehdy pověřil svého poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana, aby připravil dohodu, která by dostala domů jak Gershkoviche, tak Whelana.

USA se tehdy obrátily přímo na Rusko. Rozhovory se následně přesunuly od nejvyšších diplomatů ke zpravodajským službám a brzy se ukázalo, že Kremlu opravdu jde primárně o nájemného vraha Krasikova - Rusku byly předloženy nabídky, které ho nezahrnovaly, a vždy byly odmítnuty. Pro zajímavost: v pátek Kreml uvedl, že Krasikov patřil k elitní jednotce FSB. Ale zpět k vyjednávání.

Sullivan podle informací stanice BBC koncem roku 2023 a začátkem ledna 2024 téměř každý týden hovořil se svým německým protějškem, aby ho přesvědčil k souhlasu s výměnou. Zároveň probíhala hledání ruských špionů, které zadržovali spojenci USA a kteří by se také mohli stát součástí výměny za vězněné Američany.

Letos v únoru se vznikající dohoda stala tématem i pro německého kancléře Olafa Scholze a prezidenta Bidena během jejich setkání v Bílém domě. Pozitivní signály navíc přicházely také z Ruska, kde se prezident Vladimir Putin nebál veřejně prohlásit, že americký novinář Gershkovich by se mohl vrátit do vlasti.

Potenciální dohoda nicméně dostala tvrdou ránu: 16. února přišla zpráva, že vězněný Navalnyj, pravděpodobně nejznámější vězeň, který mohl být do výměny zahrnut, zemřel v ruské cele.

„V ten den měl tým pocit, že nám vzali vítr z plachet, pokud jde o snahu dostat Paula a Evana zpět domů,“ cituje web CNN jednoho z vysokých představitelů americké administrativy o zákulisí vyjednávání. Před USA se objevily nové překážky, přesto pokračovaly v naléhání a jednání se svými spojenci.

Nová dohoda bez Navalného, jejíž součástí byli i Rusové věznění v Polsku, Slovinsku a Norsku, nakonec vznikla na jaře. Berlín s výměnou Krasikova souhlasil v červnu, přestože by takový krok byl vzhledem k tamním zákonům jindy nemyslitelný. Moskva na výměnu kývla v polovině července.

Cesta k úspěšnému sjednání historické dohody byla dlouhá a náročná už jen kvůli tomu, že probíhala v době, kdy se napětí mezi Washingtonem a Moskvou zvýšilo kvůli ruské válce na Ukrajině. V momentě, kdy veškerá jednání vrcholila, se navíc ve Spojených státech vyostřila debata o tom, zda by Joe Biden měl pokračovat v kandidatuře na prezidenta.

Po týdnech napětí a naléhaní ze strany politiků i demokratických dárců se Biden nakonec rozhodl kampaň ukončit a podpořit viceprezidentku Kamalu Harrisovou, která se v jednáních o výměně také podstatně angažovala. Ještě hodinu před tím, než tak učinil, podle Sullivana stihl hovor se svým slovinským protějškem a dokončoval výměnu vězňů.

„Nakonec věci urychlilo a přivedlo do zdárného konce rozhodnutí německé vlády propustit Krasikova, který byl takovým diamantem mezi propuštěnými ruskými vězni,“ okomentoval výměnu vězňů pro Seznam Zprávy analytik Pavel Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Odborník mimo jiné upozornil na roli Turecka, které se podílelo na koordinaci celé výměny a na jehož území nakonec k výměně i došlo.

„Pro Turecko je tohle role, která mu vyhovuje. Už si ji v minulosti vyzkoušelo kolem například tzv. Obilné dohody, kde bylo také takovým třetím ‚nestranným‘ hráčem, přestože je samozřejmě samo členskou zemí NATO a má velmi úzké vztahy se západními státy. Hraje nicméně takovou neutrální roli i vůči Východu,“ uvedl Havlíček.